Maggie (Dakota Johnson) pracuje jako osobní asistentka slavné zpěvačky Grace (Tracee Ellis Ross), leč touží se stát hudební producentkou. To se jí podaří, když náhodou potká talentovaného pouličního muzikanta Davida (Kelvin Harrison Jr.) a rozhodne se mu pomoci nakopnout jeho nadcházející hvězdnou hudební kariéru.
Kalifornský sen je nový romanticko-hudební film kanadské režisérky Nishy Ganatry, která předtím natočila dějově velmi podobný snímek Late Night, jehož hlavní hrdinka se též musela ohánět, aby splnila všechny požadavky své náročné šéfové, a zároveň měla vyšší ambice než jen dělat poskoka. Rozdíl je v tom, že namísto zákulisí televizní talk show se Kalifornský senodehrává v prostředí současné popové scény. A také jde o několik tříd lepší film, než byla Late Night.
 |
| Zdroj fotek: cinemart.cz |
Příběh Kalifornského snu přitom není ničím jiným než dalším naplněním jednoduché a mnohokrát ohrané šablony nacpané tunou klišé, v níž mají pěvecká čísla posloužit jako záplata na nedostatek děje. V celém filmu jde totiž jen o to, že Maggie se točí kolem své slavné zaměstnavatelky, jíž by správně měla věnovat sto procent svého času, ale přitom se za jejími zády věnuje i Davidovi, do kterého se postupem času zamiluje – a jemuž zalhala o svém skutečném zaměstnání a o tom, že ve skutečnosti není hudební producentka, načež nezbývá než čekat, až se ta její lež provalí. Jistým oživením je až zhruba posledních dvacet minut, v nichž se překvapivě ukáže, že tvůrci filmu nehráli od začátku se zcela vyloženými kartami a zůstalo jim tudíž v ruce pár trumfů.
Předpokládatelný průběh děje a jeho relativní prázdnota však kupodivu není příliš na škodu díky třem věcem. Tou první jsou skvělé pěvecké výkony protagonistů a pro film napsané písničky, jež jsou skutečně zdařilé a mají šanci oslovit i ty diváky, kteří romantickému pop žánru příliš neholdují. Tím druhým jsou přirozené herecké výkony zejména Tracee Ellis Ross, které lze bez problému uvěřit, že je pěveckou mega-star, a Kelvina Harrisona Jr., jehož projev je též zcela věrohodný (oproti tomu Dakota Johnson v hlavní roli působí místy trochu toporně). Potěší i Ice Cube ve vedlejší roli a Bill Pullman v malinké roličce Maggiina otce. Třetí ingrediencí je rutinní, nicméně přesto celkem solidní režie Nishy Ganatry, která se od minule hodně zlepšila a mimo jiné dokázala udržet konzistentní tempo vyprávění a vyvarovat se hluchým místům, díky čemuž snímek nenudí, ani když jeho příběh zrovna stojí bez hnutí.
Příjemná feel-good atmosféra, propracovaná hudební stránka a divácká nenáročnost jsou hlavními devizami Kalifornského snu, jemuž lze díky jeho mnoha pozitivům prominout leckteré jeho četné prohřešky, mezi něž se řadí i využívání klišé natolik provařených, že už je snad ani nelze brát vážně. I přes bezmála dvouhodinovou stopáž tak jde o víceméně zdařilou jednohubku, při níž se však nelze zbavit dojmu, že něco podobného už člověk viděl stokrát. Na druhou stranu, pokud to za to stojí, tak proč si to nedat po stoprvé?
