Hříšníci - Hororová novinka od tvůrce Black Panthera

(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

Loading...

Dvojčata - brat­ři Smoke a Stack (Michael B. Jordan v dvoj­ro­li) - se vra­ce­jí do rod­né­ho měs­ta, aby zane­cha­li svou kom­pli­ko­va­nou minu­lost za sebou a moh­li začít od začát­ku, dokud nezjis­tí, že zde na ně čeká ješ­tě vět­ší zlo...

Ryana Cooglera lze snad­no ozna­čit za jed­no­ho z nej­ši­kov­něj­ších fil­ma­řů své gene­ra­ce. Po svém nezá­vis­lém debu­tu Fruitvale Station se stal reži­sé­rem prv­ní­ho Creeda, ve kte­rém legen­dár­ní Rocky Balboa v podá­ní Sylvestera Stallonea tré­no­val Adonise Creeda, syna Apolla Creeda. V roce 2018 se Coogler cho­pil režie komik­so­vé­ho sním­ku Black Panther, o čty­ři roky poz­dě­ji pak i jeho pokra­čo­vá­ní Black Panther: Wakanda nechť žije. V obou pří­pa­dech šlo o mega­hi­ty – při­čemž Black Panther je navíc prv­ním super­hr­din­ským fil­mem, kte­rý si vyslou­žil nomi­na­ci na Oscara za nej­lep­ší film (ať si o tom kaž­dý mys­lí coko­liv, his­to­rie se neptá). Co spo­ju­je jeho dosa­vad­ní čty­ři fil­my? Účast Michaela B. Jordana – když už ne v hlav­ní roli, tak ale­spoň v jed­né ze stě­žej­ních.

Než se poté Coogler vrá­tí do Wakandy a dokon­čí tri­lo­gii Black Panther (mož­ná při­jde i Denzel Washington), spo­lu s Jordanem rea­li­zo­va­li Cooglerův 5. celo­ve­čer­ní film s názvem Hříšníci. Pro Cooglera poté jis­tě muse­lo jít o srdeč­ní lát­ku, když byl totiž pře­kro­čen roz­po­čet 80 mili­o­nů dola­rů, 20 mili­o­nů dola­rů inves­to­val Coogler z vlast­ní kapsy, aby mohl film dokon­čit. Byla ovšem otáz­ka, zda se inves­ti­ce do jeho 5. celo­ve­čer­ní­ho fil­mu vypla­tí. A svým způ­so­bem se vypla­tí.

Těžko říci, zda budou Hříšníci komerč­ním hitem, jako výsled­ný film jsou ovšem lebe­da. A může se jed­nat o defi­ni­tiv­ní úkaz toho, že by měl Ryana Cooglera lec­kdo začít brát váž­ně. Je totiž dost prav­dě­po­dob­né, že do kon­ce roku už nevznik­ne tolik oči­vid­ně autor­ských bloc­kbus­te­rů, ve kte­rých mohou tvůr­ci jako Coogler utvr­dit pozi­ci sebe­vě­do­mé­ho vizu­ál­ní­ho vypra­vě­če. Hříšníci jsou vel­ko­film, kte­rý je radost sle­do­vat, pro­to­že sku­teč­ně půso­bí jako film říze­ný sebe­vě­do­mou autor­skou vizí. Coogler je hra­čič­ka, kte­rý má nesku­teč­ný roz­sah v rám­ci audi­o­vi­zu­ál­ní­ho i autor­ské­ho vyprá­vě­ní.

Coogler vstu­pu­je do horo­ro­vých vod popr­vé, jeho prá­ce s napě­tím je ovšem schop­něj­ší než u kdeja­ké­ho zku­še­né­ho horo­ro­vé­ho tvůr­ce. A bylo by hloupé oče­ká­vat, že se bude Coogler držet oče­ká­va­ných vod a nena­dě­lí pár pře­kvá­pek. Svým způ­so­bem se dá oče­ká­vat, že film bude vzdá­le­ně při­rov­ná­ván k fil­mu Od sou­mra­ku do úsvi­tu – v jeho cen­t­ru jsou také dva brat­ři, kte­ří nema­jí nej­čist­ší svě­do­mí, mís­to svůd­né Salmy Hayek je tu Hailee Steinfeld (!!!) a všech­no poté zdán­li­vě spě­je ke krva­vé­mu finá­le. Jenomže klí­čo­vé je to, jak Coogler k oče­ká­va­né­mu při­stu­pu­je. Coogler pro­je­vu­je svou lás­ku k námě­tu, horo­ro­vé­mu žán­ru, pře­de­vším ovšem k kine­ma­to­gra­fii jako tako­vé.

Michael B. Jordan je výteč­ný v dvoj­ro­li bra­trů, kdy je nako­nec doká­že odli­šit nejen odliš­nou bar­vou (jed­no­ho sym­bo­li­zu­je mod­rá, dru­hé­ho čer­ve­ná), ale i vykres­le­ním povah. Coogler Jordana jako své­ho dvor­ní­ho her­ce nadá­le záso­bu­je kom­plex­ní­mi role­mi, ústřed­ní brat­ři jsou poté sku­teč­ně hříš­ní­ky a při­nej­lep­ším anti­hr­di­ny pří­bě­hu. Je ško­da, že prak­tic­ky coko­liv, co se dá říct o Hříšnících, může lec­ko­mu vyzra­dit až pří­liš mno­ho infor­ma­cí. Kdyby šlo ovšem Hříšníky popsat jako celek, byl by to mix horo­ru a dobo­vé gan­gs­ter­ky s prv­ky blu­es. A i tady zvlád­ne Coogler vytřít zrak – pře­de­vším díky fak­tu, že dvě scé­ny plné tan­če­ní a zpí­vá­ní pat­ří mezi vizu­ál­ní vrcho­ly fil­mu, a mini­mál­ně jed­na z nich snad­no evo­ku­je legen­dár­ní Thriller od Michaela Jacksona a Johna Landise. Kdyby někdo pro­hlá­sil, že je Coogler záro­veň zku­še­ný video­kli­po­vý tvůr­ce, bylo by těž­ké tomu nevě­řit.

Hudba hra­je stě­žej­ní roli, i pro­to potě­ší, že si Coogler povo­lal dal­ší­ho osvěd­če­né­ho par­ťá­ka – Ludwig Göransson sklá­dal hud­bu ke všem jeho fil­mům, a v rám­ci soun­d­trac­ku k Hříšníkům nevy­tvá­ří pou­ze horo­ro­vý soun­d­track, ale soun­d­track, kte­rý obsa­hu­je prv­ky blu­es a afro­a­me­ric­ké muzi­ky. Hudba je jed­no­du­še stě­žej­ní posta­vou toho­to fil­mu sama o sobě, i pro­to díky účas­ti Göranssona potě­ší, že hudeb­ní strán­ka není zane­dba­ná, nao­pak už je teď kan­di­dá­tem na jeden z nej­vý­raz­něj­ších soun­d­trac­ků letoš­ní­ho roku.

Coogler si záro­veň pohlí­dal cas­ting všech ved­lej­ších rolí, kdy je vlast­ně těž­ké si vybrat, zda lep­ší výkon podá­vá Hailee Steinfeld, Wunmi Mosaku, Delroy Lindo, Jack O’Connell, Jayme Lawson, nebo herec­ký debu­tant Miles Caton, kte­rý se doká­že před­vést nejen herec­ky, ale pře­de­vším pěvec­ky. Hříšnici se navíc mohou opřít o skvě­lou výpra­vu, skvě­lé kos­týmy (Ruth Carter, drži­tel­ka dvou Oscarů za kos­týmy k obě­ma Black Pantherům) a pře­de­vším o výteč­nou prá­ci s kame­rou. Kamera Autumn Durald Arkapaw (Black Panther: Wakanda nechť žije) je plná nápa­dů, Coogler i ten­to­krát pro­je­vu­je cit pro sofis­ti­ko­va­né kame­ro­vé nájezdy. A je pros­tě radost na to kou­kat, pře­de­vším v IMAXu.

Bylo by navíc hloupé odsou­dit Hříšníky pou­ze jako „hloupou bala­du o upí­rech“, pro­to­že jde o poměr­ně kom­plex­ní sní­mek, kte­rý se jis­tý­mi způ­so­by vyja­dřu­je k rasis­mu, soci­ál­ním nerov­nos­tem i víře. Je chví­le­mi až s podi­vem, jak dob­ře Hříšníci drží při sobě jako celek, při­tom se dá snad­no věřit tomu, že by se lec­ko­mu mate­ri­ál roz­pa­dl pod ruka­ma. Coogler ovšem divá­ka schop­ně pře­ná­ší do věro­hod­ně vyob­ra­ze­ných 30. let v Mississippi, kde nej­vět­ší pro­blém nut­ně nemu­sí být čle­no­vé KKK.

Coogler postup­ně budu­je napě­tí, film je ovšem pod­ma­ni­vý i v těch momen­tech, kdy má k horo­ro­vé fan­ta­sy ješ­tě poměr­ně dale­ko. Především díky nos­ným posta­vám, vta­hu­jí­cí­mu vyprá­vě­ní a skvě­lým dia­lo­gům. Kdyby Coogler nato­čil pou­ze gan­gs­ter­ku z 30. let bez jakých­ko­liv fan­tas­tic­kých mate­ri­á­lů, dle prv­ní půl­ky by film fun­go­val i v tako­vé podo­bě. Především i díky nos­ným lin­kám mezi jis­tý­mi posta­va­mi a jejich stě­žej­ní­mi lin­ka­mi, kdy se řeší tra­gic­ké rodin­né ztrá­ty, rasis­mus vytvá­ře­jí­cí zaká­za­nou lás­ku, záro­veň pořád oči­vid­né rasis­tic­ké před­sud­ky, kte­ré bra­t­rům zdán­li­vě pře­ká­ží v úspě­chu.

Z gan­gs­ter­ky půso­bí­cí jako od Scorseseho (jo!) se ovšem pře­ci jen musí sko­čit do těch horo­ro­vých vod, kdy je ovšem stě­žej­ní, že tenhle pře­sun fil­mu nějak neu­bli­žu­je, nao­pak ho svým způ­so­bem ješ­tě posou­vá na dal­ší úro­veň. Svým způ­so­bem se jed­ná o žánro­vé cvi­če­ní, jehož výsle­dek je ovšem uspo­ko­ji­vé sle­do­vat, nejen díky fak­tu, že film se 137 minu­ta­mi (včet­ně dvou po-titulkových scén) snad­no ute­če jako voda. Na plát­ně se totiž pořád něco děje, jakmi­le navíc dojde k nástu­pu upí­rů, kte­ří jako zástup­ci bílé kul­tu­ry naru­ší afro­a­me­ric­kou pár­ty, nic už nebu­de jako dřív. Coogler tak nejdřív nechá divá­ky užít si s posta­va­mi jeden večí­rek, kte­rý uka­zu­je, že dneš­ní návštěvy klu­bů jsou opro­ti pařbám v 30. letech tak tro­chu méně zábav­né. Nečekaná návště­va naru­ší skvě­lou atmo­sfé­ru plnou tan­ce a zpě­vu, všech­no poté spě­je k vyhro­ce­né­mu finá­le, za kte­ré by se nesty­děl ani Quentin Tarantino.

Coogler tu záro­veň tak tro­chu budu­je myto­lo­gii, kte­rá nasvěd­ču­je, že by z toho­to svě­ta šlo ješ­tě vyprá­vět něja­ké pří­běhy (už když prá­va zakou­pi­lo stu­dio Warner Bros., film se udá­val jako poten­ci­ál­ní start nové fran­ší­zy). A Coogler svou vizí tak strh­ne, že snad­no nalá­ká na pří­pad­né pokra­čo­vá­ní, kte­ré by se vlast­ně vel­mi snad­no moh­lo vydat tro­chu jiným smě­rem. Hříšnici ovšem skvě­le fun­gu­jí jako samo­stat­ný film, ve kte­rém upí­ři pře­de­vším sym­bo­li­zu­jí otroc­tví, kte­ré­mu se Afroameričané kvů­li jejich tra­gic­kým koře­nům pocho­pi­tel­ně chtě­jí vyhnout. Jistě, mno­zí (stej­ně jako u Jordana Peelea) si budou moci stě­žo­vat, že Ryan Coogler ze sebe dělá chytřej­ší­ho tvůr­ce, než jakým ve sku­teč­nos­ti je, moc při­tom vlast­ně nebu­de zále­žet na tom, zda ti dotyč­ní mají na náraz­ní­ku vyle­pe­nou samo­lep­ku SPD, Přísahy nebo Motoristů sobě. Hříšnici jsou ovšem urči­tě film, kte­rý pat­ří na vel­ká plát­na a musí se na nich vidět. Především i díky fak­tu, že byl film nato­čen na 65mm film a (nejen) v IMAXu se na něj na vel­kém plát­ně bude dívat krás­ně.

Novinka Ryana Cooglera je urči­tě ambi­ci­óz­ní, důle­ži­těj­ší je ovšem to, že se její ambi­ce daří pro­mě­nit. Film by mini­mál­ně ve své prv­ní hodi­ně skvě­le fun­go­val i jako gan­gs­ter­ka z 30. let, násled­ně se ovšem zvlád­ne převtě­lit do výteč­né horo­ro­vé fan­ta­sy, kte­rá je skvě­le napsa­ná, skvě­le vypa­dá a napros­to skvě­le gra­du­je k výteč­né­mu finá­le. Coogler se nebo­jí do své­ho páté­ho fil­mu dodat spous­tu kom­plex­ních moti­vů, záro­veň ovšem Hříšníci skvě­le fun­gu­jí jako vel­ko­le­pý film s vizu­ál­ní­mi ambi­ce­mi. Ryan Coogler je ofi­ci­ál­ně jed­ním z nej­ši­kov­něj­ších tvůr­ců své gene­ra­ce a Hříšníci jsou už teď kan­di­dá­tem na jeden z nej­pů­so­bi­věj­ších fil­mo­vých zážit­ků roku 2025...

Verdikt: 90 %

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře