Lincoln speciál - část 2 - Nalezení Lincolna

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Stále zaměst­ná­vá před­sta­vi­vost veřej­nos­ti, dnes snad ješ­tě víc než kdy jin­dy. Možná pro­to­že se stal glo­bál­ním sym­bo­lem nadě­je v to, že s mocí lze naklá­dat uváž­li­vě. Možná pro­to­že jako jedi­ný ame­ric­ký pre­zi­dent čelil reál­né mož­nos­ti, že ambi­ci­óz­ní expe­ri­ment v podo­bě Spojených stá­tů ame­ric­kých by mohl být navždy zru­šen. Nebo mož­ná pro­to­že jeho samot­ný život je důka­zem toho, že i nedo­ko­na­lé a slo­ži­té lid­ské bytos­ti mohou dosáh­nout nemož­né­ho a při­mět dokon­ce i ty, kte­ří žijí v zaje­tí vál­ky a tem­né­ho odka­zu, aby změ­ni­li směr a spo­ji­li své síly.

Postava Lincolna a jeho vět­ši­nou skry­tá, při­tom však pod­ma­ni­vě lid­ská strán­ka jeho osob­nos­ti pro­ná­sle­do­va­la fil­ma­ře Stevena Spielberga už od dět­ství. O Lincolnovi četl, pře­mýš­lel a postup­ně došel k tomu, že Lincolnův nabi­tý život je plný pří­bě­hů, kte­ré nejen­že jsou ze své pod­sta­ty fil­mo­vé, ale sou­čas­ně jsou stá­le rele­vant­něj­ší pro naši dobu.

„Odjakživa jsem chtěl vyprá­vět Lincolnův pří­běh. Je jed­nou z nej­ví­ce str­hu­jí­cích postav his­to­rie i mého živo­ta,“ říká Spielberg. „Vzpomínám si, že když jsem ve čtyřech nebo pěti letech popr­vé uvi­děl Lincolnův památ­ník, veli­kost té sochy na žid­li mě vydě­si­la, ale když jsem šel blíž, uchvá­ti­la mě její tvář. Na ten oka­mžik nikdy neza­po­me­nu. Přiměla mě o tom muži, sedí­cím na žid­li vyso­ko nade mnou, začít pře­mýš­let.“

Čím víc se toho Spielberg během své­ho živo­ta o Lincolnovi dozvě­děl, tím víc vzrůs­tal jeho obdiv. Pokračuje: „Lincoln vedl naši zemi v jejích nej­hor­ších oka­mži­cích. Díky němu pře­ži­ly ide­á­ly ame­ric­ké demo­kra­cie a bylo zru­še­no otroc­tví. Chtěl jsem však uká­zat i Lincolnovu mno­ho­stran­nost. Byl stát­ník, vojen­ský veli­tel, ale sou­čas­ně otec, man­žel a muž, kte­rý se neu­stá­le obra­cel hlu­bo­ko do své­ho nit­ra. Chtěl jsem vyprá­vět pří­běh o Lincolnovi bez zby­teč­né­ho cynis­mu a uctí­vá­ní hrdi­ny, kte­rý by posti­hl intim­ní strán­ku jeho osob­nos­ti v celé její šíři.“

Spielbergovi a scé­náris­to­vi Tonymu Kushnerovi, kte­ří v minu­los­ti spo­lu­pra­co­va­li na fil­mu „Mnichov“, trva­lo deset let, než našli ten pra­vý pří­běh a způ­sob, jakým ho vyprá­vět. Výsledkem je film, kte­rý se pře­kva­pi­vě věnu­je jen něko­li­ka krát­kým, avšak význam­ným měsí­cům Lincolnova živo­ta. Těch pár měsí­ců odha­lu­je pod­sta­tu toho­to muže – jako poli­tic­ké­ho génia, jako ztrá­pe­né­ho otce rodi­ny a pře­de­vším jako sta­teč­né­ho obrán­ce Spojených stá­tů ame­ric­kých.

Spielberg říká: „Zaměřili jsme se na posled­ní čty­ři měsí­ce Lincolnova živo­ta, pro­to­že v té době dosá­hl něče­ho pamá­teč­né­ho. Chtěli jsme ale uká­zat, že on sám byl pře­de­vším člo­věk, niko­liv památ­ník. Pevně jsme dou­fa­li, že když ho zob­ra­zí­me v nej­slo­ži­těj­ším oka­mži­ku jeho živo­ta – upro­střed boje za pro­sa­ze­ní 13. dodat­ku k Ústavě ve Sněmovně repre­zen­tan­tů - vzdá­me této slo­ži­té osob­nos­ti hold.

Tento zhuš­tě­ný a do hloub­ky pro­ni­ka­jí­cí kon­cept fil­mu Spielberga zau­jal. Zavedl jeho fil­mař­ský instinkt na odliš­nou úro­veň než kte­rý­ko­liv před­cho­zí film z jeho dlou­hé a roz­ma­ni­té fil­mo­gra­fie.

„Moje fil­my jsou čas­tě­ji vyprá­vě­ny pro­střed­nic­tvím obra­zů než slov. Ale v tom­to pří­pa­dě sto­jí obraz až na dru­hém mís­tě za vel­ký­mi slo­vy Abrahama Lincolna,“ vysvět­lu­je Spielberg. „Nezáleželo mi tolik na toku obra­zů, jako spíš na tom nechat ty nej­lid­štěj­ší oka­mži­ky pří­bě­hu odví­jet se před naši­ma oči­ma.“

Při ana­lý­ze Lincolnových posled­ních dní až k nej­ví­ce vzru­šu­jí­cím a sou­čas­ně drs­ným oka­mži­kům debat, poli­tic­kých machi­na­cí, rodin­ných vazeb a osob­ních stra­chů a nadě­jí, odha­li­li Spielberg a Kushner napí­na­vou – a neče­ka­ně lid­skou – pod­sta­tu nej­vět­ší bitvy o demo­kra­cii. „Film nepo­strá­dá napě­tí,“ tvr­dí. „Místy může být dokon­ce vní­mán jako jis­tý druh poli­tic­ké­ho thrille­ru.“

Podle Spielbergovy dlou­ho­le­té pro­dukč­ní part­ner­ky Kathleen Kennedyové je film zají­ma­vým obra­tem ve vývo­ji reži­sé­ro­vy kari­é­ry. „Steven vždy milo­val pří­běhy a nato­čil mno­ho fil­mů s his­to­ric­kým kon­tex­tem – Říši slun­ce, Šindlerův seznam, Zachraňte vojí­na Ryana – a mys­lím, že pocho­pil, že jed­ny z nej­za­jí­ma­věj­ších postav se skrý­va­jí v his­to­rii,“ říká. „Ale věděl, že ten­to film nebu­de tra­dič­ním živo­to­pis­ným fil­mem. Místo toho se s Tonym poku­si­li najít ten nej­do­ko­na­lej­ší způ­sob, jak uká­zat veli­kost úspě­chů Lincolna jako pre­zi­den­ta, a sice pro­střed­nic­tvím zru­še­ní otroc­tví a dal­ších klí­čo­vých udá­los­tí, kte­ré se sta­ly během jeho pre­zi­dent­ské­ho obdo­bí.“