Křižovatka smrti 2 – Černožlutá dvojka má divákům stále co říct…

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Po tříleté odmlce se Křižovatka smrti navrací na plátna kin. Nejedná se samozřejmě o vzkříšení jedničky, nýbrž o uvedení dvojky. A ačkoliv byla druhá Křižovatka smrti natáčena ryze z komerčních důvodů, neboť její předchůdkyně vydělala obstojný balík peněz, mohu s klidným svědomím konstatovat, že nemáme nic co do činění s fraškou typu Hannibala. Tvůrci zkrátka „zahráli znovu to samé, ale jinak“. Příběh navazuje volně na konec prvního dílu, kdy čínský inspektor Lee a losangelský policista James Carter „odkráglovali“ ústředního záporáka Juntaa a s vidinou poklidné dovolené nasedli do letedla mířícího do Hongkongu. A tak se i stalo. Po úvodní explozi, proběhnuvší na půdě americké ambasády, se kamera rychlým střihem přesouvá na přední kapotu vozidla, v němž míjí ulice známá černožlutá dvojice za doprovodu starých hitů skupiny Beach Boys. Zdánlivá idylka je však záhy přerušena při běžné policejní inspekci jistého hongkongského baru. Lee přijímá nový případ týkající se zmíněného výbuchu a Carter, který přeletěl tisíce mil, aby si řádně „zavegetoval“, okusil mushu a zažil nezapomenutelnou noc v pokoji Ticha, se jen velice těžko smiřuje s tím, že všechno výše uvedené bude muset ustoupit pracovním povinnostem. Při klasickém policejním postupu, zahrnujícím akrobatické eskapády na bambusovém lešení, nezaviněnou bitku v masážním  salónu a nudaplážový maratón skrze zalidněné hongkongské ulice, se nesourodá dvojice policistů dostává na stopu čínské Triády, v jejímž popředí nestojí nikdo jiný než samotný Ricky Tan – čili ten, jehož výrazným přičiněním zahynul Leeův otec. Motivace dostat padouchy za mříže (či ještě lépe pod drn) a zatrhnout jejich kšefty s padělanými bankovkami v lasvegaském kasinu je tak pro ústřední hrdiny dvojnásobně veliká… Brett Ratner dokázal natočit veskrze zábavnou podívanou, která se sice nemůže srovnávat s napěchovanými filmy Jamese Camerona a jejíž stopáž nemůže konkurovat tříhodinovému Tanci s vlky, ale svou svižností, rychlým spádem a lehkým humorem představuje plnohodnotné pokračování, které v mnohých ohledech překonává stín vržený prvním dílem. Jackie Chan předvádí na plátně opět neuvěřitelné kousky, jenž ve vás vzbudí pochyby o fyzické kondici padesátiletého herce – a to zejména při scénách odehrávajících se v čínském masážním salónu, kde se to efektními chvaty a originálními akčními vložkami jen hemží. Kdežto Chris Tucker neustále mele hubou, přitahuje na sebe potřebnou pozornost a v určitých situacích je dokonce i nápomocen při mýcení šikmooké Triády. Oba dva se tak skvěle doplňují a tvoří jakousi novodobou obdobu policejního dua Riggs & Murtaugh ze Smrtonosné zbraně, kdy ten jeden předvádí výkony na hranici uvěřitelnosti a druhý odříkává nekonečné texty uvedené ve scénáři a občas vysekne nějaké ty taneční kreace z repertoáru Michaela Jacksona. Scénář,  ač je značně plochý, je napsán přesně podle gusta obou hlavních hrdinů a nutno dodat, že jim pasuje jako ušitý. Stejně jako v případě první Křižovatky smrti, se divák střetává s relativně jednoduchou zápletkou, jež výrazně nezaměstnává jeho mozkové závity, a podobné je to i s průběhem a vyhrocením jednotlivých akčních scén (hádejte, jakým způsobem zahyne hlavní padouch? – pozn. autora). Nepřehlédnutelný je též herecký výkon mladičké Zhang Ziyi, kterou jsme mohli spatřit např. v Tygrovi a drakovi. V Křižovatce smrti však zaujímá zcela rozdílnou pozici. Coby mrštná a bojového umění znalá Hu Li zosobňuje takřka stejnou postavu jako Jet Li ve čtvrté Smrtonosné zbrani, a přestože jejím schopnostem není věnován na plátně takový prostor jako v případě Jackieho Chana, její projev působí sympaticky (ne-li věrohodněji než ten od Johna Lonea). Zatímco v případě první Křižovatky smrti jsem si počkal, až byl titul uveden do videopůjčoven, tak u dvojky jsem již nezaváhal a lístky si raději rezervoval, abych se vyhnul případné kolizi s nespoutaným davem. Nakonec jsem poněkud dražší koupě nelitoval, a ačkoliv se neřadím mezi členy fenoménu Jackieho Chana a volná místa na zdech mého pokoje nezaujímá plakát Chrise Tuckera, už nyní, krátce po premiéře druhého dílu, se nemohu dočkat, až do českých kin dorazí třetí pokračování. Jsem si jistý, že vám snad nemusím připomínat, jak moc bych si to přál…

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře