Husiti - 40 %

Husitů se nebo­jí­me a klid­ně si vymys­lí­me vlast­ní ver­zi, jak je mož­né vyklá­dat his­to­ric­ké obdo­bí za vlá­dy panov­ní­ka Václava IV. a jeho bra­t­ra Zikmunda. Kazatel Jan Hus může  horo­vat  za prav­du, mís­to kázá­ní zpí­vat a potom při­jet do Kostnice na kon­cil. Jestli bude upá­len za své uče­ní a názo­ry?  Možná! Když se do hry vlo­ží nej­vyš­ší čes­ký pur­kra­bí Čeněk z Vartenberka a jeho dna kum­pá­ni, Mlhoš a Záboj, vznik­ne pořád­ná mota­ni­ce s Husity i krá­lem. V tom už se nevy­zná žád­ný uči­tel děje­pi­su ani věhlas­ní bada­te­lé.  Místo boje za prav­du se bude zpí­vat a tro­chu cvi­čit ve sty­lu spar­ta­ki­á­dy.  Dospělým divá­kům nabí­zí film humor­nou vari­an­tu his­to­rie, kte­rou mohou při­jmout jako sati­ru nebo jen jako zábav­nou his­tor­ku, a dětem při­po­me­ne někte­ré his­to­ric­ké posta­vy v pohád­ko­vě namo­ta­ném pří­bě­hu. Výtvarník Pavel Koutský vyu­žil námět auto­rů Martina Čápa a Martina Jaroše, napsal scé­nář a nato­čil film, kde si s inven­cí sobě vlast­ní a své­ráz­ným humo­rem pohrál s něko­li­ka his­to­ric­ký­mi posta­va­mi bez ohle­du na to, jak jsou dosud veřej­nos­ti zná­my. Vzniklé díl­ko se tvá­ří jako celo­ve­čer­ní film o sto­pá­ži 85 minut, kte­ré je urče­no pro divá­ky bez ohle­du na věk. Nejprve vypra­věč před­sta­ví hlav­ní posta­vy a potom se roz­ví­jí cel­kem jed­no­du­chý děj v krát­kých ani­mo­va­ných scén­kách.  Po odcho­du Jana Husa se v čes­ké kot­li­ně roz­mno­ží Husiti a konec vše­ho dění při­po­mí­ná neče­ka­nou situ­a­ci jako ve hře Járy Cimrmana.

Na film se může v kli­du dívat celá rodi­na včet­ně před­škol­ní­ho dítě­te, neboť zde nejsou žád­né dras­tic­ké scé­ny ani jinak škod­li­vé zábě­ry. Mravně tedy divák urči­tě nepři­jde k újmě.  Neustále ply­nou­cí text nebo roz­ver­né pís­ně při­po­mí­na­jí pro­dlou­že­ný večer­ní­ček.  V tex­tu jsou sice naráž­ky na his­to­ric­ké momen­ty nebo dvoj­smy­sl­né věty, ale je těž­ké odhad­nout, zda budou pocho­pe­ny nebo zda mají vůbec něja­kou myš­len­ku.

Pavel Koutský se pode­psal na fil­mu nejen jako reži­sér a scé­náris­ta, ale hlav­ně jako výtvar­ník. Je to patr­né ve scén­kách, kde se vysky­tu­je jen něko­lik postav. Rozdílné cha­rak­te­ry postav jsou čitel­né a výraz­né. Méně pro­pra­co­va­né jsou kos­týmy a celek zavr­ší jed­no­du­chá mimi­ka včet­ně arti­ku­la­ce.  Ještě vět­ší sty­li­za­ce se týká scén, kte­ré zob­ra­zu­jí čin­nos­ti vět­ší­ho počtu posta­vi­ček. Postavy změ­ní v jed­no­du­ché panáč­ky, bojo­vé scé­ny nebo dav lidí pak při­po­mí­ná pohyb­li­vou mícha­ni­ci čar, čárek a krouž­ků. Pro krát­kou ani­mo­va­nou gro­tes­ku by to bylo ade­kvát­ní, ale pro dlou­ho­me­tráž­ní film?  Chápu výtvar­ný ruko­pis auto­ra, přes­to jsem oče­ká­va­la víc nebo ale­spoň pes­t­řej­ší šká­lu nápa­dů.

Kromě ani­mo­va­né­ho pří­bě­hu se mohou divá­ci těšit na oblí­be­né her­ce, kte­ří pro­půj­či­li hrdi­nům fil­mu své hla­sy. Poznáme Marka Ebena v roli vypra­vě­če, Viktora Preisse v roli Jana Husa, Oldřicha Kaisera v roli zchud­lé­ho šlech­ti­ce Mlhoše a Jiřího Lábuse v roli věč­né­ho chuďa­se.  V žen­ských rolích usly­ší­me  Valierii Zawadskou jako krá­lov­nu Žofii a Báru Hrzánovou v roli šlech­tič­ny Mlhošové. Dialogy zní čis­tě a sro­zu­mi­tel­ně, ale schá­zí tomu víc živo­ta a zejmé­na cha­rak­te­ri­za­ce pro­sto­ro­vá. Možná i pro­to půso­bí film jako vel­mi jed­no­du­ché díl­ko. V  porov­ná­ní např.  s ani­mo­va­ným  fil­mem  Kozí pří­běh,  je zvu­ko­vá strán­ka výraz­ně slab­ší.  Vzhledem ke kva­li­tám  her­ců, kte­ří se podí­le­li na fil­mu Husiti, mi při­pa­dá režij­ní vede­ní sla­bé a je to ke ško­dě fil­mu i samot­ných tvůr­ců.

Jako správ­ný kres­le­ný film má i Husiti něko­lik pís­ni­ček, nebo spí­še popěv­ků, kte­ré neza­přou své­ho auto­ra Miroslava Kořínka, hudeb­ní­ka zná­mé­ho ze Studia Ypsilon. K jed­no­du­ché ani­ma­ci fil­mu, kte­rá mís­ty při­po­mí­ná kres­le­né gro­tes­ky, se přes­ně hodí kla­vír­ní dopro­vod.  V tom­to pří­pa­dě je výtvar­ný a režij­ní styl s hudeb­ní slož­kou v sou­la­du.

Film Husiti si urči­tě najdou své divá­ky a své obdi­vo­va­te­le. Je to film, kte­rý při­ná­ší jedi­neč­ný pohled na krát­ké obdo­bí naší  his­to­rie a může o něj vzbu­dit zájem u mlá­de­že.  Přesto si mys­lím, že výtvar­ník a reži­sér Pavel Koutský doká­že svá nápa­dy a výtvar­ný pro­jev uplat­nit  lépe v krát­kém fil­mu, se kte­rý­mi má dlou­ho­le­té zku­še­nos­ti a jeho prá­ce byla také oce­ně­na. Animovaný film, kte­rý trvá téměř hodi­nu a půl, by snad mohl divá­ko­vi nabíd­nout nejen ori­gi­nál­ní poje­tí a myš­len­ku, ale také kva­lit­ní scé­nář a vyš­ší tech­nic­kou úro­veň zpra­co­vá­ní včet­ně slož­ky zvu­ko­vé. Zasloužili by si to samot­né his­to­ric­ké posta­vy, her­ci, kte­ří jim dali hlas, i samot­ní divá­ci.

---