Než se vrátím k běžné produkci, rád bych se tu ještě podělil o třetí a poslední tip z toho, co jsem viděl ve Varech. Tentokrát to nebude žádný český film, nicméně si myslím, že za pozornost rozhodně stojí. Čeští dramaturgové jej na KVIFF vybrali na základě jeho uvedení na festivalu v Berlíně a myslím, že to byla rozhodně dobrá volba.
Lidé v zimním spánku (v originále The human hibernation) jsou dílem původně španělské režisérky Anny Cornudelly a jedná se o její celovečerní debut. Zatím tedy sice není ověnčená množstvím filmových cen, ovšem myslím, že tato její hříčka pokuazuje na to, že by mohla v budoucnu vytvořit velmi zajímavá díla. A o čem film vlastně vypráví? Vůbec nejvýstižněji je to myslím uvedeno v anotaci: „Magický a mimořádně soustředěný film akcentuje kouzlo těch nejobyčejnějších činností a dotýká se elementárních principů naší existence. Postavy imaginativního filmu s puncem mysteria nacházíme v neustálém procesu hledání – a v mimořádně organickém a smyslném filmu se do pozice badatelů dostáváme i my.“.
Kdybyste ale chtěli vědět více, tak základní stavební prvek filmu je zmíněn již v jeho názvu - zkoumá, jak by to vypadalo, kdyby lidé stejně jako zvířata upadali do zimního spánku. Stejně jako se to občas stane některému zvířátku, jedno lidské dítě se předčasně probudí a ztratí se v zimní mlze. Na jaře se pak probudí i zbytek rodiny a začíná pomalý meditavní příběh o životě lidí v této alternativní realitě. Důležitým prvkem ve vyprávění pak jsou ještě krávy, které zde plní úlohu tajemných záporáků. Po zhlédnutí mě napadla jediná věc - Švankmajer by po zhlédnutí tohoto díla zaplesal. Protože ačkoliv jeho imaginativní přístup k příběhům a motivům jde mnohem dále, tady si myslím, že autorka tak dobře balancuje na hraně snového a reálného příběhu, že by to mohlo zaujmout i tradičněji založené diváky. Zároveň je ale třeba zmínit, že autorka celý příběh, který se odehrává v nádherné otevřené krajině, snímá velmi pomalým a meditativním způsobem, bez výraznějších kamerových pohybů, což vede k tomu, že některé pasáže se mohou zdát až neúměrně dlouhé. Když se ale pak tato pomalá kamera spojí s hudbou a ruchy, které se nesou v podobném tempu, vzniká z toho nádherná magická studie o lidském chování, o zívřecí hibernaci a o přírodě. Navíc film má únosných 90 minut, což prostě velmi snadno odkoukáte. Důležitým prvkem ve vyprávění je pak již zmíněná krajina a s ní spojená zvířata. Těch je ve filmu opravdu hodně a myslím, že je nutné ocenit, jak nenuceně a vkusně s nimi režisérka pracuje. U krajiny je pak vidět, že autor kamery má pro její snímání velký cit, protože okulahodící krajinnou kompozici najdeme snad v každém záběru.
Pokud bych vám měl doporučit jedno zahraniční dílo, které mě letos ve Varech zaujalo nejvíce, směle bych Vás poslal do kina na Lidi v zimním spánku. Samozřejmě pomalé tempo nemusí sednout každému, nicméně pro mě je to zcela jistě poslední součást mé karlovarské TOP 3.
