(2 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...Dvojčata - bratři Smoke a Stack (Michael B. Jordan v dvojroli) - se vracejí do rodného města, aby zanechali svou komplikovanou minulost za sebou a mohli začít od začátku, dokud nezjistí, že zde na ně čeká ještě větší zlo...
Ryana Cooglera lze snadno označit za jednoho z nejšikovnějších filmařů své generace. Po svém nezávislém debutu Fruitvale Station se stal režisérem prvního Creeda, ve kterém legendární Rocky Balboa v podání Sylvestera Stallonea trénoval Adonise Creeda, syna Apolla Creeda. V roce 2018 se Coogler chopil režie komiksového snímku Black Panther, o čtyři roky později pak i jeho pokračování Black Panther: Wakanda nechť žije. V obou případech šlo o megahity – přičemž Black Panther je navíc prvním superhrdinským filmem, který si vysloužil nominaci na Oscara za nejlepší film (ať si o tom každý myslí cokoliv, historie se neptá). Co spojuje jeho dosavadní čtyři filmy? Účast Michaela B. Jordana – když už ne v hlavní roli, tak alespoň v jedné ze stěžejních.
Než se poté Coogler vrátí do Wakandy a dokončí trilogii Black Panther (možná přijde i Denzel Washington), spolu s Jordanem realizovali Cooglerův 5. celovečerní film s názvem Hříšníci. Pro Cooglera poté jistě muselo jít o srdeční látku, když byl totiž překročen rozpočet 80 milionů dolarů, 20 milionů dolarů investoval Coogler z vlastní kapsy, aby mohl film dokončit. Byla ovšem otázka, zda se investice do jeho 5. celovečerního filmu vyplatí. A svým způsobem se vyplatí.
Těžko říci, zda budou Hříšníci komerčním hitem, jako výsledný film jsou ovšem lebeda. A může se jednat o definitivní úkaz toho, že by měl Ryana Cooglera leckdo začít brát vážně. Je totiž dost pravděpodobné, že do konce roku už nevznikne tolik očividně autorských blockbusterů, ve kterých mohou tvůrci jako Coogler utvrdit pozici sebevědomého vizuálního vypravěče. Hříšníci jsou velkofilm, který je radost sledovat, protože skutečně působí jako film řízený sebevědomou autorskou vizí. Coogler je hračička, který má neskutečný rozsah v rámci audiovizuálního i autorského vyprávění.
Coogler vstupuje do hororových vod poprvé, jeho práce s napětím je ovšem schopnější než u kdejakého zkušeného hororového tvůrce. A bylo by hloupé očekávat, že se bude Coogler držet očekávaných vod a nenadělí pár překvápek. Svým způsobem se dá očekávat, že film bude vzdáleně přirovnáván k filmu Od soumraku do úsvitu – v jeho centru jsou také dva bratři, kteří nemají nejčistší svědomí, místo svůdné Salmy Hayek je tu Hailee Steinfeld (!!!) a všechno poté zdánlivě spěje ke krvavému finále. Jenomže klíčové je to, jak Coogler k očekávanému přistupuje. Coogler projevuje svou lásku k námětu, hororovému žánru, především ovšem k kinematografii jako takové.
Michael B. Jordan je výtečný v dvojroli bratrů, kdy je nakonec dokáže odlišit nejen odlišnou barvou (jednoho symbolizuje modrá, druhého červená), ale i vykreslením povah. Coogler Jordana jako svého dvorního herce nadále zásobuje komplexními rolemi, ústřední bratři jsou poté skutečně hříšníky a přinejlepším antihrdiny příběhu. Je škoda, že prakticky cokoliv, co se dá říct o Hříšnících, může leckomu vyzradit až příliš mnoho informací. Kdyby šlo ovšem Hříšníky popsat jako celek, byl by to mix hororu a dobové gangsterky s prvky blues. A i tady zvládne Coogler vytřít zrak – především díky faktu, že dvě scény plné tančení a zpívání patří mezi vizuální vrcholy filmu, a minimálně jedna z nich snadno evokuje legendární Thriller od Michaela Jacksona a Johna Landise. Kdyby někdo prohlásil, že je Coogler zároveň zkušený videoklipový tvůrce, bylo by těžké tomu nevěřit.
Hudba hraje stěžejní roli, i proto potěší, že si Coogler povolal dalšího osvědčeného parťáka – Ludwig Göransson skládal hudbu ke všem jeho filmům, a v rámci soundtracku k Hříšníkům nevytváří pouze hororový soundtrack, ale soundtrack, který obsahuje prvky blues a afroamerické muziky. Hudba je jednoduše stěžejní postavou tohoto filmu sama o sobě, i proto díky účasti Göranssona potěší, že hudební stránka není zanedbaná, naopak už je teď kandidátem na jeden z nejvýraznějších soundtracků letošního roku.
Coogler si zároveň pohlídal casting všech vedlejších rolí, kdy je vlastně těžké si vybrat, zda lepší výkon podává Hailee Steinfeld, Wunmi Mosaku, Delroy Lindo, Jack O’Connell, Jayme Lawson, nebo herecký debutant Miles Caton, který se dokáže předvést nejen herecky, ale především pěvecky. Hříšnici se navíc mohou opřít o skvělou výpravu, skvělé kostýmy (Ruth Carter, držitelka dvou Oscarů za kostýmy k oběma Black Pantherům) a především o výtečnou práci s kamerou. Kamera Autumn Durald Arkapaw (Black Panther: Wakanda nechť žije) je plná nápadů, Coogler i tentokrát projevuje cit pro sofistikované kamerové nájezdy. A je prostě radost na to koukat, především v IMAXu.
Bylo by navíc hloupé odsoudit Hříšníky pouze jako „hloupou baladu o upírech“, protože jde o poměrně komplexní snímek, který se jistými způsoby vyjadřuje k rasismu, sociálním nerovnostem i víře. Je chvílemi až s podivem, jak dobře Hříšníci drží při sobě jako celek, přitom se dá snadno věřit tomu, že by se leckomu materiál rozpadl pod rukama. Coogler ovšem diváka schopně přenáší do věrohodně vyobrazených 30. let v Mississippi, kde největší problém nutně nemusí být členové KKK.
Coogler postupně buduje napětí, film je ovšem podmanivý i v těch momentech, kdy má k hororové fantasy ještě poměrně daleko. Především díky nosným postavám, vtahujícímu vyprávění a skvělým dialogům. Kdyby Coogler natočil pouze gangsterku z 30. let bez jakýchkoliv fantastických materiálů, dle první půlky by film fungoval i v takové podobě. Především i díky nosným linkám mezi jistými postavami a jejich stěžejními linkami, kdy se řeší tragické rodinné ztráty, rasismus vytvářející zakázanou lásku, zároveň pořád očividné rasistické předsudky, které bratrům zdánlivě překáží v úspěchu.
Z gangsterky působící jako od Scorseseho (jo!) se ovšem přeci jen musí skočit do těch hororových vod, kdy je ovšem stěžejní, že tenhle přesun filmu nějak neubližuje, naopak ho svým způsobem ještě posouvá na další úroveň. Svým způsobem se jedná o žánrové cvičení, jehož výsledek je ovšem uspokojivé sledovat, nejen díky faktu, že film se 137 minutami (včetně dvou po-titulkových scén) snadno uteče jako voda. Na plátně se totiž pořád něco děje, jakmile navíc dojde k nástupu upírů, kteří jako zástupci bílé kultury naruší afroamerickou párty, nic už nebude jako dřív. Coogler tak nejdřív nechá diváky užít si s postavami jeden večírek, který ukazuje, že dnešní návštěvy klubů jsou oproti pařbám v 30. letech tak trochu méně zábavné. Nečekaná návštěva naruší skvělou atmosféru plnou tance a zpěvu, všechno poté spěje k vyhrocenému finále, za které by se nestyděl ani Quentin Tarantino.
Coogler tu zároveň tak trochu buduje mytologii, která nasvědčuje, že by z tohoto světa šlo ještě vyprávět nějaké příběhy (už když práva zakoupilo studio Warner Bros., film se udával jako potenciální start nové franšízy). A Coogler svou vizí tak strhne, že snadno naláká na případné pokračování, které by se vlastně velmi snadno mohlo vydat trochu jiným směrem. Hříšnici ovšem skvěle fungují jako samostatný film, ve kterém upíři především symbolizují otroctví, kterému se Afroameričané kvůli jejich tragickým kořenům pochopitelně chtějí vyhnout. Jistě, mnozí (stejně jako u Jordana Peelea) si budou moci stěžovat, že Ryan Coogler ze sebe dělá chytřejšího tvůrce, než jakým ve skutečnosti je, moc přitom vlastně nebude záležet na tom, zda ti dotyční mají na nárazníku vylepenou samolepku SPD, Přísahy nebo Motoristů sobě. Hříšnici jsou ovšem určitě film, který patří na velká plátna a musí se na nich vidět. Především i díky faktu, že byl film natočen na 65mm film a (nejen) v IMAXu se na něj na velkém plátně bude dívat krásně.
Novinka Ryana Cooglera je určitě ambiciózní, důležitější je ovšem to, že se její ambice daří proměnit. Film by minimálně ve své první hodině skvěle fungoval i jako gangsterka z 30. let, následně se ovšem zvládne převtělit do výtečné hororové fantasy, která je skvěle napsaná, skvěle vypadá a naprosto skvěle graduje k výtečnému finále. Coogler se nebojí do svého pátého filmu dodat spoustu komplexních motivů, zároveň ovšem Hříšníci skvěle fungují jako velkolepý film s vizuálními ambicemi. Ryan Coogler je oficiálně jedním z nejšikovnějších tvůrců své generace a Hříšníci jsou už teď kandidátem na jeden z nejpůsobivějších filmových zážitků roku 2025...
Verdikt: 90 %
Nejnovější komentáře