Lidstvo je zase jednou ohrožováno nějakým šmejdem z vesmíru. Tentokrát jde o jakýsi inteligentní virus, který se na naši planetu dostal na křídlech spadlého raketoplánu. Všichni nakažení se během spánku promění v chladné loutky bez emocí, tělesných tekutin a oduševnělých výrazů, jejichž jediným cílem je nakazit další spoluobčany, dokud nebudou všichni obyvatelé Země uniformně stejní a svět se tím nestane dokonale šťastným a ideálním místem. Co přesně tím virus či nějací situaci shora ovládající mimozemšťané sledují není zcela jasné, ale o to tu tak úplně nejde. Film se zaměřuje především na psycholožku Carol, která poměrně rychle zjistí, o co jde, a nyní se snaží zachránit sebe samu, což v jejím případě znamená nic menšího než neusnout, dokud se neobjeví protilátka, a svého syna, který je sice proti viru imunní, ale o víc mu hrozí rychlé odpravení.
Invaze je už třetí předělávkou původní verze a kromě toho, že klíčovou roli hrají mobilní telefony, nepřináší nic moc nového. Navíc na veřejnost prosákly informace o dodatečném předělávání filmu, které se na výsledku dost fatálně podepisuje. Původním záměrem bylo udělat z filmu spíše psychologické drama s tíživou atmosférou pramenící z neustálého pocitu ohrožení. Tento úkol splnil německý režisér Oliver Hirschbiegel. Protože však film působil málo blockbusterově a příliš se v něm mluvilo, nastoupili bratři Wachowští a režisér James McTeigue, kteří popustili uzdu střihačským nůžkám, přepsali dobrou třetinu filmu a přidali do něj především akční honičky. Výsledkem je potravina ze dvou naprosto odlišných ingrediencí, která pořádně nezachutná nikomu.
Film trpí značnou nevyvážeností, jak v tempu, tak ve stylu . Za prvé je na něm znát, že se hodně a často poněkud bezuzdně čarovalo se střihem, a za druhé se v něm zkrátka mlátí dva rozdílné režisérské přístupy. Některé scény mají střih přímo zběsilý, jiné jsou najednou překvapivě dlouhé a statické. Vznikají tím také drobné nedostatky v samotném příběhu, zatímco o něčem se mluví až zbytečně příliš, jiné skutečnosti jsou jaksi opomenuty a divák si vše do logického celku musí poskládat sám. Příliš nápadné přechody mezi psychologickou a akční rovinou potom celkovému dojmu nepřidají. Film tak zůstává na půli cesty v obou směrech. Některé scény mají opravdu skvělou atmosféru a paranoia je v nich zcela hmatatelná, jiné jsou zase slušnými akčními sekvencemi, ale dohromady to zkrátka nefunguje. Nemluvě o tom, že kamenní, kultivovaní, vždy s děsivým klidem jednající roznašeči nákazy se na konci filmu mění pro potřeby automobilové honičky v krvelačné zombie, což schizofrenní účinek jenom upevní.
Velkým trumfem Invaze je bezesporu herečka Nicole Kidman. Celý film stojí prakticky jen na ní, ostatní postavy mají ve srovnání s ní v podstatě štěky. A Nicole hraje, jak je u ní zvykem, s vysokým standardem. O trochu lépe jí jde emoční rozrušenost, která je s chybějícími hodinami spánku čím dál tím intenzivnější, ale ani pobíhání na podpatcích v kolejišti metra není špatné. Vcelku zdatně jí sekunduje Daniel Craig, jemuž scénář přisuzuje roli silného uklidňujícího prvku. Jinak pokud jste patrioti, možná vás potěší, že Invaze je dalším americkým filmem, ve kterém se objevují Češi. Docela překvapivá je stopáž snímku, devadesát minut mívají většinou komedie, sci-fi bývá obvykle během na delší trať, ale vzhledem k výše zmiňovaným nešvarům je hodinka a půl asi ideální.
Verdikt: Není to úplná katastrofa, jak někteří hrozili, ale žádný zázrak taky ne. Celkový dojem kazí především nedotaženost na obou frontách. Kdyby film zůstal pouze psychologickým dramatem naplněným paranoiou, mohl být zajímavou, možná trochu náročnější podívanou. Stejně dobře mohl také fungovat jako akční zběsilá honička, v níž jde o holý život v každé minutě. Mix toho ale není dobrý a na výsledku si nepochutná milovník ani jednoho z těchto žánrů.
Photo © Warner Bros. Pictures
Nejnovější komentáře