Načítám počet zobrazení...
La Llorona (v doslovném překladu „Plačící žena“) je postava z mexického folklóru, která podle dávné pověsti utopila své dva syny a od té doby putuje coby duch po světě, oblečená do bílých šatů se závojem a vlečkou, a unáší a zabíjí cizí zatoulané děti. Což je přesně to, co dělá i v americkém hororu celovečerně debutujícího režiséra Michaela Chavese, jenž bude pro producenta Jamese Wana natáčet třetí díl ságy V zajetí démonů.
James Wan ostatně produkoval i snímek La Llorona: Prokletá žena, který se zdá být součástí téhož filmového světa, v němž se odehrávají i série V zajetí démonůa Annabelle (stejně jako ony je zasazen do 70. let). Ve skutečnosti je s nimi ale spjatý jen skrze jednu velmi okrajovou vedlejší postavu, tudíž je mnohem lepší přistupovat k němu jako k samostatnému filmu, který se zmíněnými horory nic společného nemá.
 |
| © Warner Bros. |
Jeho hlavní hrdinkou je sociální pracovnice Anna (Linda Cardellini), ovdovělá čtyřicátnice se dvěma dětmi, o něž se po letmém setkání s legendou o uplakané ženě a následném rodinném prokletí začne přetahovat s La Lloronou. Obligátní duchařskou zápletku se však ve filmu podařilo ozvláštnit několika prvky, které ji dávají do pozoruhodných souvislostí se skutečným světem. Následky pronásledování zlým duchem jsou tu totiž viděny optikou zaměstnankyň sociálních služeb, které fyzická zranění vystrašených dětí posuzují coby důsledky zanedbání mateřské péče či domácího násilí.
Přinejmenším do své poloviny má tudíž La Llorona slušně našlápnuto k tomu stát se ženským hororem, vyprávějícím o střetu dvou matek, z nichž jedna je vraždící přízrak a druhá je udřenou, starostlivou a de facto obyčejnou ženou, která se po smrti manžela ze všech sil snaží zaopatřit domácnost, což jí přítomnost ducha topícího děti vůbec neusnadňuje, zvlášť když jí kvůli tomu šlape na paty ta samá sociálka, pro niž sama pracuje. Tohle všechno však vezme za své ve zhruba poslední třetině filmu, kdy Anna vyhledá pomoc u bývalého kněze, šamana a vymítače – a vloží tak svůj osud ve finále do rukou muže (byť sympaťáka, který do příběhu vnese kromě svěcené vody a kouzelných semínek i špetku humoru).
 |
| © Warner Bros. |
Přítomností několika nekonzistentních zvratů, postav jednajících v určitých situacích až směšně hloupě a poněkud uspěchaného závěru pak La Llorona už akorát stvrzuje svou pozici dějově poměrně standardního a šablonovitého hororu o bubákovi strašícím v rodinném domě, jenž ty nejzajímavější motivy dobrovolně zahazuje, stejně jako řadu vedlejších postav, a který svou atmosféru staví víc než na čemkoli jiném především na poměrně povedeném budování velkého množství lekaček. Režie Michaela Chavese je každopádně přinejmenším obstojná – herecké výkony jsou obecně zdařilé (včetně dětí), práce s klišé hodná zmínky (občas potěší skvělé načasování) a titulní La Llorona vypadá patřičně zlověstně (ačkoli je tím méně děsivá, čím víc je jí vidět do obličeje).
Takže pokud jde o to, jestli bude Michael Chaves schopen natočit V zajetí démonů 3, aniž by jím udělal ostudu předchozím dvěma dílům, tak odpověď zní, že nepochybně ano.
Podívejte se na hodnocení La Llorona: Prokletá žena na Kinoboxu.
