Královna

Královna je brit­ský živo­to­pis­ný film z roku 2006, kte­rý zachy­cu­je udá­los­ti po smr­ti Diany, prin­cez­ny z Walesu, v roce 1997. Královská rodi­na zpo­čát­ku pova­žu­je Dianinu smrt za sou­kro­mou zále­ži­tost, a pro­to ji nelze pova­žo­vat za ofi­ci­ál­ní krá­lov­ské úmr­tí, což je v roz­po­ru s názo­ry pre­mi­é­ra Tonyho Blaira a Dianina býva­lé­ho man­že­la, prin­ce Charlese, kte­ří upřed­nost­ňu­jí přá­ní širo­ké veřej­nos­ti po ofi­ci­ál­ním vyjá­d­ře­ní smut­ku. Záležitosti dále kom­pli­ku­jí média, krá­lov­ský pro­to­kol týka­jí­cí se Dianina ofi­ci­ál­ní­ho sta­tu­su a šir­ší otáz­ky týka­jí­cí se repub­li­kán­ství.

Scénář fil­mu napsal Peter Morgan, reží­ro­val Stephen Frears a v titul­ní roli krá­lov­ny Alžběty II. se před­sta­vi­la Helen Mirren. Produkce a uve­de­ní fil­mu se časo­vě sho­do­va­ly s oži­ve­ním pří­z­ni­vých nálad veřej­nos­ti vůči monar­chii, pokle­sem Blairových úspě­chů a brit­ským vyšet­řo­vá­ním Dianiny smr­ti, ope­ra­cí Paget. Herec Michael Sheen si v roce 2003 zopa­ko­val roli Blaira z fil­mu Dohoda a v roce 2010 si ji zopa­ko­val ve fil­mu Zvláštní vztah.

Královna zís­ka­la vše­o­bec­né uzná­ní kri­ti­ky i divá­ků za ztvár­ně­ní titul­ní role, kte­ré Mirrenové vynes­lo řadu oce­ně­ní, kon­krét­ně Oscara, Volpiho pohár pro nej­lep­ší hereč­ku, cenu BAFTA a Zlatý gló­bus. Mirrenovou oce­ni­la sama krá­lov­na a pozva­la ji na veče­ři do Buckinghamského palá­ce. Mirrenová se však nemoh­la zúčast­nit kvů­li natá­če­cím povin­nos­tem v Hollywoodu.

Děj

V par­la­ment­ních vol­bách v roce 1997 byl Tony Blair a Labouristická stra­na zvo­le­ni do vlá­dy na zákla­dě mani­fes­tu refo­rem a moder­ni­za­ce. O nece­lé čty­ři měsí­ce poz­dě­ji zahy­ne Diana, prin­cez­na z Walesu, při auto­ne­ho­dě v paříž­ském tune­lu u mos­tu Alma.

Její smrt oka­mži­tě před­sta­vu­je pro její­ho býva­lé­ho man­že­la, prin­ce Charlese, a pre­mi­é­ra Tonyho Blaira pro­blém, jak vyho­vět mat­ce budou­cí­ho krá­le, kte­rá již není člen­kou krá­lov­ské rodi­ny. Královna Alžběta II. se ptá, zda Blair obrá­tí svůj slib moder­ni­za­ce na krá­lov­skou rodi­nu, pro­to­že se ji pokou­ší při­mět, aby pře­hod­no­ti­la svůj názor na pohřeb­ní plá­ny. Dianina rodi­na, Spencerovi, poža­du­je, aby pohřeb byl sou­kro­mý.

V tis­ku je Diana nazvá­na „prin­cez­nou lidu“; tím začí­ná pří­val smut­ku širo­ké veřej­nos­ti ve vysí­lá­ní a pro­je­vy kvě­ti­no­vé úcty, kte­ré jsou v Buckinghamském a Kensingtonském palá­ci tak čet­né, že hlav­ní vcho­dy do těch­to kom­plexů musí být pře­smě­ro­vá­ny. Vysocí čle­no­vé krá­lov­ské rodi­ny se nesna­ží uznat Dianin význam pro spo­leč­nost a zůstá­va­jí na dovo­le­né v Balmoralu. Popularita krá­lov­ské rodi­ny prud­ce kle­sá, zatím­co Blairova obli­ba stou­pá, pro­to­že rea­gu­je na veřej­né pobou­ře­ní krá­lov­ské rodi­ny nečin­nos­tí.

Blairovy poku­sy pro­vést krá­lov­skou rodi­nu kon­tro­ver­zí nará­že­jí na odpor: krá­lov­na je ozna­ču­je za pod­leh­nu­tí hys­te­rii veřej­nos­ti. Navzdory roz­hoř­če­ní krá­lov­ny a prin­ce Philipa nad jakým­ko­li sou­ci­tem s Dianou nebo uzná­ním smut­ku země je povzbu­zo­ván sou­kro­mý­mi tajem­ní­ky prin­ce z Walesu i krá­lov­ny, aby pokra­čo­val ve svých poku­sech změ­nit postoj krá­lov­ské rodi­ny. Zatímco Británie pokra­ču­je v pro­je­vech smut­ku, Blair se pokou­ší krá­lov­skou rodi­nu veřej­ně brá­nit, ale jeho poku­sy jsou mar­né. Blairův sou­cit mu při­ná­ší ohrom­nou chvá­lu a obdiv, zatím­co lhos­tej­nost krá­lov­ské rodi­ny jí vyne­se pla­men­né odsou­ze­ní ze stra­ny lidu. Když roz­hoř­če­ní Britů dosáh­ne kri­tic­ké masy, Blair už nedo­ká­že uklid­nit krá­lov­nu, kte­rá odmí­tá Dianu a veřej­nost uznat, a pro­zra­dí jí, že 70 % země se domní­vá, že její jed­ná­ní monar­chii poško­zu­je, a „kaž­dý čtvr­tý“ člo­věk je pro úpl­né zru­še­ní monar­chie. Blair neú­stup­ně trvá na tom, aby krá­lov­ská rodi­na vyvě­si­la vlaj­ku v Buckinghamském palá­ci na půl žer­di, aby krá­lov­na vzda­la Dianě hold a pro­nes­la veřej­ný pro­jev, v němž by utě­ši­la zemi.

Přestože je krá­lov­na demo­ra­li­zo­vá­na reak­cí země a návrhy pre­mi­é­ra, dochá­zí k pozná­ní, že svět se za její vlá­dy změ­nil. Navzdory nesho­dám se s prin­cem Philipem vra­cí do Londýna. Královna koneč­ně v pří­mém tele­viz­ním pře­no­su veřej­ně vzdá­vá hold Dianině význa­mu pro národ a spo­leč­nost a může poně­kud utlu­mit agó­nii Británie. Královská rodi­na se účast­ní veřej­né­ho pohřbu Diany ve Westminsterském opat­ství.

Při dal­ším setká­ní Blaira s krá­lov­nou si vymě­ňu­jí názo­ry na to, co se sta­lo od jejich posled­ní­ho setká­ní, včet­ně kon­tro­ver­ze kolem Dianiny smr­ti a násled­ných akcí. Poté upo­zor­ňu­je pre­mi­é­ra, že stej­ně jako se změ­ni­lo veřej­né míně­ní o tom, jak by měla krá­lov­ská rodi­na rea­go­vat na novou Británii, musí se změ­nit i on, pro­to­že se dost mož­ná ocit­ne ve stej­né situ­a­ci mění­cí­ho se veřej­né­ho míně­ní.

Obsazení

-Helen Mirren jako krá­lov­na Alžběta II

-Michael Sheen jako Tony Blair

-James Cromwell jako princ Philip, vévo­da z Edinburghu

-Helen McCrory jako Cherie Blair

-Alex Jennings jako Charles, princ z Walesu

-Roger Allam jako Robin Janvrin

-Sylvia Syms jako krá­lov­na Alžběta, krá­lov­na mat­ka

-Tim McMullan jako Stephen Lamport

-Mark Bazeley jako Alastair Campbell

-Michel Gay jako Dodi Fayed

-Douglas Reith jako lord Airlie

Ve fil­mu jsou pou­ži­ty archiv­ní zábě­ry Diany, Princezna z Walesu, Camilla Parker Bowles, Nicholas Owen, Julia Somerville, Martyn Lewis, Trevor McDonald a John Suchet.

Produkce

Filmování

Scénář napsal Peter Morgan. Produkce se uja­ly spo­leč­nos­ti Pathé Pictures a Granada Productions (ITV Productions). Stephen Frears měl ve smlou­vě z fil­mu The Deal klau­zu­li, kte­rá mu umož­ňo­va­la reží­ro­vat pří­pad­ná pokra­čo­vá­ní nebo díly, a v září 2003 byl ofi­ci­ál­ně ozná­men jako reži­sér. Film se natá­čel ve Velké Británii, v Anglii v Londýně, na zám­cích Halton House a Waddesdon Manor v hrab­ství Buckinghamshire, Brocket Hall v hrab­ství Hertfordshire a ve Skotsku na zám­cích Balmoral, Castle Fraser a Cluny Castle v hrab­ství Aberdeenshire a Blairquhan Castle a Culzean Castle v hrab­ství South Ayrshire.

Scénografie

Scénografii navr­hl Alan MacDonald, kte­rý za ni zís­kal oce­ně­ní Art Directors Guild za nej­lep­ší výtvar­nou režii v sou­čas­ném fil­mu a British Independent Film Awards za nej­lep­ší tech­nic­ký počin.

Ztvárnění královny

Mirren říká, že pro­mě­na v krá­lov­nu při­šla po nasa­ze­ní paru­ky a brý­lí téměř při­ro­ze­ně, pro­to­že s panov­ni­cí sdí­lí výcho­zí výraz tvá­ře - mír­ně sklo­pe­ná ústa. Během natá­če­ní si pra­vi­del­ně pro­hlí­že­la fil­mo­vé a video­zá­zna­my s Alžbětou a v pří­vě­su měla foto­gra­fie. Podstoupila také roz­sáh­lý hla­so­vý tré­nink a věr­ně napo­do­bi­la krá­lov­nin pro­jev, kte­rý před­nes­la svě­tu v tele­viz­ním pře­no­su. Morganová uved­la, že její výkon byl nato­lik pře­svěd­či­vý, že na kon­ci natá­če­ní čle­no­vé štá­bu, kte­ří byli zvyklí se při jejím oslo­ve­ní hrbit nebo uvol­ňo­vat, stá­li zpří­ma a ucti­vě sklá­da­li ruce za zády. Mirrenová si s her­ci z ved­lej­ších rolí, kte­ří hrá­li ostat­ní čle­ny krá­lov­ské rodi­ny, včet­ně Jamese Cromwella, Alexe Jenningse a Sylvie Symsové, domlu­vi­la, že spo­lu budou trá­vit čas mimo kame­ru, aby si rozu­mě­li jako sku­teč­ná rodi­na.

Pro zvý­še­ní kon­tras­tu jejich odliš­ných svě­tů byly zábě­ry s krá­lov­nou poří­ze­ny na 35mm film a zábě­ry Tonyho Blaira na 16mm film.

Televizní sledovanost a domácí média

Úloha tele­vi­ze ITV při výro­bě fil­mu jí umož­ni­la opci na jeho tele­viz­ní pre­mi­é­ru a film byl odvy­sí­lán 2. září 2007 (sho­dou okol­nos­tí ten víkend se záduš­ní mší za Dianu) s prů­měr­nou sle­do­va­nos­tí 7,9 mili­o­nu divá­ků, čímž vyhrál svůj timeslot. DVD bylo ve Velké Británii vydá­no 12. břez­na 2007. Speciální funk­ce zahr­nu­jí fea­tu­ret­te o natá­če­ní a audi­o­ko­men­tář Stephena Frearse, scé­náris­ty Petera Morgana a Roberta Laceyho, živo­to­pis­ce krá­lov­ny Alžběty II. V USA vyšel na Blu-ray a DVD 24. dub­na 2007 a k roku 2013 pře­sá­hl pro­dej DVD v USA 29 mili­o­nů dola­rů.

Historická přesnost

Některé aspek­ty postav jsou zná­my jako věr­né jejich sku­teč­ným před­lo­hám. Podle Morgana je „zelí“ sku­teč­ný výraz lás­ky, kte­rý Filip pou­ží­val pro svou ženu („mon chou“ - „moje zelí“ - je ve fran­couz­šti­ně stan­dard­ní lás­ky­pl­ná pře­zdív­ka).

Další prv­ky před­sta­vu­jí vlast­nos­ti spo­je­né se zob­ra­ze­ný­mi oso­ba­mi. Elektrická kyta­ra, kte­rá je vidět za Blairem v jeho osob­ní kan­ce­lá­ři, je odka­zem na jeho někdej­ší člen­ství v kape­le Ugly Rumours v době stu­dií. Fotbalový dres Newcastle United, kte­rý má na sobě při rodin­né sní­da­ni, je odka­zem na jeho pod­po­ru toho­to týmu. Ve fil­mu je také vidět Alastair Campbell, kte­rý vymys­lel ter­mín lido­vá prin­cez­na, ale v roce 2007 pro­zra­dil, že s ním při­šel Tony Blair.

Pozoruhodnou nepřes­nos­tí je, že Robin Janvrin je před­sta­ven jako osob­ní tajem­ník krá­lov­ny v době po Dianině smr­ti. Ve sku­teč­nos­ti tuto funk­ci teh­dy zastá­val Janvrinův před­chůd­ce sir Robert Fellowes; Janvrin byl do roku 1999 zástup­cem sou­kro­mé­ho tajem­ní­ka. Film však přes­ně zob­ra­zu­je Janvrina jako oso­bu, kte­rá v noci na Balmoralu pře­da­la krá­lov­ně zprá­vu o Dianině neho­dě. Tato změ­na byla mož­ná pro­ve­de­na pro­to, aby nedo­šlo ke zma­te­ní divá­ků při zob­ra­zo­vá­ní kom­pli­ko­va­ných rodin­ných vzta­hů, kte­ré s tím sou­vi­se­ly - Fellowes byl ve sku­teč­nos­ti také Dianiným švagrem (z man­žel­ství s její sestrou, lady Jane Spencerovou) a je prv­ním bra­tran­cem Sarah, vévod­ky­ně z Yorku.

Přijetí

Tržby

Film pře­ko­nal kasov­ní oče­ká­vá­ní; při roz­počtu 15 mili­o­nů dola­rů vydě­lal ve Spojených stá­tech a Kanadě 56,4 mili­o­nu dola­rů.

Kritické přijetí

Na strán­kách agre­gá­to­ru recen­zí Rotten Tomatoes má film na zákla­dě 198 recen­zí hod­no­ce­ní 96 % a prů­měr­né hod­no­ce­ní 8,4/10. V roce 2012 se film dočkal i dal­ší­ho hod­no­ce­ní, a to v kate­go­rii „nej­lep­ší film“. Souhlas kri­ti­ků na této strán­ce zní: „Dojemný por­trét Stephena Frearse, plný vti­pu, humo­ru a pato­su, nahlí­ží na život brit­ské krá­lov­ské rodi­ny v obdo­bí po smr­ti prin­cez­ny Diany.“ Film je také plný humo­ru, humo­ru a pato­su. Na ser­ve­ru Metacritic má film na zákla­dě 37 kri­ti­ků váže­ný prů­měr 91 bodů ze 100, což zna­me­ná „vše­o­bec­né uzná­ní“.

Před uve­de­ním fil­mu do kin kri­ti­ka chvá­li­la Stephena Frearse i Petera Morgana, kte­rý poz­dě­ji zís­kal nomi­na­ce na Zlatý gló­bus a Oscara za nej­lep­ší režii a scé­nář. Zvláštní uzná­ní si vyslou­žil Michael Sheen za roli Tonyho Blaira. Helen Mirrenová se díky své­mu ztvár­ně­ní, kte­ré jí vynes­lo uzná­ní kri­ti­ků z celé­ho svě­ta, sta­la favo­rit­kou na Oscara za nej­lep­ší žen­ský herec­ký výkon ješ­tě dlou­ho před uve­de­ním fil­mu do kin. Po uve­de­ní na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Benátkách se Mirrenové dosta­lo pěti­mi­nu­to­vé­ho potles­ku vesto­je. Roger Ebert se vrá­til z rekon­va­lescen­ce po ope­ra­ci, aby film zre­cen­zo­val, v níž ho ozna­čil za „okouz­lu­jí­cí“ a udě­lil mu čty­ři hvěz­dič­ky ze čtyř.

Mezi něko­li­ka málo nega­tiv­ní­mi recen­ze­mi kri­ti­zo­val Nick Schager z časo­pi­su Slant zasvě­ce­ný por­trét fil­mu jako „poně­kud méně objev­ný, zčás­ti pro­to, že Morganův scé­nář pod­lé­há roz­to­mi­lé­mu vtip­ko­vá­ní a širo­ké kari­ka­tu­ře“, při­čemž zmí­nil zejmé­na „prin­ce Filipa v podá­ní Jamese Cromwella, kte­rý si koru­no­va­né hla­vy před­sta­vu­je jako obě­ti vyhnan­ství a sro­cu­jí­cí se davy jako vtí­ra­jí­cí se „Zuly“ “.

---

Zdroj: Anglická wiki­pe­die

Photo © Miramax Films

---