Hovory s TGM – Recenze – 60%

Celovečerní režij­ní debut fil­mo­vé­ho pro­du­cen­ta Jakuba Červenky Hovory s TGM se ode­hrá­vá v roce 1928, kdy spi­so­va­tel Karel Čapek při­jíž­dí za teh­dej­ším čes­ko­slo­ven­ským pre­zi­den­tem Masarykem, aby s ním poho­vo­řil o kni­ze, kte­rou spo­lu prá­vě dokon­či­li – Hovory s T. G. Masarykem – neb pre­zi­dent si její vydá­ní na posled­ní chví­li roz­mys­lel. Jde o kon­ver­zač­ní níz­ko­roz­počto­vé dobo­vé dra­ma, v němž spo­lu Masaryk (Martin Huba) a Karel Čapek (Jan Budař) 80 minut hovo­ří během pro­cház­ky v lese a pak je konec.

Minimalistický film se tudíž opí­rá čis­tě jen o sil­ně nad­prů­měr­né herec­ké výko­ny obou pánů v hlav­ních rolích (prak­tic­ky nikdo jiný ve fil­mu nevy­stu­pu­je), o scé­nář Pavla Kosatíka (České sto­le­tí), jenž si dovo­lil obě posta­vy čes­ké his­to­rie mír­ně rela­ti­vi­zo­vat, při­čemž čer­pal z jejich sou­kro­mé kore­spon­den­ce, Čapkovy kni­hy i jiných dobo­vých mate­ri­á­lů, a o vizu­ál­ní strán­ku, tvo­ře­nou obra­zem nasní­ma­ným v tele­viz­ním for­má­tu 4:3 a barev­ně evo­ku­jí­cím sta­ré kolo­ro­va­né pohled­ni­ce. A z poměr­ně zda­ři­lé režie, kte­rá spo­lu se scé­ná­řem dělá ze sním­ku mís­ty spíš obec­něj­ší dia­lo­go­vou úva­hu na nej­růz­něj­ší téma­ta, pou­ze per­mu­tu­jí­cí­mi infor­ma­ce z docho­va­ných zdro­jů, než rea­lis­tic­ky půso­bí­cí psy­cho­lo­gic­ký a poli­tic­ký film, kte­rý by byl dobo­vě vylo­že­ně přes­ný a důsled­ně naklá­dal s fak­ty – ostat­ně tvůr­ci urči­tou sce­náris­tic­kou licen­ci při­pouš­tě­jí.

Celková před­sta­va, kte­rou o obou mužích film vytvá­ří, tím pádem sice není plně věr­ná jejich auten­tic­kým předob­ra­zům a Pavel Kosatík si je zjev­ně tro­chu uzpů­so­bil tak, aby mu to víc zapa­da­lo do jeho vlast­ní vize, ale jeli­kož je tato vize poměr­ně soudrž­ná, tak to niče­mu moc neva­dí. Na posta­vě Masaryka je tak znát zřej­má sna­ha uká­zat ho jako oby­čej­né­ho muže, oproš­tě­né­ho od ide­a­li­zo­va­né nálep­ky tatíč­ka zakla­da­te­le a pochy­bu­jí­cí­ho o někte­rých vlast­ních činech, aniž by ho ale film obí­ral o auru význam­né­ho a schop­né­ho poli­ti­ka. Prezentován je coby ráz­ný řeč­ník libu­jí­cí si v dlou­hých mono­lo­zích, ved­le jehož cha­risma­tu půso­bí o něco zdr­žen­li­věj­ší Karel Čapek tro­chu jako nedo­pe­če­ný stu­dent. Čapek je zas vylí­čen coby autor s řadou trau­mat a kom­plexů, ovšem také se schop­nos­tí umět je nave­nek pře­krý­vat výra­zem opti­mis­tic­ké­ho nad­hle­du. Oba her­ci dodá­va­jí svým posta­vám pat­řič­nou hloub­ku a zají­ma­vost.

Zároveň je na tvůr­cích znát, že když nechá­va­jí Masaryka mlu­vit o svých zná­mos­tech se žena­mi, nadá­vat na urči­té poli­ti­ky nebo vyja­d­řo­vat mír­ně ambi­va­lent­ní postoj k víře v Boha, tak to pova­žu­jí za odváž­né vstu­po­vá­ní na ten­ký led. Přitom prá­vě odva­ha je to, co poměr­ně zají­ma­vým pro­mluvám mezi obě­ma muži zna­tel­ně chy­bí, zejmé­na ve smys­lu odva­hy dostat do jejich roz­ho­vo­ru něja­ký výraz­něj­ší kon­flikt. Rámcová kon­struk­ce zalo­že­ná na Masarykově roz­hod­nu­tí zaká­zat pub­li­ko­vá­ní Čapkovy kni­hy těž­ko vyvo­lá něja­ké dra­ma či napě­tí, když je jas­né, že kni­ha nako­nec pře­ci jen bude muset vyjít. Nabízelo by se najít něja­ký názo­ro­vý nesou­hlas v hovo­ru obou postav a vysta­vět na tom filo­zo­fic­ký, ide­o­lo­gic­ký nebo něja­ký jiný rozkol, ale tahle mož­nost zůsta­la nevy­u­ži­tá – jen na jed­nom mís­tě se Čapek tro­chu ura­zí, jen­že pak oka­mži­tě nasta­ne smí­ře­ní a po zby­tek fil­mu si s Masarykem více­mé­ně už jen při­ta­ká­vá.

Hovory s TGM jsou roz­hod­ně nad­prů­měr­ným fil­mem, kte­rý ohrom­ně táh­nou naho­ru herec­ké výko­ny Martina Huby a Jana Budaře. Akorát je to film vel­mi nedra­ma­tic­ký, v dia­lo­go­vé rovi­ně poně­kud banál­ní a svým mimo­řád­ně úspor­ně mini­ma­lis­tic­kým a sta­tic­kým (de fac­to diva­del­ním) vze­zře­ním více vhod­ný pro tele­viz­ní obra­zov­ku než pro kino.