Jak jinak si vyložit nový příběh o dívce Jupiter Jones, která se od záchodové mísy dostane ženichovi z vesmírné královské rodiny, aby opět ukončila svou cestu u záchodové mísy v neurčitém bytě amerického velkoměsta. Jupiter je poslušná dívka, kterou nějaké řeči o nedostatku nápadníků nevyvedou z míry. Své zasněné oči stáčí směrem k obloze, kam se rád dalekohledem díval i její otec. Lásku ke hvězdám má po otci a více než po milenci, touží po hvězdářském dalekohledu. Je to přeci zajímavá a užitečná věc pro mladou dívku. Dříve, než se dalekohledu dočká, se jí do cesty připlete několik podivných bytostí. Jednak ji pronásleduje trojice nápadně zlých osob, jednak si na ni brousí nože a vrtáčky hejno podvyživených zrůdiček, které vypadají jako vzdálení příbuzní slizkého Gluma z filmu Pán prstenů. Před nebezpečím ji vždy včas zachrání vesmírný voják Caine na létajících botách. Ten ještě pro jistotu požádá o pomoc vesmírného veterána Stingera a společně se snaží Jupiter udržet na živu. Všechna vesmírná havěť je ve službách tří sourozenců vesmírné královské rodiny. A jak už to bývá, sourozenci mají různé představy, jak budou s Jupiter jednat. Nejhorší plán má Bal, který je od prvního pohledu podivný patron. Ochránci Jupiter musí podstoupit nebezpečnou cestu a sama dívka musí ukázat úroveň své trpělivosti i svých pohybových dovedností. První potřebuje při vyzvednutí důležité listiny, a potom už jen běhá, skáče, leze po žebříku a neustále někam s křikem padá. A kolem ní je hotový masakr. Všude oheň a síra. Teď jsem to trochu přehnala, ale destruktivní scény vesmírného města jsou přímo „pekelné“. Dopadne to ale dobře. Jupiter i Caine všechny trable přežijí a oba se zaslouží o to, že jsou lidé na Zemi ještě živí. Musím říci, i malou slzu jsem na konci filmu uronila. Tak „mocně“ mě ten příběh dostal!
Sourozenci Andy Wachovski a Lana Wachovski, kteří se proslavili v roce 1999 filmem Matrix, tentokrát pracovali zřejmě hodně usilovně a je to znát. Hodně se inspirovali u konkurence a snažili se do filmu dostat vše, co už někde zaujalo a mohlo by opět zaujmout. Připomenu několik pravidel, kterých a tvůrci nejspíš drželi: Hlavní hrdina musí nést poselství nebo ideu, o které na počátku vůbec nic neví. Hlavní hrdina/hrdinka se musí v příběhu zamilovat. Zlo musí od prvního pohledu být zlé a podlé. Hrdinové se musí tvářit hrdinsky, ať se děje, co se děje. Když je možné někde ukázat nějaké počítačové triky, tak je potřeba je udělat. Bojové scény musí trvat co nejdéle, protože divák musí pochopit, že se bojuje.
Při splnění předchozích podmínek je už jedno, jakou zápletku divák sleduje. Určitě ho něco nebo někdo ve filmu zaujme a to si zapamatuje. A autoři umí využít i výtvarně zajímavé obrazy a situace. Vesmírná města jsou plná různých tvarů a stejně tak pestré jsou i tvary vesmírných lodí, které se různě mění během letu. Scéna svatby má náležitý prostorový objem a v detailu je možné obdivovat výtvarnou kreaci nevěstina účesu. Pěkné jsou také létající boty a Cainova křídla. Jako protipól moderní technice a vybavení působí cesta mezi úředníky vesmírných úřadů a ministerstev. Je to taková parodická hříčka, která sice příběh trochu odlehčuje, ale s ničím dál nesouvisí. Ale tak v podstatě vyznívá ve filmu mnoho scén. Samy o sobě mají v sobě jistý půvab nebo zajímavé detaily, ale v celku působí nejednotně.
A podobné je to s hereckými výkony. Pro film se podařilo autorům zajistit poměrně známé herce, kteří nemusí divákům dokazovat své herecké schopnosti. Problém je, že tentokrát působí jejich výkony rozpačitě. Jupiter hraje okatá Mila Kunis (Černá labuť), která kombinuje několik pohledů a trochu si zasportuje. Žádné emoce s ní necloumají a je tedy dobrým spoluhráčem vesmírným postavám. Channing Tatum v postavě Caina připomíná Arnolda Schwarzeneggera v mladých letech. Hlavní je svalovina, slov co nejméně a tvář ponechat netečnou. Podobně na tom je Sean Bean (Boromir ve filmu Pán prstenů), který se sice snaží dát vesmírnému veteránu Stingerovi patřičnou patinu a razanci, ale je to jen slabý odvar bojovníka. S větší chutí si padoucha Bala zahrál Eddie Redmayne. Tenhle mladík postavu dokázal odlišit nejen ztišeným hlasem, ale dodal postavě patřičné napětí, které jeho protihráčům většinou scházelo.
Příprava i natáčení filmu jistě tvůrce stálo hodně úsilí. Nevím však, pro které diváky film Jupiter vstává chystali. Já k nim asi nepatřím. V jedné věci však musím tvůrce pochválit. Tenhle nenáročný film diváka nijak nevyděsí a může na něj jít i školák. Možná, že by se k němu hodil název Jak u záchodové mísy našla Jupiter štěstí.
Nejnovější komentáře