V minulém týdnu se do kin dostal velmi zajímavý debutový snímek Vojtěcha Strakatého After Party. Netradiční a zajímavý je hned z několika důvodů: v prvé řadě byl jeho scénář oceněn Filmovou nadací na MFF Karlovy Vary cenou Hvězda zítřka, a především byl premiérově uveden na letošním ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Benátkách, kde se s ním (mimo jiných) představil i například Peter Kerekes s filmem Je to ve hvězdách.
After Party je dílem režiséra Vojtěcha Strakatého. Je absolventem filmovky v Písku a jak už bylo řečeno se svým debutovým scénářem a nyní i filmem má poměrně výrazný úspěch. V hlavní roli nám pak představuje herečku Elišku Bašusovou, která se kromě mnoha seriálů a studentských filmů objevila i například ve snímku Lesní vrah. Snímek samotný vypráví příběh Jindřišky, která se jednou po nočním návratu z párty probudí v domě plném exekutorů. Zjistí, že kromě nich jejího otce shání ještě vymahači dluhů a že dluží kam se podívá. Ona sama se pak během jednoho dne musí rozhodnout, jestli zachránit sebe, otce, anebo celou svou rodinu.
Na tento snímek jsem byl velmi zvědavý. MFF Benátky není jen tak nějaký festival a když tam už něco vyberou, většinou to stojí za to, zvlášť, když se jedná o debut. A dle mého názoru to na debut není vůbec špatné! Jenže výborné to taky úplně není. Co lze jednoznačně ocenit je vizuální stránka filmu a casting. Eliška Bašusová, stejně jako Anna Tomanová odvádějí opravdu výbornou práci a je radost je sledovat. Kromě kamery samotné bych potom vyzdvihnul zejména práci s obrazovýma metaforama (jako např. když hlavní postava sedí v bance a vedle ní stojí domeček pro panenky polepený cedulkami exekučně zabaveno, nebo když provádí na konci svého kamaráda rozestavěným domem, který by mohl být jedním z těch, které buduje její otec), kterých si troufám tvrdit jsem ve filmu našel hned několik a je to věc, která mě na tom velmi bavila. Protože na jednu stranu tím film nastartoval mou pozornost, která mě začala podněcovat k hledání dalších odkazů a metafor. Jenže tím, jak jsem se začal hlouběji zamýšlet nad celkovým příběhem, začaly mi na povrch vyplouvat drobné nedostatky. V prvé řadě je to zvukový mix, protože jsem měl opakovaně pocit, že film má nějaký problém s deštěm, jelikož tam opakovaně ve zvukové stopě slyšíme, že prší, nicméně v obraze chybí odpovídající vizuální vjem. Ovšem i v obrazu několikrát prší, jenže to tento efekt chybí zase ve zvuku a proč tomu tak je mi není úplně jasné. A druhá věc nad kterou jsem se zamýšlel je samotný příběh. Já totiž po jeho zhlédnutí pořádně nevím, o čem měl být. Měl to být odstrašující příklad toho, že s půjčkami a dluhy si není radno zahrávat? Anebo nás měl více zaujmout osobní život Jindřišky a její sociální vztahy? Já osobně ve filmu rozpoznávám dvě paralelní linie, ovšem nevím moc proč a kam by měly vést. Jedna je samotná (pro Jindřišku krizová) situace, kterou by měla nějak vyřešit, a druhá je pak večerní párty, na kterou je pozvaná a sama v sobě nejspíš řeší dilema, zda má jít spíš tam, anebo zůstat u řešení finančních problémů. První problém je samozřejmě poměrně vážný a zvláštní je dle mého názoru už samotný způsob, jak se Jindra rozhodne jej řešit (odvézt nábytek ke kamarádce a následně pod nátlakem táty na své jméno napsat další půjčky), protože ono ani jedno řešení není zcela rozumné a podle mě ani odpovídající nápadům dospělého člověka. Jo, to jsem zapomněl zmínit - hlavní postavě je ve filmu něco kolem 25 (konkrétně zmiňuje, že studuje magistra), nicméně se celou dobu se svojí kamarádkou chovají jako patnáctileté puberťačky. Naštěstí ke konci se Jindřiška trochu vzchopí a my se dostáváme ke druhé příběhové lince - párty a sociální vztahy. Tam nám film představuje Jindřiščina kamaráda Adama, který se vrátil z Ameriky a se kterým chvilku chodila. Otázka je ale proč? Celý tento segment vrcholí jednou pusou, a odchodem z párty. Během ní se ale nenastíní jediné řešení Jindřiščiny situace a já tak vlastně nevím, jaký je vztah těch dvou situací a proč tam ta párty vůbec je. Nápad a výchozí situace není za mě špatná, ale myslím, že gradace a „párty“ je podle mě trochu nedořešená a možná i uspěchaná.
Konec kritizování. On ten film ve výsledku není až tak špatný. Je na něm velmi vidět, že základní tvůrčí tým nebyli lidé přes padesát a že se jedná o velmi moderní, až bych řekl „mladý“ film. A i přes všechno, co jsem výše vyjmenoval, se dle mého názoru se jedná o povedené dílo zvláště na debut. V případě, že by Vás tedy zajímalo současné drama mladých autorů, směle se vydejte do kina.
