Dozorkyně - tíživé, napínavé severské drama

(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

Loading...

Tento čtvr­tek do čes­kých kin vstou­pí dán­ské dra­ma Dozorkyně. Představeno bylo již na letoš­ním Berlinale, kde se účast­ni­lo hlav­ní sou­tě­že. Psychologické sever­ské dra­ma z pro­stře­dí věze­ní má nicmé­ně nej­spíš nakro­če­no i k jiným význam­ným cenám.

Za fil­mem sto­jí dán­ský reži­sér Gustav Möller, kte­rý fil­mo­vý svět ohro­mil již svým prv­ním sním­kem Tísňové volá­ní z roku 2018, za kte­rý dostal oce­ně­ní na fes­ti­va­lech v Zurichu, Sundance, Norsku i domov­ském Dánsku, o dal­ších nomi­na­cích nemluvě. Na kri­mi­nál­ní téma­ti­ku a thrille­ro­vý žánr své­ho debu­tu pak Möller nava­zu­je i v nej­no­věj­ším fil­mu Dozorkyně. Příběh o Evě, dozor­ky­ni s vytří­be­ným smys­lem pro spra­ve­dl­nost, jejíž bez­sta­rost­ná prá­ce je naru­še­na pří­cho­dem nové­ho věz­ně sice v Berlíně oce­ně­ní nezís­kal, nicmé­ně je dost mož­né, že ješ­tě divá­ky, či porot­ce na něja­kém fes­ti­va­lu či pře­hlíd­ce oslo­ví.

První, čeho si divák po začát­ku fil­mu všim­ne je veli­kost obra­zo­vé­ho pole. Möller se ten­to­krát uza­ví­rá do aka­de­mic­ké­ho for­má­tu 1:1,37 – zřej­mě kvů­li tomu, že tato veli­kost umož­ňu­je kame­ře dostat se blí­že k posta­vám a může tak pomá­hat divá­ko­vi k lep­ší­mu souzně­ní s posta­vou. Samozřejmě je ten­to for­mát nut­no vyu­ží­vat jen vel­mi opa­tr­ně, pro­to­že taky může způ­so­bo­vat úzkost­né poci­ty, nebo zvy­šo­vat napě­tí v ději, což u někte­rých fil­mů není úpl­ně vhod­né. Dle mého názo­ru je to ale přes­ně to, co ten­to scé­nář a námět potře­bo­val. Narativní oblouk, kte­rý sice pra­cu­je se sto­krát ohra­nou honič­kou na koč­ku a myš je tady totiž vyu­ží­ván poměr­ně nestan­dart­ně a dle mého názo­ru tomu­to poje­tí úzký úhel pohle­du vel­mi slu­ší. Příběh je dle mého názo­ru zají­ma­vý tak­též tím, že role koč­ky a myši si posta­vy stří­da­jí, pro­čež ani po půl­ce neztrá­cí film tem­po. Ano, občas je tro­chu uta­ha­ný a dal by se občas zkrá­tit, nicmé­ně elip­tic­ké stři­hy krás­ně vyu­ží­vá již napří­klad v úvod­ní expo­zi­ci a až na pár škobrt­nu­tí si pří­běh urči­té tem­po drží celou dobu. Samozřejmě nut­no podotknout, že film by urči­tě nefun­go­val tak dob­ře, nebýt skvě­lých herec­kých výko­nů, na kte­rých se pří­běh poměr­ně dost zaklá­dá. Je asi prav­da, že nej­vý­raz­ně­ji se ve fil­mu pro­je­vu­jí her­ci ve dvou hlav­ních posta­vách a zby­tek tam fun­gu­je jen více­mé­ně ve for­mě kom­par­zu, ale to bych nevi­děl úpl­ně jako chy­bu nebo pro­blém – spí­še nao­pak. V hlav­ních úlo­hách se tu před­sta­vu­je hereč­ka Sidse Babett Knudsen, kte­rou si může­te pama­to­vat jako ředi­tel­ku ško­ly z loň­ské­ho hitu Club Zero (oce­ně­né­ho na fes­ti­va­lu v Sitges a Evropskou fil­mo­vou cenou) a její mla­dý kole­ga Sebastian Bull. Oba dva dle mého názo­ru před­vá­dí nád­her­né, a hlav­ně civil­ní výko­ny, kte­ré krás­ně kore­spon­du­jí s celou nála­dou i tem­pem sním­ku.

Pokud tedy máte rádi sever­ská, mini­ma­lis­tic­ká, kri­mi­nál­ní dra­ma­ta s tem­nou (mož­ná až depre­siv­ní) atmo­sfé­rou, Dozorkyně je přes­ně pro Vás. Film nabíd­ne jak nevšed­ní poje­tí kla­sic­ké­ho nara­tiv­ní­ho rám­ce, tak kva­lit­ní herec­ké výko­ny i zají­ma­vé kame­ro­vé zpra­co­vá­ní.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře