Jak si vytvořit most mezi tím, kde právě stojíme a svými předky? Jak najít své poslání, jak se zbavit těch, které nejsou naše… a vůbec, jak pochopit svou rodovou linii? Kniha nás to vše naučí a ukáže nám, jak si vytvořit bezpečnou vizi, na kterou nebude mít vliv to, co zažívali naši předkové. Urovnáme si minulost. Naučíme se pochopit souvislosti, které často prosakují do dalších a dalších generací.
Nabízená témata zpracovávají sílu rodu opravdu do detailu.
Jak vše vzniká, jak nás ovlivňuje vědomě i nevědomě – síla pochopení je pak v tuto chvíli obrovská.
Navíc tu je nabízena řada různých mentálních cvičení, díky kterým se můžeme s teorií spojit i prakticky, naladit se na své předky, najít jejich silné stránky, porovnat s našimi. Zpracovat slabiny, což už je úkol o poznání těžší.
Inspirovat se tu mohou jak jednotlivci a čtenáři, tak i různí terapeuti, kteří s touto nelehkou tématikou pracují.
Kniha nabízí dvoje řešení
Měla jsem radost, že kniha není čisté duchovní přijímání všeho na svá bedra. Ačkoliv s tím, že každý duch minulosti je ve své podstatě dobrý, tak úplně nesouhlasím. Ačkoliv pro naše vlastní mentální uzdravení je asi lepší tyto zlé lidi v rodové linii uzavřít nějak mírumilovně a více je již neotvírat. Tohle mi třeba přišlo kontroverzní a jistě pak záleží na každém, jak to v životě má a co konkrétně řeší.
Na jednu stranu se tu dozvíte velmi jednoduché praktické rady. Dovolíte si prožít radost z toho, kam patříte, kam jste se narodili. Ale také si dovolíte prožít uvolnění z rodové linie. Je skutečně možné založit si své vlastní kořeny pouze s památkou na minulost. Nemusíte nutně přejímat to, co měli vaši předkové.
Na stranu druhou můžete jít více do hloubky a probrat si skutečné rodové dědictví umění, majetku, poslání… a třeba zjistíte, že chcete navázat na něco, co dělala vaše prababička a že vás to k podobnému stylu životní náplně táhlo odjakživa. Nebo naopak zjistíte, že si nesete v srdci touhu po nějakém rodovém pokračování, ale když to rozeberete více, není to vůbec vaše. Nebo to je již odžito. Nebo to odešlo do jiné rodové linie.
V tu chvíli mi došlo, že:
- Kniha otvírá různá témata naprosto u každého
- Kolik lidí, tolik příběhů, které se budou otvírat při čtení této knihy
To je nekonečné množství nových poznatků a zkušeností, kdyby člověk mohl vidět poznámky jednotlivých čtenářů k této knize.
„Často jsem si myslela, že už přece vím, co chci. Myslela jsem si, že už znám svou vizi. Díky procesu, který najdeš v této části, jsem si ujasnila, že to byla pravda jen napůl. Nezahrnula jsem totiž do své vize řadu věcí jen proto, že mi připadalo trapné přiznat si, že je chci, nebo že s nimi mám problém. Vytvořila jsem si vlastní „bezpečnou“ vizi.“
Nejvíce se mi v knize líbilo připodobnění ke stromům. Silným kořenům, čistým, díky kterým se rozkošatí větve našeho života. Připodobnění k lesům, kde staré stromy uvolňují místo mladým, kde je třeba někdy prořezat i ty stávající, aby nové mohly plodit.
A to je pro mne právě to, co jsem si z knihy vzala. Že mám svobodu. Že mohu pokračovat v tom, čím mi byli předkové blízcí, byť to může mít naprosto jinou podobu, než jsem byla umanutá do této doby.
A že stejnou svobodu mohu dát i svým dětem. A možná i tak, aby vůbec nikdy nemuseli knihu Síla rodu otvírat s bolestí, že na nich lpí něco, co jim nepatří. A oni to vědí.
O autorce: Kaja Andrea Otto, spirituální feministka podporuje sílu žen, má podcast na SoulWaveRadio a různé semináře a setkávání. Byla oceněna cenou pro ženy podporující svobodu žen. Bydlí střídavě v Hamburku, na Kanárských ostrovech a v Arizoně.
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing.com, 2023, www.synergiepublishing.com
Nejnovější komentáře