Načítám počet zobrazení...
Hrával jsem před časem na internetu online verzi jedné populární karetní hry. Byla to docela zábava, protože lidských zdrojů (rozuměj spoluhráčů) se ne vždy dostává v adekvátní míře. Velkou kaňkou na této hře byla ale vzájemná komunikace mezi hráči. Přiznám se, že je mi trochu proti srsti podle textových reakcí (navíc v jakémsi „chatovém“ okénku) hodnotit mentální vyspělost daných jedinců, nicméně některé příspěvky byly dost šílené. Dobrá, možná někteří z těch hráčů byly děti, nicméně i to není podle mě úplně omluva pro afektované příspěvky, někdy vulgární, či jinak dehonestující. Přijde mi dost zvláštní, že pro někoho je online karetní hra natolik důležitou záležitostí, že kvůli ní doma u svého počítače patrně vyloženě zuří. Však podobné hraní by mělo být především o zábavě, ne? Pokud si navíc vezmete, že u této zmiňované hry hraje dost velkou roli také náhoda, tak některé reakce nechápu tuplem.
Dobrá, to jsem možná nebyl zcela upřímný, já je svým způsobem chápu, ale těch lidí mi je líto a moc nerozumím jejich vnitřní motivaci.
Už delší čas hraji také šachy na serveru chess.com. Existuje na to i velmi dobrá mobilní aplikace, díky níž můžete hrát mé populární „blitzky“ (tedy šachový „mač“, kde má každý hráč na své tahy 10 minut) prakticky všude. Dobrá zábava do autobusu směřujícího do práce (pokud zrovna neprojíždíte místem, kde vypadává mobilní signál...) a také poměrně „rozumný“ důvod k tomu odložit podklady pro blížící se poradu, protože na to bude čas někdy jindy...
I zde je možné, aby probíhala „chatová“ komunikace mezi hráči. Zpravidla tomu tak není (hraje se o čas), nicméně příspěvky od lidí z celého světa (mírně vedou Indové) jsou víceméně fajn, často poděkují za dobrou hru, upozorní, kde se podle nich stala chyba (program sám pak umí analyzovat hru se všemi vašimi nedostatky), popř. se optají jaké je v „Czechia“ počasí. Docela milé, až jsem si začal vznešeně pochvalovat jací jsme to my šachisti ale kabrňáci a fajn „fér plej“ borci.
Bohužel ani toto neplatí absolutně, narazil jsem totiž na pozoruhodný exemplář šachisty z jedné asijské země, který poté, co dostal poměrně jednoduché „vidle“ mezi krále a dámu začal psát dost pozoruhodné příspěvky, na které jsem mu v dobré víře odpovídal cosi ve smyslu, že je to jen a pouze jeho chyba (jak také jinak, jedná se o šachy), takže by se měl zlobit primárně na sebe. S podobnými lidmi (navíc ovládajícími hodně zajímavou mutaci angličtiny) se ale dá domluvit jen stěží. Naštěstí jsem si u okénka „chatu“ všiml sympatického tlačítka s křížkem, který celou konverzaci odeslal do věčných lovišť a můj účet zablokoval v další případné konverzaci s tímto člověkem.
Svět byl hned o něco sluníčkovější.
Nesmysly frustrovaných lidí je fakt někdy lepší od sebe radikálně odfiltrovat, to platí o internetových šachách stejně jako o některých webových „zpravodajstvích“. To si myslím i s tou představou, že sociální bubliny je dobré z principu občas propichovat.
