Méďa 2 - Hromský kámoši na život: Ted 2 začíná

Hodnocení článku

(zatím nehodnoceno)

Načítám počet zobrazení...

V létě 2012 propadl celý svět kouzlu Teda. Celosvětově se na vstupenkách vydělalo téměř 550 miliónů USD. Diváci se houfně chodili smát sprostému medvědovi a jeho nejlepšímu kámošovi Johnovi. Scott Stuber z Bluegrass Films, který spolu s MacFarlanem, Jasonem Clarkem a Johnem Jacobsem komedii produkoval, se domnívá, že důvodem, proč se ten malý hrdina tolik líbí, je, že „Ted může říkat věci, které normální člověk říct nemůže… a mohl by za ně dostat pěstí. Jenže protože je to plyšový medvěd, tak se z toho vyvlékne.”

Po Méďově celosvětovém fenomenálním kasovním úspěchu bylo přirozené, že se hovory mezi filmaři, Universal Pictures a MRC stáčely k tématu pokračování. Pro MacFarlanea ale další pokračování nebylo jisté, pokud to film neposune na vyšší úroveň. „Nepočítal jsem s tím, že bych udělala Méďu 2, ale vždycky, když se něco povede, se to nabízí. Není důvod to dělat, pokud byste měli jen opakovat ten samý film. Diváky to neuspokojí a nás to opravdu nudí.”

MacFarlane přesto přiznává, že má pro tyto postavy velkou slabost a že tenhle žánr nabízí neomezené možnosti. „S komedií je to jednodušší v tom, že komedie je obecně postavená na postavách, od na rozdíl filmů založených na příběhu, a je obecně pojímaná podobně jako televizní seriály. Měli jsme postavy, které jsme mohli postavit do jakékoliv situace a cítili jsme, že Ted a John by vydrželi i úplně jiný příběh. Ty postavy byly velmi silné samy o sobě a tak jsme mohli přemýšlet o pokračování, které by mělo smysl. Takže nakonec byla docela zábava, jít do toho a zjišťovat, co s těmi postavami můžeme dělat tak, aby to bylo úplně jiné, než jsme dělali v minulém filmu.”

Když došlo na diskuzi ohledně Médi 2, bylo jasné, že se toho musí povinně ujmout původní kreativní tým. To znamenalo, že se MacFarlane opět spojí s autory Médi Sulkinem a Wildem, aby společně napsali další kapitolu. „Pokračování je vždycky výzva, protože musíte přijít s něčím originálním,” říká Stuber. „Seth, Alec a Wellesley chtěli, aby to byl ještě lepší film než ten první a tvrdě pracovali na tom, aby spojili komedii s existenciální otázkou, kdo jsme jako lidé. K jejich poctě musím říct, že vytvořili film, který je o něčem. Nepokračujeme pouze ve všech těch skvělých věcech, do kterých se publikum zamilovalo: ve vztahu mezi Tedem a Johnem a v tom všem, co je s tím spojeno, ale je tam i spousta překvapení. Jsme pyšní na to, že jsme vytvořili něco originálního, co ale zahrnuje i prvky, které milujete od prvního filmu.”

Sulkin vtipkuje, že pracovní název, který pro pokračování vymyslel, nakonec neprošel. „Mým nápadem bylo Méďa 2: Více stejného,” říká, „ale přehlasovali mě a tak jsme museli přemýšlet o novém příběhu.” Autoři se Stuberem souhlasili v tom, že diváci v prvním filmu reagovali na silné pouto mezi Tedem a Johnem a chtěli proto další film zaměřit více na tento vztah. „Momenty, kdy se Ted s Johnem jen tak poflakovali, lidé milovali, takže to byla naše priorita. Chtěli jsme mít jistotu, že budeme mít příběh, který bude fungovat, ale že zachováme jádro filmu, kde budou oni dva společně.”

Bylo nepravděpodobné, aby motivem k napsání druhé kapitoly Tedova příběhu byl právní případ z 19. století, ale Wild vysvětluje: „Seth četl knihu o případu Dreda Scotta a přišel s tímhle nápadem – “Vzhledem k tomu, že Ted je plyšové zvíře, které obživlo, co když zjistí, že není občanem? Co když ho nebudou považovat za osobu, ale jen za majetek?” Chtěl to prozkoumat a zjistit, jestli je na tom něco zajímavého… nebo jestli by to byl jen nudný film o soudním případu opepřený pár vtipy utroušenými tu a tam. Nakonec jsme u nápadu vyjít z tohoto soudního případu skončili.”

MacFarlane rozšiřuje téma prvního filmu, a to, jak by bylo úžasné, kdyby lidé, když plyšový medvídek obživne, to od určité chvíle vnímali jako normální. „Lidské bytosti se velmi rychle přizpůsobují. Myslím, že velmi brzy poté, co by Ted obživl, by lidé říkali něco jako ‘No dobře, stalo se to. Tak jdeme dál.’ Drželi jsme se téhle myšlenky a nakonec nás napadla myšlenka na Tedův právní status.”

Režisér se ale domnívá, že by to všechno nebylo tak jednoduché a že by svou roli sehrála i instinktivní nedůvěra. „Lidské bytosti jsou ve své podstatě kmenové. Ke své vlastní škodě potřebujeme mít lidi zařazené do malých skupin. Pravděpodobně se setkáme s určitým odporem, aby byl členem naší skupinky mluvící méďa, stejně jako se můžeme setkat s odporem, aby k nám patřili gayové a – v určité době – černoši. Amandina postava má ve scénáři větu, kde říká, že v každém sporu týkajícím se občanských práv jsme schopní poznat ten pravý úhel pohledu až po letech. Nikdy to nevidíme, když se to právě děje. Vždycky si myslíme, že tentokrát je to jiné,” říká režisér.

Producent Jacobs byl rád, že autoři směřovali příběh tímto směrem. „Ted a John jsou Hope a Crosby a mají zvláštní, magickou přitažlivost. Je to přirozené téma pro pokračování filmu, který zjišťoval, jak daleko můžeme zajít s milostným příběhem mezi mužem a jeho plyšovým medvídkem. Méďa 2 nám ukazuje další úroveň toho, kdo je vlastně hoden toho, aby se nenazýval neživým objektem nebo kdo je hoden občanství,” přemýšlí Jacobs.

Přestože film inspirovala vážná myšlenka, Sulkin přiznává, že to byla jeho láska k televizní show, která stála za značným množstvím dialogů, které se v komedii objevily: „Sledoval jsem Právo a pořádek od začátku. Znám právnický jazyk a výrazy, které pořád dokola opakují u soudů, ale všechno je zábavnější, když je do vážného právního dramatu zapojený přisprostlý medvídek. Ústředním bodem při psaní scénáře pro mě bylo, aby vše působilo pravdivě.”

Po letech spolupráce, která zahrnovala jak filmové, tak televizní projekty, se s MacFarlanem při tvorbě scénáře propracovali k jednoduché metodě. „Náš systém je takový, že nejdřív pracujeme všichni společně a dáme dohromady hrubý nástin a potom s Wellesleyem pracujeme každý zvlášť a rozdělíme si scény,” vysvětluje Sulkin. „Doslova – já půl, ty půl. Napíšeme každý svou půlku filmu, potom si je vyměníme a teprve pak je dáme Sethovi… jen abychom se ujistili, že tam nejsou žádné zbytečnosti nebo že se to nějak nepřekrývá. Pěkně to srovnáme a pak s tím jdeme za Sethem.”

Velkou výhodou pro autory představuje fakt, že hvězda jejich filmu je animovaná. To jim umožňuje flexibilně upravovat dialogy a hlášky. Wild vysvětluje: „Díky tomu, že je Ted animovaný, můžeme pro něj psát nové vtípky. Protože je to jen o pohybu rtů, můžete do jeho pohybující se pusy propašovat cokoliv, pokud je to správně načasované. Seth neustále vyžaduje něco aktuálnějšího. Tohle nám umožnilo psát vtípky ještě několik týdnů předtím, než se současný film dostal do kin.”

Náš příběh začíná několik let poté, co jsme Teda s Johnem viděli naposledy. John je šest měsíců rozvedený a je na dně. Ani Tedův soukromý život není taková procházka růžovým sadem, jak čekal. V naději, že zachrání své manželství se Ted a Tami-Lynn rozhodnou udělat to, co dělá řada párů, jejichž vztah se zrovna potápí: pořídit si dítě.

Clark dál vysvětluje, kde se naši přátelé právě nacházejí: „Johna nalézáme osamělého, protože jeho manželství ztroskotalo, zatímco Tedův vztah s Tami-Lynn se vyvíjel tak dobře, že se vzali. Začínáme velkou svatební scénou a vidíme, že Ted touží být plnoprávnou osobou. Sestěhoval se s Tami-Lynn a chce mít dítě. Protože ale nemá svůj vlastní mužský přívěsek, jeho první volba je najít dárce a druhá volba adopce. Jak procházíme s Tedem tímhle dobrodružstvím, stává se to čím dál víc příběhem o něm samotném a o jeho snaze nalézt svoji osobnost. Má veškerou lidskost člověka, ale nemá na to razítko – pořád je jen tím vycpaným medvídkem.”

Vzhledem k tomu, že stát právně Teda coby člověka neuznává, nemá Ted lidská práva a nemůže adoptovat dítě. Tedova křížová výprava, která má dokázat, že je člověk, právě začíná. Poté, co prohraje první soud, se Ted, John a Samantha, jejich první právnička, vydávají na cestu do New Yorku v naději, že přesvědčí legendárního advokáta přes občanská práva, aby Teda zastupoval v odvolacím řízení. Průběhem tohoto výletu vzdali MacFarlane a jeho kolegové hold jedné z jejich nejoblíbenějších komedií…v tom, o čem filmaři mluví jako o „poflakovací” scéně.

Většina humoru v Méďovi 2 je komedie postavená na osobách a tým chtěl uctít legendární komediální hvězdy této školy. Sulkin vysvětluje, kde našli inspiraci pro ústřední scénu: „Chtěli jsme pro Teda připravit tu ‘poflakovací’ scénu, která je téměř záběr po záběru přesně převzatá z Letadel, vlaků a automobilů s fantastickým Johnem Candym, který dělal ty samé věci, které tady teď dělá Ted. Viděli jsme v tom skvělou paralelu, protože Candy byl takovým méďou toho filmu. Roztomilým, neuvěřitelně neukázněným a vtipným. Tím samým způsobem my vidíme Teda – zkouší dělat správnou věc a zároveň udržet legraci. Zpívá si a pak se samozřejmě všechno nějak zvrtne a jejich auto vyletí ze silnice a skončí převrácené přes střechu stodoly.“

Tohle byla jedna z nejoblíbenějších Stuberových scén. Producent vysvětluje: „Jednou z prvních chyb, které udělali, byla, když nechali Teda řídit. Ted nedává pozor, všichni usnou a on sjede autem ze silnice a narazí do boku stodoly. Zaseknou se uprostřed ničeho na místě, kde stojí stodola, kde náhodou přebývají drogoví dealeři. Je tam ohromné pole s marjánkou, něco ve stylu Jurského parku, z kterého zůstanou všichni tři úplně paf – a už lítají v problému. Když se opět dostanou na silnici, potká je řada komických chvil, než nakonec skonči v New York City na Comic-Conu.”