Kanibalové (Cannibal Holocaust 1980)

Jsou fil­my, kte­ré si sebou nesou nálep­ku „kon­tro­verz­ní“. Některé z nich ji mají čis­tě úče­lo­vě, těší se, že kon­tro­verz­nost zvý­ší počet divá­ků v kinech a pro­dej digi­tál­ních nosi­čů. Některé se holedba­jí záka­zem v mno­ha stá­tech svě­ta (tře­ba film La Belle Verte je PRÝ zaká­zán v EU, což je ale samo­zřej­mě nesmy­sl), což snad může zvý­šit jejich výji­meč­nost.
Cannibal Holocaust (dále budu pou­ží­vat čes­ký náze Kanibalové) nic tako­vé nepo­tře­bu­je, je šoku­jí­cí sám o sobě.
Nevím o fil­mu, jehož reži­sér (R. Deodato) by byl krát­ce po uve­de­ní do kin málem lyn­čo­ván roz­zu­ře­ným davem, deset dní poté za své dílo zatčen a odsou­zen na 4 měsí­ce neo­pod­mí­ně­ně s tuč­nou poku­tou, násled­ně však musel před veřej­nos­tí doklá­dat, že to vše byl JEN film, pro­to­že jinak by mu hro­zil trest dale­ko vět­ší.
V dobách své „slá­vy“ měl ten­to sní­mek zákaz asi v 60 zemí svě­ta, dnes to bude méně, asi 40, koho to zají­má, nechť si pat­řič­né úda­je dohle­dá sám.
A co že je tu tak hroz­né­ho?
Asi takhle, pří­běh začí­ná doce­la pros­tě. Skupinka 4 mla­dých lidí (fil­ma­ři) se vypra­ví do nit­ra nepro­bá­da­né džun­gle, aby tam zma­po­va­la jaký­si kmen. Jsou to sil­ní lidé, mají dob­ré­ho prů­vod­ce a sebe­vě­do­mím jen hýří. Jenže mine měsíc, dru­hý měsíc.... a po fil­ma­řích není ani vidu ani sle­chu. Po jejich sto­pách se vypra­ví význam­ný antro­po­log Monroe (hra­je jej býva­lý por­no­he­rec Robert Kerman, to jen tak pro upřes­ně­ní co za „ansám­bl“ se to na plát­ně zje­vu­je) a ten po nich nalez­ne fil­mo­vé kotou­če (či co to je), pocho­pi­tel­ně neje­nom to, ale nechci zde moc vyzra­zo­vat děj, pro pří­pad, že by někdo tuto „snu­ff“ per­lu ješ­tě nevi­děl.
Do té doby se prak­tic­ky nedě­je nic extra div­né­ho a nechut­né­ho, až si člo­věk říká, že divá­ci roku 1980 muse­li být pěk­né srá­go­ry, když je toto tak nad­zved­lo. Samozřejmě, je tam něko­lik scén, kte­ré ve sluš­ně vycho­va­né lid­ské bytos­ti vzbu­dí jis­tý odbor, naži­vo (ano, NAŽIVO!) se tam por­cu­je něja­ký pra­les­ní živo­čich a pak nasta­ne tako­vá drob­ná roman­tic­ká scé­na, kde jeden domo­ro­dec zná­sil­ní jis­tou dámu pomo­cí špi­ča­té­ho kame­ne, načež ji potom milo­srd­ně ubi­je (a mezi­tím ji ješ­tě čím­si napl­ní ute­ro...), to vše není vidět zce­la pří­mo a jas­ně, nicmé­ně je to vidět dost jas­ně na to, aby se u toho slab­ší nátu­ry poz­vra­ce­ly.
Ale pořád nic zase tak šíle­né­ho. Pravá „zába­va“ začí­ná až v dru­hé polo­vi­ně fil­mu, kdy se Monroe roz­hod­ne nale­ze­né fil­my pro­mí­tat...
Ale dost už, kdo viděl, tak ví o čem píši, kdo ne a zají­má jej to, tak pro něj (pro ní) nebu­de jis­tě pro­blé­me­me si film nějak obsta­rat.
Film má ale i jiné atri­bu­ty (nezvrá­ce­né), vyzdvi­hl bych tře­ba vyni­ka­jí­cí hud­bu, o kte­rou se posta­ral skla­da­tel Riz Ortolani, kte­ré­ho bude­te sto­pro­cent­ně znát díky jeho hud­bě k ital­ské­mu seri­á­lu Chobotnice. Přínos fil­mu bych také viděl jakož­to inspi­ra­ci pro poz­dě­jí sub žánr s názvem „found foo­tage“ (Blairwitch Project, REC, apod...), neboť část fil­mu je vyprá­vě­na pomo­cí nale­ze­ných kame­ro­vých zázna­mů.
Pochopitelně, exis­tu­jí i dale­ko hnus­něj­ší a odpor­něj­ší fil­my (zkus­te si tře­ba do goo­glu napsat „2 girls 1 jar“), ale ten­to film naroz­díl od toho zmi­ňo­va­né­ho v závor­ce je sku­teč­ně fil­mem (tedy, má pří­běh, hud­bu, podí­le­li se na něm někte­ří lidé, kte­ří občas děla­jí nor­mál­ní fil­my a šel do regu­lér­ních kin). Otázkou zůstá­vá, zda vše­chen ten zob­ra­ze­ný hnus je pou­žit čis­tě úče­lo­vě, či zda má něja­ké „vyš­ší“ ambi­ce. Těžko říci, podob­ně jako u Romerových zom­bí­ků. Osobně se domní­vám, že smys­lem moh­lo být říci cosi ve smys­lu, že ti nej­vět­ší divo­ši a bar­ba­ři dří­mou v naší „civi­li­zo­va­né“ spo­leč­nos­ti, ale mož­ná toto vše je jen zámin­ka, aby si reži­sér Deodato mohl pus­tit své sadisticko-sexuální ima­gi­na­ce na fil­mo­vé plát­no. Co já vím....