Každý z vás jistě zná cyklus počítačových her, kde vystupuje sličná Lara Croft, se stylově houpajícím se poprsím. Tato velice úspěšná série čítá celkově pět dílů – Tomb Rider I,II,III, IV – The last relevation, V – Chronicles. Tyto, jak jsem již řekl, úspěšné hry se vyznačovaly hlavně svou hezkou hlavní hrdinkou, v každém dalším díle s většími a většími ňadry – v jedničce nosila Lara na své hrudi dvojky, ve dvojce trojky atd. – ještě dobře, že Chronicles byl poslední díl (Chtěl bych vidět, jak by vypadalo Lařino poprsí v desátém dílu.), i když si myslím, že se na motiv filmu, o kterém jsem se rozhodl psát, dřív nebo později, objeví i další, šestý díl, počítačové hry, která s vyšším pořadovým číslem série ztrácí na své kvalitě. Ale dost. Pryč od virtuální zábavy směrem k filmu.
Všechno začalo to jedné žhavé noci (nebo někdy úplně jindy), když byla na svět kýmsi vyplivnuta informace, že se bude natáčet film podle počítačové předlohy – a to Lara Croft: Tomb Raider. Od té doby, po zapomenuté Lařině slávě, začali všichni její fanoušci znovu slintat, znovu jim začínali každou chvilku, když viděli reklamní spot nebo treiler, vlhnout slipy. Čas ubíhal dál a lidé začínali být nedočkaví. A došlo to tak daleko, že nastala revoluce! Revolucionáři se nebáli policistů, kteří jim chtěli obušky nenásilně naznačit že by toho měly nechat, a házely kameny a vypukla válka a … (Poslední věty prosím neberte vážně. Trochu jsem se tím nechal unést a…) No …den uvedení do kin (den D) doprovázen mohutnou hype (jak už to u moderních filmů bývá) se stále přibližoval.
Později mi mozkem prolétá myšlenka, že den D je tady a já sedím doma, a říkám si jestli půjdu na premiéru a nebo si počkám několik dní navíc, kdy kina nebudou přecpaná a hlavně zaplatím mnohem, mnohem méně. Zvolil jsem možnost druhou. Po několika dnech od premiéry jsem poslušně napochodoval do ještě docela plného kinosálu.
„Uběhlo již dvacet let od doby, kdy se její otec ztratil, a už nikdy nebyl nalezen. Lara se s tím již smířila, ale neustále jí to nedává spát. Blíží se Konjukce, jev, při kterém se všechny planety naší sluneční soustavy dostanou do jedné dokonalé přímky, což se stává jednou za pět tisíc let. Jednu noc se probudí z divného snu, a v tajné místnosti v rezidenci rodu Croftů nalezne zvláštní hodiny, o kterých neví zhola nic. Ani jejich hodnotu, ani jejich důležitost. Zato pan Powell, jeden z nejvyšších členů tajného řádu tzv. Osvícených, ví o co jde. V těchto hodinách je totiž ukryta mapa a klíč k místu, kde se nachází první polovina trojuhelníku, který je klíčem nad vší mocí času. Osvíceným se podaří pomocí čety mariňáků hodiny ukořistit z Lařiných rukou a díky tomu jsou velice blízko absolutní moci. Když už tomu všemu začíná nyše vykradačka hrobů přicházet na kloub, v jejích domněnkách ji ještě utvrdí dopis, který ji zanedlouho po uloupení hodin příjde. Je od jejího otce, který ho napsal někdy před dvaceti lety, a dnes jí byl doručen. Začíná honba za trojúhelníkem času, který skýtá absolutní moc a vládu nad světem.“
No, myslím že prodlužování bylo už dost a mohl bych postoupit k samotnému kritizování a znemožňování filmu. Asi začít bych měl dějem. Úplně originální není, ale moc nového se toho dnes už vymyslet nedá. Je docela slušný, dokonce bych řekl, že je dobrý. Je i docela podložen různými záhadami ohledně nezvěstného Lařiného otce, který byl mimochodem spatřen také v TR: Chronicles. Jde spíše o to, že se mně děj zdál tak nějak rychlý. Ani jsem se nenadál, a už byl konec filmu. Přestože je film naplněn k prasknutí akcí, po zhlédnutí jsem měl pocit, jako by se tam nic nestalo, nebo jkao bych to už kolikrát viděl. Prostě nic. A abych mohl tenhle článek napsat kvalitněji a s větší přesností, došel jsem si na film znova a přečetl knižní formu – přepis filmu, a řeknu vám, že po druhém shlédnutí jsem to cítil stejně. To k ději. Jinak filmík je docela plný různé akce – jak už jsem řekl – (např. jak Lara pomocí bunjee-jumpingového lana, na kterém je zavěšená, pobíhá po stěnách obrovské haly, když se za ní drolí zdi od kulek z mariňáckých samopalů, a jednoho vojáka po druhém hezky odkrouhne zblízka, v pohodičce ve vzduchu, než si chudák stačí vystřelit; pozdější scéna v garáži s motorkou – oboje sice trochu nerealistický, ale vypadá to skvěle; a spousta dalších – řeknu vám – kam se hrabe pověstná scéna ve vestibulu v Matrixu), vtipu a hlavně Angeliny Jolie, která se pro roli Lary Croft fakt hodí a ve filmu vypadá opravdu dost sexy. (Ona taky půlka diváků v kině sledovala celou dobu jen její do rytmu se klepající ňadra). Efekty – o těch se snad ani nemusím zmiňovat – samozřejmě dobře udělané, na druhou stranu film není plný (což je dobře) počítačových bláznivých efektů známých z béčkových filmů, které sází jenom na ně.
No a to poslední, hudba, je asi kapitola sama pro sebe. Hned jsem si musel „opatřit“ soundtrack, který shodou okolností právě teď při psaní tohoto článku poslouchám. Objevují se zde písničky od skupin U2, Chemical brothers, Fatboy Slim a spoustu dalších. Skoro všechny písničky se mě božsky zalíbily. Hudba je skvělá, a k tomu do daných scén ve filmu úplně skvěle padne. Ta hudba je fakt výborná. Je pravda, že při prvním poslechu soundtracku se mi moc nelíbila, ale napodruhý jsem si ji oblíbil, a teď je moje.
Stejně jako soundtrack, film se mi taky ze začátku moc nezamlouval, ale později jsem mu přišel na chuť. Podívejte se na něj. Když nic jinýho, určitě se vám bude líbit představitelka hlavní role, vykradačka hrobů, Angelina Jolie ala Lara Croft (pokud teda nejste hetero-ženská nebo homosexuál).
Photo © 2001 – Paramount Pictures
Nejnovější komentáře