Hills Have Eyes, The (1977)

rp thumbCoverMain.jpeg

První vel­ký fil­mo­vý počin Wese Cravena v jeho boha­té reži­sér­ské kari­é­ře.

Americká rodin­ka jede ve svém kara­va­nu napříč vyprahlou pouš­tí směr Kalifornie. Po ces­tě se roz­hod­nou pro­zkou­mat sta­rý stří­br­ný důl, kte­rý je zazna­če­ný na mapě. Zastaví u osa­mo­ce­né pum­py, kde se dají do řeči se sta­rým mužem, kte­rý je varu­je aby nesjíž­dě­li z hlav­ní ces­ty a radě­ji tohle mís­to rych­le opus­ti­li. Jde o oblast, kte­rou si kou­pi­la armá­da a pro­vá­dí zde růz­né poku­sy a poblíž je i letec­ká základ­na. Velký Bob však jeho rad nedbá a vydá­vá se zaprá­še­nou ces­tou vstříc horám a nebez­pe­čí, kte­ré tu na ně čeká. Netrvá to však dlou­ho a kara­van má neho­du. Auto zůsta­ne nepo­jízd­né a tak se Bob roz­hod­ne vydat pro pomoc. Netuší však, že jeho rodi­na je bed­li­vě sle­do­vá­na a násled­ně se sta­ne ter­čem úto­ku buran­ské rodin­ky kani­ba­lů, kte­ří se v těch­to kon­či­nách baví rabo­vá­ním a zabí­je­ním pocest­ných. Uprostřed vyprah­lé pouš­tě a skal­na­tých kop­ců se roz­pou­tá boj o holý život, kte­rý se brzy změ­ní v ote­vře­nou vál­ku a pomstych­ti­vé zabí­je­ní.

Český název: Kopce mají oči / Hory mají oči
Režie: Wes Craven
Rok výro­by: 1977
Délka: 89 min
Země: USA

Hrají:
Susan Lanier ... (Brenda Carter)
Robert Houston ... (Bobby Carter)
Dee Wallace ... (Lynne Wood)
Martin Speer ... (Doug Wood)
James Whitworth ... (Jupiter)
Michael Berryman ... (Pluto)
... a dal­ší

Při pohle­du na ori­gi­nál­ní název fil­mu se vět­ši­ně lidí vyba­ví urči­tě sní­mek z roku 2006 od reži­sé­ra Ajy. Tento rema­ke v době své­ho vzni­ku roz­pou­tal horo­ro­vou mánii vět­ši­ny fan­dů toho­to žán­ru a stá­le se může těšit vel­ké divác­ké obli­bě. Původní film od Wese Cravena už tak zná­mý není, nebo lépe řeče­no do nedáv­né doby byl cel­kem těž­ko k sehná­ní, ale díky inter­ne­tu si jej dnes už může sehnat kaž­dý. Srovnávat oba fil­my je těž­ké, pro­to­že přes­to­že jsou si v ledasčem podob­né jsou záro­veň i hod­ně odliš­né. Především pak v peněž­ním roz­počtu, pro­to­že zatím­co na rema­ke se tvůr­cům poda­ři­lo sehnat pořád­ný balík peněz a měli k dis­po­zi­ci nej­mo­der­něj­ší tech­ni­ku, tak v roce 1977 se musel Craven spo­ko­jit „jen s cca 230 000 dola­rů“. Přesto všech­no se ten­to níz­ko­roz­počto­vý film stal pro mno­hé divá­ky sedm­de­sá­tých letech obrov­ským hitem.

Největší roz­díl mezi obě­ma fil­my je pře­de­vším v kva­li­tě kame­ro­vých zábě­rů a herec­kém obsa­ze­ní. Zatímco v rema­ku se obje­vi­lo něko­lik zná­mých tvá­ří ze zná­mých fil­mů či seri­á­lů, tak zde šlo vět­ši­nou o začí­na­jí­cí hvěz­dič­ky, kte­ré se během let vypra­co­va­ly na uzná­va­né osob­nos­ti (Dee Wallace, Michael Berryman). Čímže tedy doká­za­li Craven i Aja zaujmout divá­ky nej­víc? Samozřejmě atmo­sfé­rou fil­mu, kte­rá posa­dí divá­ky do kře­sel a doká­že v nich pro­bu­dit pocit sevře­né­ho hrd­la. Zatímco původ­ní sní­mek se sna­ží vybu­do­vat atmo­sfé­ru na psy­chic­kém nátla­ku a pro­pa­dá­ní jed­not­li­vých postav bez­moc­nos­ti a šílen­ství, tak rema­ke to vzal zase po strán­ce bru­ta­li­ty. Aja se pří­mo vyží­val v koneč­ném ztvár­ně­ní mutan­tů, gore scén a bru­ta­li­tě své­ho díla za což si zís­kal můj obdiv. Zato Craven na to šel úpl­ně jinak, pro­to­že zlo zde nepřed­sta­vu­jí žád­ní zmu­to­va­ní potom­ci hor­ní­ků, ale oby­čej­ní lidi , tedy lépe řeče­no lehce retar­do­va­ná rodin­ka kani­ba­lů, kte­rá je pojme­no­va­ná pod­le pla­net naší slu­neč­ní sou­sta­vy. Její čle­no­vé rádi rabu­jí okol­ní opuš­tě­né budo­vy a nepo­hrd­nou ani bláz­ni­vý­mi turis­ty, kte­ří zde zaví­ta­jí. Jako oble­če­ní jim posta­či­lo pár kože­šin a roz­tr­ha­né oble­če­ní. Když k tomu při­po­čí­tá­me umě­lé zuby, špí­nu a ksicht Michaela Berrymana, kte­rý se nepo­tře­bu­je ani líčit máme o zába­vu posta­rá­no. Navíc jeho posta­va Pluta se sta­la po celém svě­tě veli­ce popu­lár­ní.

Craven si byl vědom, že za slun­né­ho dne by toho moc stra­ši­del­né­ho nena­to­čil a tak se roz­ho­dl vět­ši­nu scén nato­čit v noci a za pomo­ci kva­lit­ní­ho stři­hu roz­pou­tat oprav­do­vé peklo. Snažil se jít na divá­ky pře­de­vším po psy­chic­ké strán­ce a to se mu doce­la poved­lo. Polovinou fil­mu nás dopro­vá­zí řev here­ček, šíle­né poškleb­ky kani­ba­lů a všu­dypří­tom­ná tma, kte­rá zakry­la vět­ši­nu nedo­stat­ků, tak­že divák si mohl uží­vat pou­ze to co mu nabíd­lo cha­bé osví­ce­ní na pla­ce. Oproti rema­ke zde ani neče­kej­me žád­nou vel­kou inva­zi bru­ta­li­ty, pro­to­že jedi­nou vět­ší krva­vou scé­nu obsta­rá sou­boj Pluta a roz­zu­ře­né­ho psa, kde se na chví­li obje­ví i vět­ší množ­ství krve.

Diváci po celém svě­tě však nej­víc oce­ni­li na tom­to sním­ku dvě věci: 1) k pořád­né show není vždy zapo­tře­bí jen hek­to­li­t­rů krve, líta­jí­cích kon­če­tin, nebo gore scén, ale mnoh­dy posta­čí i oby­čej­ná psy­cho­lo­gic­ká hra s divá­ko­vou mys­lí a men­ší pře­střel­ka. 2) scé­na z kara­va­nu by si zaslou­ži­la řadu oce­ně­ní, pro­to­že ty dvě minu­ty jsou nej­lep­ší z celé­ho fil­mu a i samot­ný Aja se jí roz­ho­dl pou­žít ve svém rema­ku, kde jí doká­zal ješ­tě vylep­šit a zdo­ko­na­lit.

Wes Craven doká­zal už i v ran­né tvor­bě, že je schop­ný nato­čit pořád­né fil­my, kte­ré zůsta­nou navždy kle­no­ty horo­ro­vé scé­ny. Přesto si mys­lím, že tohle je zdár­ný pří­klad toho, že původ­ní film má stej­nou úro­veň jako rema­ke přes­to­že je od sebe dělí zhru­ba tři­cet let. Oba fil­my mají podob­nou kost­ru pří­bě­hu a přes­to se v mno­hém liší jako den a noc. Není potře­ba mít dese­ti­mi­li­o­no­vé roz­počty ani holly­wo­od­ské super­star a přes­to doká­že­te divá­ko­vi nabíd­nout přes­ně to co oče­ká­vá, a to pořád­ný útok na jeho mozko­vé buň­ky a pří­jem­ný pocit mra­ze­ní v zátyl­ku.

Hodnocení:
80%