Jsou fil­my, kte­ré vzbu­zu­jí zájem už svo­jí záplet­kou. Přeci jen sil­ně ori­gi­nál­ních sci fi je jed­no­du­še málo a fanou­šek žán­ru pak musí brát za vděk i prů­měr­něj­ší­mi sním­ky. Jedním z těch fil­mů kte­ré láka­jí už od ozná­me­ní je i Looper. Láká pak do kina ješ­tě o to víc, když při­čte­me auru jak divá­ky tak kri­ti­ky chvá­le­né­ho sním­ku, kte­rý si na růz­ných  zahra­nič­ních ser­ve­rech Vybudoval auru kva­lit­ní­ho futu­ris­tic­ké­ho poči­nu, kte­rý nabí­zí ori­gi­nál­ní zába­vu, skvě­lé obsa­ze­ní a zase po něja­ké době oso­bi­té sci fi. To vše za roz­po­čet, kte­rý je jen zlom­kem toho, s čím ope­ru­jí jeho kole­go­vé. Jak tedy sní­mek kte­rý vče­ra vstou­pil do čes­kých kin dopa­dl?

Joe se živí jako loo­per. Jeho pra­cí je zabí­je­ní lidí z budouc­nos­ti. Když se totiž mafi­án­ští bos­so­vé chtě­jí v minu­los­ti zba­vit nepo­třeb­né­ho člo­vě­ka, pošlou jej tři­cet let zpát­ky časem, kde na něj čeká loo­per aby jej odstra­nil. Tělo z budouc­nos­ti zmi­zí a nee­xis­tu­jí důka­zy o jeho vraž­dě. Jednoduše čis­tá prá­ce. Joe si takhle vydě­lá­vá také bokem, na svo­jí vysně­nou ces­tu do Paříže. Jeho plán však naru­ší jeden z jeho dal­ších cílů. Na poli před ním, kde se má obje­vit jeho dal­ší cíl, se totiž obje­ví on sám, jen o tři­cet let star­ší. Pro člo­vě­ka v jeho obo­ru to zna­me­ná padá­ka, po kte­rém má tři­cet let živo­ta do momen­tu, než se ocit­ne na tom stej­ném mís­tě, o tři­cet let poz­dě­ji a před hlav­ní své vlast­ní zbra­ně. Bohužel pro Joea, jeho star­ší já nemá v plá­nu jen tak zemřít a ute­če, zatím­co samot­né­mu mlad­ší­mu Joeovi tím začí­na­jí kruš­né časy. Když se totiž jeho zaměst­na­va­tel dozví, že nebyl scho­pen spl­nit svůj úkol, dostá­vá se na seznam cílů i on. Hra o budouc­nost i o sou­čas­nost prá­vě začí­ná.    

Po tak skvě­lých ohla­sech, kte­ré zatím Looper posbí­ral, je těž­ké jít na pro­jek­ci bez vyš­ších oče­ká­vá­ní. Zvláště když jako já sní­mek sle­du­je­te úpl­ně od ple­nek. Přesto jsem se roz­ho­dl být co nejmé­ně ovliv­ně­ný těmi­to fak­to­ry a jed­no­du­še si užít sní­mek jako tako­vý. A mini­mál­ně  prv­ní tři­ce­ti­mi­nu­tov­ce tohle drže­ní se zpět neby­lo ani potře­ba.  Jednoduše pro­to, že Looper odstar­tu­je svo­ji ces­tu k cíli v pří­jem­ně kri­tic­ké vizi budouc­nos­ti roku 2044, kte­rá nemá pro­blém divá­ka vtáh­nout do svo­jí do detai­lu vykres­le­né atmo­sfé­ry ne tak ide­ál­ní doby, kte­rá i přes svo­ji vzdá­le­nost od nás není tak dia­me­t­rál­ně odliš­ná od té, ve kte­ré žije­me teď. Navíc sta­no­vu­je cha­rak­te­ry, kte­ré v hra­ni­cích vyme­ze­ných prá­vě tím­to pomy­sl­ným náčr­tem fun­gu­jí napros­to bez­chyb­ně. Bohužel, vše není tak ide­ál­ní jak se zdá a celé se to tak nějak po prv­ních něko­li­ka desít­kách minut zvrt­ne. A dost.
  

Solidně načrt­nu­tý začá­tek totiž začne brz­dit hned něko­lik zby­teč­nos­tí, kte­ré se sna­ží dotvá­řet obraz celé­ho uni­ver­za fil­mu, ve výsled­ku však kon­čí jako napros­to nepo­třeb­ná ukáz­ka níz­ké­ho roz­počtu iri­tu­jí­cí divá­ka. Snímek sice s pří­cho­dem lin­ky star­ší­ho já hlav­ní posta­vy nabe­re dru­hý dech, nicmé­ně poté upad­ne opět do až k prů­mě­ru smě­řu­jí­cí mizé­rii, kte­rou se sna­ží ješ­tě napo­dru­hé zachrá­nit adre­na­li­no­vá gra­da­ce v závě­ru. Bohužel i ta má za výsle­dek napros­to nevy­da­ře­né finá­le, kte­ré je pak dle mého názo­ru tou nej­slab­ší čás­tí fil­mu a bodem tak zásad­ním, že z výsled­né­ho hod­no­ce­ní str­há­vá bodu hned něko­lik. Není to až tak vizu­ál­ní strán­kou na kte­ré je vidět na kaž­dém cen­ti­me­t­ru malý roz­po­čet, spí­še jak jeho myš­len­kou a jeho rolí v pří­bě­hu. A to po téměř doko­na­lém začát­ku bolí.  

I přes to ale Looper není vylo­že­ně špat­ný film. Režijní strán­ka, hra se scé­ná­řem a pak pře­de­vším hudeb­ní strán­ka jsou vypi­lo­va­né do detai­lu. Po nařa­cha­ných trai­le­rech by sice člo­věk čekal akč­ní jízdu za tepa­vých ryt­mů elek­tro­nic­ké­ho soun­d­trac­ku, kte­rá se nedo­sta­vi­la, nicmé­ně v tom­to ohle­du se sním­ku daří udr­žet si tvář a mini­mál­ně po téhle strán­ce nezkla­me. Bohužel to tak tedy celé sto­jí a padá na scé­ná­ři, kte­ré­mu dochá­zí dech až pří­liš brzo a v momen­tě, kdy začne prim mís­to věcí oko­lo minu­los­ti hrát rodin­né dra­ma, celá sna­ha o sofis­ti­ko­va­né sci fi jde k šíp­ku. 

Z cel­ko­vé­ho pohle­du je tak Looper až nepří­jem­ně roz­pa­či­tý sní­mek. S čis­tým svě­do­mím totiž nelze říct, že by byl vylo­že­ně špat­nou podí­va­nou, prá­vě nao­pak. Nicméně ony super­la­ti­vy kte­ré se na jeho adre­su všu­de mno­ží, mi jed­no­du­še v hla­vě po shléd­nu­tí nezní. A i když by někdo mohl říct, že je to pře­hna­ný­mi oče­ká­vá­ní, já za sebe mohu s klid­ným svě­do­mím říci, že niko­liv. Jednoduše je totiž Looper z počát­ku vyni­ka­jí­cím sním­kem, kte­rý postup­ně uva­dá do hlu­bin jen sla­bé­ho nad­prů­mě­ru, kte­ré jen potvr­dí znač­ně roz­po­ru­pl­né finá­le.

Smyčka se uza­vře­la. Looper bohu­žel na jejím kon­ci dopa­dá spí­še než jako kul­tov­ní sní­mek, jako lehce pro­mar­ně­ná šan­ce, kte­rá po vybrou­še­ném úvo­du upa­dá až v lehce nad­prů­měr­nou jízdu na půl ply­nu skr­ze vody béč­ko­vé­ho fil­mu. Rian Johnson sice dáv­ku­je nápa­dy a ori­gi­na­li­tu na kaž­dém cen­ti­me­t­ru, čemuž dopo­má­há výbor­ný hudeb­ní pod­kres a půso­bi­vá atmo­sfé­ra. Bohužel díky zby­teč­nos­tem ve scé­ná­ři, kte­ré ješ­tě více uka­zu­jí limi­ty níz­ké­ho roz­počtu se Looper v dru­hé půli pře­lo­mí v zlo­mek toho, čím se tvá­řil být z úvo­du, aby dal divá­ko­vi direkt poně­kud hloupým finá­le. A při­tom to mělo osa­zen­stvo tak dob­ře roz­je­té. Nedá se říci, že by sní­mek byl vylo­že­ně špat­nou zále­ži­tos­tí (zejmé­na kvů­li doko­na­lé prv­ní půl­ho­di­ně, na kte­ré se chy­by hle­da­jí jen těž­ko), nicmé­ně se nedá ani říci , že je to film vylo­že­ně dob­rý. 

 

Koktejl: 

10% Nízký roz­po­čet dáva­ný až pří­liš naje­vo
20% Skvělá atmo­sfé­ra

30% Zbytečnosti
20% Výborná úvod­ní část
20% Rozporuplnost