Kůrovci-příběh nevětšího vyvrhele říše hmyzu

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Věděli jste, že kůrov­ci mají rádi kávu, korek i kanystry na ben­zín? Chcete se dozvě­dět, jak vypa­dá pro­slu­lý zásnub­ní tane­ček kůrov­ců? Věděli jste, že zadeč­ky pou­ží­va­jí kůrov­ci pře­de­vším ke komu­ni­ka­ci? Čeká vás vel­mi svě­ží, zábav­ná a čti­vá kni­ha, kte­rá je plná nád­her­ných foto­gra­fií. Autorem je Jiří Hulcr, vel­mi uzná­va­ný ento­mo­log. Knihu vyda­lo Nakladatelství KAZDA letos v Brně. 

Už v roce 1995 byla prv­ní kůrov­co­vá pan­de­mie na Vysočině. V roce 2018 nás nekom­pro­mis­ně zasáh­la kůrov­co­vá kala­mi­ta. Kůrovec pat­ří do kaž­dé­ho lesa, je to při­ro­ze­ný pre­dá­tor. Naše lesy potře­bu­jí vždy hos­po­dá­ře, kte­rý se o ně sta­rá a hez­ky se k němu cho­vá. Autor ve své kni­ze pou­žil řadu foto­gra­fií ze svých cest, někte­ré mu poskyt­ly jeho přá­te­lé a zná­mí. Autor nás zave­de do našich čes­kých luhů a hájů, pře­de­vším Šumavy, Beskyd, ale i do míst, kde v zahra­ni­čí pra­co­val a pozo­ro­val kůrov­ce. Např. Florida či Japonsko. Kůrovců je na svě­tě až 6000 dru­hů, u nás je to lýko­žrout smr­ko­vý, žijí pod kůrou mrtvých či osla­be­ných stro­mů. V České repub­li­ce je to zhru­ba 130 dru­hů kůrov­ců. Kůrovci jsou jed­ním z nej­o­bá­va­něj­ších a nej­stu­do­va­něj­ších zástup­ců tří­dy hmy­zu. Výtvorům kůrov­ců ve dře­vě říká­me gale­rie. Kůrovci jsou gur­má­ni po celém svě­tě. Milují kuku­ři­ci, avo­ká­do, dat­le, kávu, korek, ale kanystry na ben­zín. V roce 2018 zni­čil kůro­vec více než 8 mili­ó­nů kubí­ků smr­ko­vé­ho dře­va. Kůrovcové kala­mi­ty jsou důsled­kem změ­ny kli­ma­tu a pře­mě­ny lesů na hus­té mono­kul­tu­ry. Les je obrov­ský eko­sys­tém. Jsou kůrov­ci tako­vé zlo, jak média obvykle zob­ra­zu­jí? To už je otáz­ka na vás čte­ná­ře a roz­hod­ně to sto­jí se nad tím zamys­let a nebýt lhos­tej­ní.

Kniha pojed­ná­vá o tom, jak spo­lu kůrov­ci komu­ni­ku­jí, jak se roz­mno­žu­jí, jak spo­lu navzá­jem spo­lu­pra­cu­jí. Autor tak­též zmí­nil, jak kůro­vec vyrůs­tá, jak se roz­mno­žu­je, jak vypa­dá, také  uve­dl osob­nos­ti, kte­ří se vývo­jem kůrov­ce zabý­va­jí, i to, jak to vlast­ně s kůrov­ci je, zda za vše mohou nebo je to vlast­ně i naše vina. Mezi věd­ce kůrov­co­lo­gie, což roz­hod­ně sto­jí za zmín­ku, pat­ří Miloš Knížek, Miroslav Kolářík či Antonín Pfeffer. Dozvíte se řadu infor­ma­cí nejen o kůrov­ci v České repub­li­ce, ale i v zahra­ni­čí a tře­ba i jak to cho­dí v dešt­ném pra­le­se.

Na kůrov­ce už po pře­čte­ní této báječ­né kni­hy budu nahlí­žet oprav­du jinak, pro­to­že není jen jejich vina, že jsou naše smr­ko­vé lesy zni­če­né. Příčina je někde jin­de a je tře­ba se na ten­to pro­blém nahlí­žet glo­bál­ně. Na prv­ní pohled vel­mi malí a fas­ci­nu­jí­cí tvo­ro­vé jsou v hmy­zí spo­leč­nos­ti na před­ní příč­ce nejmé­ně oblí­be­ných tvo­rů. Jelikož máme něko­lik hek­ta­rů lesů jeh­lič­na­tých, list­na­tých, ale i smí­še­ných, měla jsem mož­nost kůrov­co­vou kala­mi­tu pro­ží­vat oprav­du napl­no. Naše lesy se nám měni­ly před oči­ma, těži­ly jsme, co se dalo, zachrá­ni­ly jsme mno­ho stro­mů a vyu­ži­ly ji pro naše potře­bu na stav­bu rodin­né­ho domu. Část se také pro­da­la, pokud to ješ­tě bylo mož­né za dobrou cenu. V lese se pou­ží­va­ly lapa­če na lýko­žrou­ta, a to jsem popr­vé vidě­la naži­vo tak vel­ké spo­le­čen­ství jed­no­ho dru­hu hmy­zu. Krásné tělíč­ko, i tzv. vla­sy doká­za­ly spo­řá­dat tolik našich lesů. Kniha se mně moc líbi­la a její čte­ní jsem si uži­la od začát­ku až do kon­ce. Jelikož jsem vel­kým milov­ní­kem pří­ro­dy, tato kni­ha bude pat­řit mezi vel­ké skvos­ty v mé kni­hov­nič­ce. Je vel­mi podrob­ná, s uni­kát­ní­mi foto­gra­fie­mi, kte­ré zachy­cu­jí lýko­žrou­ta ve všech podo­bách. Obsahuje mno­ho zají­ma­vých infor­ma­cí z toho­to fas­ci­nu­jí­cí­ho spo­le­čen­ství. Knihu dopo­ru­čím všem milov­ní­kům pří­ro­dy, těm, co se chtě­jí o kůrov­ci dozvě­dět a doteď si o něm mys­le­ly jen to nej­hor­ší a mož­ná změ­ní svůj názor, tak jako já a nejen jim. Četla se mně vel­mi dob­ře a bavi­la mě. Přečetla jsem ji za jed­no odpo­led­ne. Nádherné celo­strán­ko­vé foto­gra­fie vel­mi dob­ře dopl­ňu­jí tex­ty a roz­hod­ně se do kni­hy hodí.

Kniha je urče­na od 10 let a výše.

Nakladatelství KAZDA při­ná­ší čte­ná­řům výji­meč­né kni­hy o pří­ro­dě, udr­ži­tel­nos­ti, netra­dič­ním ces­to­vá­ní a umě­ní. Filozofií nakla­da­tel­ství je při­ná­šet kva­lit­ní čes­ké a zahra­nič­ní titu­ly, kte­ré zají­ma­vým obsa­hem čte­ná­ře vnitř­ně obo­ha­tí, pod­po­ří jejich vztah k pří­ro­dě a při­spě­jí k for­mo­vá­ní udr­ži­tel­něj­ší budouc­nos­ti. V nabíd­ce najde­te populárně-naučné kni­hy pro všech­ny gene­ra­ce – od lepo­rel přes pří­běhy inspi­ro­va­né pří­ro­dou, osu­dy zví­řat i lidí, ces­to­pi­sy, inspi­ro­ma­ty či atla­sy, až po nároč­něj­ší čte­ní od před­ních svě­to­vých bio­lo­gů, jaký­mi jsou brit­ský orni­to­log Tim Birkhead nebo myko­log Merlin Sheldrake. Nejoblíbenějším auto­rem nakla­da­tel­ství je zná­mý němec­ký les­ník a ochrán­ce pří­ro­dy Peter Wohlleben. Knihy, kte­ré mají smy­sl, v Nakladatelství KAZDA vychá­ze­jí od roku 2014.

Více infor­ma­cí nalez­ne­te na: Knihy - Nakladatelství Kazda (knihykazda.cz)

Ukázka z kni­hy:

Kůrovce bio­lo­gic­ky řadí­me mezi nosat­ce, robust­ní brou­ky, kte­ří lezou po rost­li­nách a vyvr­tá­va­jí do nich otvo­ry na vajíč­ko dlou­hým nosem (což jsou ve sku­teč­nos­ti pro­ta­že­ná ústa). Proč jsou kůrov­ci o tolik men­ší? A proč mají tak krát­ký nos? Zhruba před sto mili­o­ny let, na vrcho­lu éry dino­sau­rů, si jeden nosa­tec umí­nil žít uvnitř své živ­né rost­li­ny nejen jako larva, ale i jako dospě­lec. Těmto nosat­cům se během evo­lu­ce zkrá­til nos a kon­če­ti­ny, tělo se pro­mě­ni­lo ve vále­ček a postup­ně se adap­to­va­li na život v tune­lech. Jejich recept na evo­luč­ní úspěch byl jed­no­du­chý: sta­čí být malý, kula­tý a pořád­ně se scho­vat. Tradiční rodi­na kůrov­ců je poměr­ně aso­ci­ál­ní. Samice si vět­ši­nou hlou­bí vlast­ní chod­bu a kla­de jed­no vajíč­ko za dru­hým. Vylíhlé lar­vič­ky se pro­kou­sá­va­jí lýkem nebo dře­vem, kaž­dá svou vlast­ní ces­tou. Oddělené chod­bič­ky vytvá­ře­jí pro lid­ské oko krás­né obraz­ce, ale vlast­ně brá­ní setká­ní čle­nů rodi­ny. Maminky se se svý­mi dětič­ka­mi nikdy nese­t­ka­jí.

Tento způ­sob živo­ta ale nepla­tí pro všech­ny kůrov­ce. U sto­vek dru­hů jsou rodi­ny mno­hem více spo­le­čen­ské. Kůrovci, kte­ří se živí sym­bi­o­tic­ký­mi hou­ba­mi, jsou vět­ši­nou všich­ni pohro­ma­dě nacpa­ní v jes­kyň­kách nebo tune­lech a na pod­hou­bí se pase celá rodi­na spo­leč­ně. Těmto brou­kům říká­me „ambró­zi­o­ví“ a ješ­tě o nich bude řeč v dal­ších kapi­to­lách.

Několik slov o auto­ro­vi:

Jiří Hulcr, ento­mo­log z University of Florida a před­ní svě­to­vý „kůrov­co­log“, napsal svě­ží, zábav­nou a čti­vou kni­hu plnou zají­ma­vých infor­ma­cí a uni­kát­ních foto­gra­fií. Na kůrov­ce se odteď bude­te dívat úpl­ně jinak, pro­to­že i sku­teč­nou pří­či­nu poško­ze­ných lesů musí­me hle­dat někde jin­de než u těch­to malých a fas­ci­nu­jí­cích tvo­rů.

Autor: Jiří Hulcr

Žánr: zoo­lo­gie

Vydáno: Vydalo Nakladatelství KAZDA, Brno, 2024

Počet stran: 120

Vazba kni­hy: pev­ná s lami­no­va­ným pota­hem

ISBN: 978-80-7670-119-9

Knihu může­te kou­pit zde:

Kůrovci - Nakladatelství Kazda (knihykazda.cz)

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře