Lincoln speciál – část 6 - Lincolnova rodina

Hodnocení článku

(zatím nehodnoceno)

Načítám počet zobrazení...

Za neobyčejným nadáním pro politiku a víru v demokracii, která vedla Abrahama Lincolna k prosazení 13. dodatku, se skrývala i osobní, neméně fascinující stránka jeho osobnosti. V době, kdy čelil svým protivníkům v Kapitolu a na bitevním poli, čelil i sporům doma se svou silnou, ale žalem zdrcenou ženou, a synem, rozhodnutým jít do války, kterou se Lincoln snažil ukončit.

Významnou roli, kterou hrála první dáma Mary Todd Lincolnová v politickém i osobním životě svého manžela, svěřil Spielberg herečce Sally Fieldové, dvojnásobné držitelce Oscara® za nezapomenutelné výkony ve snímcích „Norma Rae“ a „Místa v srdci“. Ve filmu „Lincoln“ na sebe bere podobu ženy, která nebyla o nic méně komplikovaná osobnost než její slavný manžel. Pocházela z bohaté a politicky vlivné rodiny z Kentucky. Když Lincolna poznala, okamžitě rozpoznala jeho potenciál stát se budoucím prezidentem, a po bouřlivých námluvách se za něj ve dvaceti třech letech provdala. (Jednou o Lincolnovi řekla: „Jednoho dne se stane prezidentem Spojených států. Kdybych si to nemyslela, nikdy bych si ho nevzala, protože jak vidíte, je pramálo pěkný.“)

Její manžel se stal prezidentem, úspěch však vnesl do jejich společného života i plno zmatku, zármutku a sporů. Jen jeden z jejich čtyř synů se dožil dospělosti. Mary navíc pocházela z Jihu, a její rodina a srdce tak byly občanskou válkou rozpolcené ve dví. Jakmile se stala první dámou, stala se terčem kritiky za to, že přehnaně utrácí za renovaci Bílého domu, který byl v zoufale zchátralém stavu, a za svou osobní výstřednost. Její utrpení dosáhlo po Lincolnově zavraždění neúnosného vrcholu. Zmíněná událost a smrt jejího nejmladšího syna Tada srazily Mary na kolena. Byla krátce umístěna do psychiatrické léčebny a zemřela jako osamocená žena, jejíž vybledlý obraz skrýval skutečně neobyčejný život.

Úkolem Fieldové bylo vysvobodit Mary ze světa mýtů a udělat z ní skutečnou ženu a matku, žijící ve velmi náročném manželství. „Sally měla v mnoha ohledech jednu z nejobtížnějších rolí,“ říká Kathleen Kennedyová. „Hodně toho bylo napsáno o Maryině bolesti nejen ze ztráty dětí, ale i z nesmírné smutnosti války. Sally s tím mohla naložit velmi předvídatelně. Namísto toho ukázala Maryinu ukázněnost a komplikovanost. Pochopíte, že to, čím procházela, bylo nesmírně náročné, ale zároveň uvidíte, jak tvrdě na sobě pracovala, aby byla dobrou oporou svému manželovi a první dámou USA.“

Fieldová se pustila do intenzivního studia pramenů o Mary v naději, že pronikne za závoj zvěstí a polopravd. Přečetla řadu knih, navštívila místa, kde Mary žila, a setkala se s historiky a sběrateli memorabilií. „Všude jsem se snažila najít střípky toho, čím byla,“ říká.

Herečka se domnívá, že Mary byla ve své době tak ostře kritizována mimo jiné i proto, že lidé velmi milovali Lincolna. „Myslím, že ji lidé démonizovali, protože tím vyzdvihovali jeho,“ uvažuje. „Lincoln byl ušlechtilý člověk a v krvavé válce ze sebe dával vše, a podle mě se pomluva, že byl ženatý se semetrikou, sama nabízela. Lidem se líbilo myslet si: ‚Ubohý muž, podívejte se, co musí snášet.‘ Něco na tom určitě bylo, ale ani život s ním nemusel být žádný med. Je možné, že byl odtažitý a nepřístupný. Mary ale vždy věřila v jeho genialitu a nikdy nepochybovala o tom, že změní svět. A to se také stalo.“

Jako Jižané bojovali členové Maryiny rodiny za Konfederaci a někteří politici proto zpochybňovali její loajalitu. Mary nicméně zůstala věrná Unii a manželovu boji za prosazení 13. dodatku. „Především ale byla věrná Lincolnovi,“ říká Fieldová. „Byla to velmi chytrá žena, ale tenkrát nebylo u žádného stolu, kromě toho jídelního, místo pro ženy, takže podporovala Lincolna v zákulisí. Dobře se vyznala v politice a od počátku byla jeho důvěrnicí. Ale myslím, že jakmile se ocitli v Bílém domě, o své místo po Abrahamově boku přišla. Jeho poradcem se stal Seward a ona se začala cítit méněcenná. Willyho smrt pak pro ni byla velká rána. Její zármutek byl nesmírný. Ale myslím, že ji dodávala sílu naděje na znovunavázání vztahu s jejím mužem, což ostatně můžete ve filmu vidět.“

Fieldová velmi ocenila šanci ztvárnit spolu s Danielem Day-Lewisem na plátně podstatu dlouhého a vášnivého manželství, se všemi jeho smíšenými pocity. Hned zpočátku si začali oba představitelé textovat v roli postav. „Posílal mi třeba malé limericky nebo glosy a tak se mezi námi začalo vytvářet intimní pouto,“ říká Fieldová.

Před začátkem natáčení se setkali jen jednou, v Richmondu. Místo projížďky v kočáře, jak to často dělávali Mary s Abrahamem, šli Fieldová a Day-Lewis na procházku, aby mezi nimi vznikl vztah muže a ženy. Ačkoliv formálně spolu nikdy nezkoušeli, tak Fieldová od prvního dne natáčení cítila, že: „je to muž, za nějž jsem už dlouho provdaná a do nějž jsem jednoduše blázen“.

Day-Lewis to vnímal obdobně. Říká: „Plně jsme se odevzdali práci a snaze odkrýt jejich vztah. Za celou dobu nenastal jediný okamžik, kdy bych zapochyboval o tom, že Sally je osoba, s níž sdílím svůj život.“

Fieldová poukazuje na to, že celému procesu velmi napomohla autentičnost každého detailu ve výpravě filmu a fakt, že Spielberg vytvářel na natáčení časovou bublinu, do které nepronikalo 21. století. „Nikdy jsem se při natáčení filmu nesetkala s tak úžasným produkčním detailem,“ říká. „Dávalo naprostý smysl zůstat uvnitř tohoto světa a zároveň to byl nejdokonalejší způsob práce.“

Obzvlášť ji bavila spolupráce se Spielbergem. „Měla jsem to štěstí, že jsem mohla spolupracovat s několika skvělými režiséry a Steven je ten nejlepší,“ říká. „Je neústupný ve své vizi, ale zároveň je ochotný ji změnit, když vidí něco lepšího. Neustále hledá a promýšlí různé způsoby natáčení a nabízí hercům různé možnosti.“

Přestože film přenesl Fieldovou hluboko do americké minulosti, nemohla přestat myslet na to, jak relevantní je pro dnešní dobu. „Je neuvěřitelně současný,“ tvrdí herečka. „Myslím, že bude mít odezvu nejen ve Spojených státech, kde jsou lidé velmi zakotveni v individuálních politických přesvědčeních, ale i po celém světě. Do popředí vystupuje komplikovaná podstata demokracie – její obtížnost a složitost, to jak je těžké udržet její fungování. Připomíná nám všem, že ušlechtilá myšlenka toho, že lidé vládnou sami sobě, je nejdůležitější věc na světě.“

Lincolnovo manželství bylo vystaveno dalšímu tlaku v podobě touhy jejich nejstaršího syna Roberta vstoupit do armády Unie a přispět tak k válečnému úsilí. V jednadvaceti letech byl slibným studentem Harvardu a nemusel povinně narukovat jako tolik jiných mladých mužů, ale cítil nutkání se na tomto dějinném okamžiku podílet. Jeho rodiče to viděli jinak. Byli si vědomi závratné úmrtnosti a dosud se nevzpamatovali ze smrti syna Willieho. Oba, každý po svém, se ho proto snažili udržet v civilu.

Představitelem prezidentova nejstaršího syna (jediného, který se dožil dospělosti) je Joseph Gordon-Levitt, který se představil ve snímcích „500 dní se Summer“, „Počátek“, „50/50“, „Temný rytíř povstal“ a „Looper“. Snažil se vžít do dilematu Boba Lincolna. „Myslím, že Bob si uvědomoval, jaké má štěstí, že je privilegovaný. Protože kdo chce bojovat ve válce, ve které umírá tolik lidí?“ říká Gordon-Levitt. „Kvůli svému postavení byl však z událostí v zemi vyňat. A těžce to nesl, protože opravdu věřil v důvod války, věřil v práva lidí a chtěl za ně bojovat.“

Stejně jako Fieldová i Gordon-Levitt komunikoval s Danielem Day-Lewisem prostřednictvím vymoženosti 21. století, textových zpráv. „Je trochu zvláštní posílat si smsky s někým, koho celý život zbožňujete,“ uvažuje, „ale činilo mi to potěšení. Jeho slova jsou milá a ušlechtilá. Hodně pro mě znamenalo, když řekl: ‚Ty jsi byl první, kdo mě napadl.‘“

První den natáčení poslal Day-Lewis Gordon-Levittovi krátký dopis, který se podobal Lincolnově rukopisu. „A pak jsem ho potkal jako prezidenta těsně předtím, než kamery začaly natáčet a byl jsem rád, že k tomu došlo tímto způsobem,“ říká herec. „Svět, který jsme vytvářeli, tak zůstal nedotčený.“

Gordon-Levitt říká, že nejvíc ho těšilo probouzet nejistou stránku Lincolnova charakteru, kterou mnozí nikdy neviděli. „Líbí se mi, že film nedělá z Lincolna svatého,“ říká. „To, čeho zrušením otroctví dosáhl, bylo skvělé, ale film zároveň ukazuje kompromisy, které musel udělat. Aby dosáhl svého cíle, musel udělat rozporuplné věci. Bob je toho názorným příkladem, protože jeho vztah s otcem nestál za moc. To byla velká oběť a je ukázkou toho, jak složitý měl Lincoln život. Dějiny jsou psané lidmi a mně se líbí, že tento příběh představuje Lincolna jako lidskou bytost se všemi jeho nedostatky a přednostmi.“

Stejný dojem měl Gordon-Levitt i ze Sally Fieldové. „Chovali jsme se k sobě realisticky, oslovovali jsme se ‚mami‘ a ‚synu‘ a tak podobně. Vím, že to může znít divně, ale když to berete takhle vážně, všechno je mnohem skutečnější,“ shrnuje.

Lincolnova nejmladšího syna Tada – křehké a izolované dítě, pro které měl údajně prezident Lincoln největší slabost – hraje herec australského původu Gulliver McGrath, který se nedávno objevil ve snímku „Temné stíny“ s Johnny Deppem. Gulliver byl nadšený z humornosti i dojemnosti role. „Tad má několik vtipných a taky několik vážných scén se svým otcem,“ říká. „Odhaluje ze svého otce to nejlepší: jeho ohleduplnost a laskavost.“

Spielberg s Gulliverem poctivě pracoval na tom, aby pronikl do Tadova světa, který byl neobvyklý, protože Tad se mohl podle libosti procházet po Bílém domě, často během otcových jednání s nedůležitějšími osobnostmi. „Steven vyzdvihl Tadovu svobodomyslnou povahu a jeho rozpustilost, když byl s otcem. Říká se, že Steven to s dětmi umí a já s tím souhlasím. Choval se ke mně skvěle.“

Mezi ním a Day-Lewisem vzniklo pouto jako mezi otcem a synem. „I když jsme zrovna nehráli, choval se ke mně jako otec, objímal mě a hladil mě po hlavě,“ říká Gulliver. „S Danielem i Sandy jsem si připadal, jako bych se vrátil v čase o sto padesát let a byl ve stejné místnosti jako Lincolnovi. Nebylo to jen odříkávání textu, bylo to mnohem skutečnější a krásnější.“

Existoval ještě jeden člen rodiny, který nebyl s Lincolnovými pokrevně spřízněn, ale tvořil nedílnou součást jejich domácnosti: Elizabeth Keckleyová, bývalá otrokyně, která se po různých životních peripetiích stala švadlenou v Bílém domě, důvěrnicí a krejčovou Mary Lincolnové. Byla zároveň bojovnicí za práva žen, dětí a osvobozených otroků. V „Lincolnovi“ ji hraje Gloria Rubeová, kanadská herečka a zpěvačka známá svou rolí v televizním seriálu „Pohotovost“.

Reubenová nazývá Keckleyovou „neobyčejnou ženou“. Vysvětluje: „Narodila se jako otrokyně a ve svých 39 letech si koupila vlastní svobodu za 1 200 dolarů. Byla velmi nadaná v oblasti umění a krejčovství, kterému se přiučila od své matky. Postupně si vytvořila vlastní klientelu, kterou tvořily ženy z vyšší společnosti a ženy politiků. Pak se přestěhovala do Washingtonu, kde se spřátelila s Mary Todd Lincolnovou a stala se její osobní švadlenou.“

Když Reubenová studovala Elizabethin pozoruhodný život, překvapilo ji, jak úzce byla propojena s Lincolnovou rodinou a jak blízko měla k Mary, navzdory jejich krajně rozdílnému původu. „I Elizabeth přišla o syna v armádě Unie a myslím, že Mary a ona sdílely hluboký zármutek matek, které přišly o dítě,“ říká Reubenová. „Stala se její útěchou v Bílém domě.“

Možnost spolupracovat blízce se Sally Fieldovou bylo pro Reubensovou potěšením. „Okamžitě se z nás staly dobré přítelkyně,“ říká. „Vzniklo mezi námi pouto a myslím, že role Mary byla pro Sally perfektní, protože stejně jako ona je chytrá, zábavná a citlivá na to, co se kolem ní děje. Má v sobě Maryinu dravost.“

Jednou z nejdojemnějších scén bylo pro Reubenovou schválení 13. dodatku, které Keckleyová sledovala v Kongresu. „Natáčení schválení 13. dodatku v hlavním městě Richmondu ve Virginii byl velmi silný zážitek,“ říká.