JULIETTE BINOCHE

JULIETTE BINOCHE  je drži­tel­ka Oscara, kte­rá za své fil­mo­vé herec­ké výko­ny zís­ka­la mezi­ná­rod­ní uzná­ní. Jako jedi­ná hereč­ka se může pochlu­bit tím, že zís­ka­la ceny za nej­lep­ší žen­ský herec­ký výkon na všech třech před­ních evrop­ských fil­mo­vých fes­ti­va­lech, včet­ně posled­ní Zlaté pal­my za film „Věrná kopie“ na fes­ti­va­lu v Cannes v roce 2010. Již dří­ve zís­ka­la ceny Volpi Cup a Pasinetti Award za film „Tři bar­vy: Modrá“ na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Benátkách v roce 1993 a Stříbrného med­vě­da na Berlínském fil­mo­vém fes­ti­va­lu v roce 1997 za film Anthonyho Minghella „Anglický paci­ent“.

Binoche zís­ka­la Oscara za nej­lep­ší žen­ský herec­ký výkon ve ved­lej­ší roli za svůj výkon ve fil­mu „Anglický paci­ent“, za kte­rý zís­ka­la rov­něž ceny BAFTA, European Film Award a National Board of Review Award. Kromě toho byla ve stej­né kate­go­rii nomi­no­vá­na na ceny Zlatý gló­bus a Screen Actors Guild (SAG) a spo­leč­ně s dal­ší­mi her­ci zís­ka­la nomi­na­ci na cenu SAG za nej­lep­ší herec­ké obsa­ze­ní.

V roce 2001 byla podru­hé nomi­no­vá­na na Oscara v kate­go­rii nej­lep­ší žen­ský herec­ký výkon za roli ve fil­mu Lasse Hallstróma „Čokoláda“, za kte­rý zís­ka­la nomi­na­ce na ceny Zlatý gló­bus a BAFTA a také dvě nomi­na­ce na cenu SAG, jed­nu za nej­lep­ší žen­ský herec­ký výkon v hlav­ní roli a dru­hou spo­leč­ně s dal­ší­mi her­ci za nej­lep­ší herec­ké obsa­ze­ní. Později zís­ka­la nomi­na­ci na cenu European Film Award za roli ve fil­mu Michaela Hanekea „Utajený“ a nomi­na­ci na Cenu brit­ské­ho nezá­vis­lé­ho fil­mu za film z roku 2006 „Dveře doko­řán“, kte­rý opět reží­ro­val Minghella.

V rod­né Francii zís­ka­la Binoche za nej­lep­ší žen­ský herec­ký výkon cenu César za roli ve fil­mu „Tři bar­vy: Modrá“, kte­rý je sou­čás­tí fil­mo­vé tri­lo­gie („Tři bar­vy: Červená“, „Tři bar­vy: Bílá“) nato­če­né reži­sé­rem Krzysztofem Kieslowskim. Dalších sedm nomi­na­cí na cenu César zís­ka­la za hlav­ní role ve fil­mech: „Schůzka“ (režie André Téchiné); „Zlá krev“ a „Milenci z Pont-Neuf“ (režie Leos Carax); „Posedlost“ (režie Louis Maile); „Husar na stře­še“ (režie Jean-Paul Rappeneau)“; „Prokletí ost­ro­va Saint Pierre“ (režie Patrice Leconte); a „Felix a rose - lás­ka po fran­couz­sku“ (režie Daniele Thompson).

Mezi její dal­ší fran­ko­fon­ní fil­my z posled­ní doby pat­ří „Camille Claudel 1915“, „Otevřené srd­ce“ a „Život té dru­hé“. Další z mno­ha fil­mů, ve kte­rých Binoche hrá­la, jsou: „Cosmopolis“ (režie David Cronenberg); „Letní čas“ a „Paříži, milu­ji tě“ (režie Olivier Assayas); „Život pod­le Dana“; „Marie“ (režie Abel Ferrara); „Tajná přá­ní“ s Richardem Gerem; „In My Country“ (režie John Boorman); „Kód nezná­mý“ (režie Haneke); „Děti sto­le­tí“ (režie Dianě Kurys); „Alice a Martin“ (režie Téchiné); „Bouřlivé

výši­ny“ s Ralphem Fiennesem; „Nesnesitelná leh­kost bytí“ (režie Philip Kaufman); a „Hail Mary“ (režie Jean-Luc Godard).

S Olivierem Assayasem se opět sešla při prá­ci na při­pra­vo­va­ném fil­mu „Clouds of Sils Maria“ a nedáv­no dokon­či­la natá­če­ní fil­mu reži­sér­ky Patricie Riggen „The 33″, kte­rý líčí udá­los­ti kolem záva­lu mědě­né­ho dolu Copiapo v Chile.

Binoche se naro­di­la v Paříži a diva­del­ní kari­é­ru zahá­ji­la po dokon­če­ní stu­dií na paříž­ské kon­zer­va­to­ři Conservatoire National Superieur ďArt Dramatique. Často se vra­cí na diva­del­ní jeviš­tě a mezi její nej­vý­znam­něj­ší diva­del­ní poči­ny pat­ří: uve­de­ní Čechovova dra­ma­tu „Racek“ v paříž­ském Odeonu v roce 1988 v nastu­do­vá­ní reži­sé­ra Andreie Konchalovskeho; „Naked“, v lon­dýn­ském diva­dle Almeida; moder­ni­zo­va­ná ver­ze hry Augusta Strindberga „Miss Julie“, uve­de­ná v roce 2012 v lon­dýn­ském diva­dle Barbican; a taneč­ní dra­ma Akrama Khana „in-I“, kte­ré v roce 2008 uved­lo Royal National Theatre v Londýně. Na Broadway debu­to­va­la rolí ve hře Harolda Pintera „Betrayal“, za kte­rou byla v roce 2001 nomi­no­vá­na na cenu Tony za nej­lep­ší žen­ský herec­ký výkon.

---