(zatím nehodnoceno)
Loading...Tak u téhle knížky jsem se náramně pobavila, a abych řekla pravdu, tak jsem se občas přistihla i u toho, že mně i smíchy tekly slzy po tváři. Ještě nikdy jsem se u žádné knihy nepobavila a neuvolnila tak jako právě u čtení Manolita.
Možná tomu tak trochu přispělo i to, že i já mám mladšího sourozence - bratra, a když jsem byla malá, prožívala jsem dost podobné pocity a lapálie jako náš hlavní hrdina Manolito.
„A jsme tu, ulice Maria Condeho 4. Tady žije ten kluk, co se jmenuje Manolito García, jeho bratr Blbeček, maminka Catalina, tatínek Manolo, Luisa s Bernabém (ten s těma prdama) a dědeček Nicolás,“ a dodal jsem, „což je tenhle, co tu spí jak šípková Růženka. V knize ho nazývám Superprostata, ale s tím bude brzy utrum, protože půjde na operaci.“
Prostřednictvím této knihy se stáváme tichými svědky jednotlivých dobrodružství, jež den za dnem chtě nechtě prožívají dva nerozluční bratři, Manolito a jeho mladší bratr, kterého s oblibou nazývá „Blbeček“. Někdy jsou příhody úsměvné, jindy naopak čtenáři hrůzou trne krev v žilách.
Díky Manolitovi máme možnost nahlédnout do jeho vlastních myšlenek, a i když mlčí, víme přesně, na co myslí, a jaký má na celou situaci svůj vlastní názor a pohled např. o tom, jak vidí svého mladšího bratra „Blbečka“.
Jediná pravda pravdoucí, kterou prohlásila moje máma od tý doby, co se známe (už to bude nějakých deset let), je, že Blbeček je ten největší exot na celý planetě. Má žízeň, když není voda. chce se mu spát, když není postel. má hlad, když není jídlo, a chce se mu kakat, když není záchod, nikdy to nemůže vydržet. Když má žízeň, musíme jít do jakéhokoliv baru. Když má hlad, musíme mu koupit koláček. Když ztratí dudlík, musíme jít do pohotovostní lékárny, i kdyby byly čtyři hodiny ráno, a když musí jít na záchod, jediný, co udělá je, že si dá ruce dozadu a zrudne. a jak říká moje máma, děj se vůle boží....
Jednoho dne musí dědeček nastoupit do nemocnice na plánovanou operaci prostaty, a to ještě chlapci netuší, jak tento dědečkův pobyt v nemocnici zamíchá s jejich vlastními osudy a životy jednotlivých hrdinů.
V knize naleznete nespočet trefných poznámek malého rošťáka, spoustu úsměvných rozhovorů, ale i dětskou upřímnost a bezprostřednost, jako je třeba rozhovor „Blbečka“ s dědečkem před nástupem do nemocnice.
„Chlapečkova podložka,“ prohlásil.
„Takže se hodláš po dobu mé nepřítomnosti vyčůrat do mé postele?“ otázal se děda.
„Jo, chlapeček hodlá čůrat.“
Takovej je zkrátka Blbeček: správně drzý dítě a zcela bez komplexů.
A jelikož je maminka nechtěla s sebou vláčet do nemocnice, neboť moc dobře znala své děti, i to jací ve skutečnosti jsou, opustila je a nechala jen tak před dveřmi své vlastní sestry.
Moje máma (nebo dle zmínky v předchozí kapitole Blbečkova máma, protože to vypadá, že mají oči jen jeden pro druhýho, zkrátka máma mýho bráchy), nám sbalila do baťůžku nějaký spodky, načeš si nás změřila, jako by nás našla někde na rohu a nebyli jsme její vlastní děti....
V okamžiku, kdy je před svými dveřmi objevila tetička, a je seznámena s onou sladkou skutečnost, že je bude muset pár dní hlídat, a aniž by se jí předem někdo zeptal, zda má čas a může; začíná pro tyto malé kluky čas velkých a nezapomenutelných dobrodružství, a nejen pro ně, změní to i doposud poklidný a nalinkovaný život tetičky a strýčka.
Já osobně obdivuji maminku (i když je to jen vymyšlený příběh a postava), jakým způsobem nechala své děti sestře, s kterou si navíc nebyla moc blízká, moc se spolu nemusely, a která neměla ani své vlastní děti, a tím pádem i žádné zkušenosti s hlídáním dětí a péčí o ně.
Být na jejím místě a v obdobné situaci, asi bych své ratolesti vzala s sebou, a tak velké riziko raději nepodstupovala. Na druhou stranu ji i plně chápu, že už asi byla natolik zoufalá a unavená, na všechno SAMA, a že si prostě potřebovala na pár dní dát „oraz“, odpočinout si a nabrat nové síly.
Buďme však rádi, že se maminka rozhodla, jak se rozhodla, protože pak bychom s klukama nemohli zažít tolik báječných věcí, a při jejich čtení se smíchy popadat za břicho.
Ano, tím nastává období velkých příběhů a zvratů. Všichni účastníci jsou proti své vůli vtaženi do situace, kterou nemůžou žádným způsobem ovlivnit, jen se jí podřídit a vydržet.
Tetička se strýčkem nemají žádné vlastní děti, protože je mít nemůžou; a oproti mamince mají jen povrchní starosti a jiné životní hodnoty. Doma tedy místo dětí mají alespoň několik zvířecích mazlíčků, kteří jim jsou nadevše, a co si budeme povídat, leckdy to láskou k nim i tak trochu přehání.
Teta, nikdy nespokojená s maminčinou výchovou a stylem oblékání kluků, se chopí příležitosti, a rozhodne se vše napravit, a klukům tak trochu přilepšit. Celá odhodlaná se s nimi vydává nakupovat do velkého obchodu, kde nás dokonale dostane a odzbrojí drobná nehoda v kabince s oblečením, jež ve finále vyděsí všechny zákazníky tamního obchoďáku. O katastrofy v této knize prostě není nouze.... právě naopak!
A co se asi tak může stát, když dáte dohromady dva neposedné a rozpustilé kluky, a domácí zvířectvo? Další katastrofa!
Na to, co se dělo po Luisině příchodu, nikdy nezapomeneme. Z Luisiných chlapečků, které si vždy přála mít, se najednou stala monstra, kterých se chtěla zbavit. A to, pokud možno, okamžitě!
Díky vlivu těchto nepříznivých okolností a náhod se můžeme dále pobavit nad příhodou, jak jako opuštění sirotci před nemocnicí žebrají, jen aby získali peníze na cukrátka, na která momentálně dostali obrovskou chuť, ale v kapse ani koruna....
Co všechno může zapříčinit jedna obrovská krádež v bytě tetičky? Najdou si nakonec všichni hrdinové opět cestu k sobě? Usmíří se maminka se sestrou? A co všechno takové malé děti dokážou, když chtějí vidět doma šťastnou a spokojenou svojí maminku? Jsou schopni tyto děti překročit i meze slušnosti, jen aby jí vyplnily její velké přání?
O podobné příhody není v knize nouze, a čtenář, ať už malý nebo velkým se jen těžko ubrání obrovské náloži humorných příběhů, a bude je hltat jeden po druhým, stejně jako já s dcerami.
Kniha není nejen svědectvím a kronikou bezstarostného a šťastného dětství, ale i zrcadlem jednotlivých mezilidských vztahů. Někdy se až moc honíme za kariérou, leskem a bohatstvím, aniž bychom si udělali čas na své nejbližší, abychom se zeptali, zda s něčím nepotřebují pomoc a tu pomoc jim skutečně nabídnout.....
„Manolito a blbeček“ doporučuji nejen všem malým a začínajícím čtenářům, ale i dospělým, kteří se chtějí skvěle pobavit. Kniha je napsána srozumitelně z pohledu malého kluka, kterému je přizpůsoben nejen jazyk, ale i občasné pravopisné chybky. Díky tomu, že je psán dětským jazykem a dětskýma očima, si své malé čtenáře získá velmi rychle. Navíc je kniha doplněna o spoustu zábavných ilustrací, jež zpestřují a dotvářejí kouzlo samotné knihy.
S touhle knihou se rozhodně nudit nebudete a budete se k ní stále vracet.
MANOLITO A BLBEČEK
Napsala: Elvira Lindo
Ilustroval: Emilio Urberuaga
Nakladatel: Omega
Rok vydání: 2017
Počet stran: 232
ISBN: 978-80-7390-661-0
Nejnovější komentáře