Meky - Režisér Šimon Šafránek o filmu MEKY

word image 2

Jak to vznik­lo

„Když jsem doma sám, pouš­tím si to hod­ně nahlas,“ říká Meky Žbirka s pohle­dem na gra­ma­fon, kde se točí rarit­ní plac­ka od The Beatles. Meky mač­ká tla­čít­ko a hud­ba zapl­ňu­je celý pro­stor. Stačilo pár tónů a on omlá­dl o 50 let. Hudba je Mekyho živou vodou. Tahle, vidi­tel­ná pro­mě­na mě při­ta­hu­je. I kvů­li ní jsem chtěl dlou­ho natá­čet muzi­kant­ský por­trét. Pokusit se o to zno­va, od dáv­né­ho pro­kle­té­ho pro­jek­tu s Nickem Caveem s dneska asi už pří­znač­ným názvem The Myth. Dokončil jsem ho v roce 2004, ovšem měl jsem doho­du s mana­že­rem, kte­ré­ho Cave vzá­pě­tí vyho­dil, tak­že od kape­ly jsem už nikdy nedo­stal svo­le­ní k hudeb­ním prá­vům.

Moje prv­ní fil­mo­vé prá­ce byly video­kli­py, hudeb­ní svět jsem z dru­hé stra­ny poznal jako DJ a pro­mo­tér, což byla taky nakaž­li­vá zába­va.

K Mekymu jsem se blíž dostal, když jsme spo­leč­ně s Martinem Přikrylem vybí­ra­li pís­nič­ky do doku­men­tu King Skate (2018) o zro­du ska­te­bo­ar­din­gu v soci­a­lis­tic­kém Československu. Hledali jsme osm­de­sát­ko­vou novou vlnu, a tak jsme nara­zi­li na Pekného chlap­ce, ale i na tem­nou elek­tro­ni­ku Do člna nebo rapo­vý V klub.

Producentka Kateřina Černá pak sho­dou okol­nos­tí zmí­ni­la, že by se o Mekym mohl nato­čit film. Neváhal jsem. Meky se při­šel podí­vat na pre­mi­é­ru King Skate do Karlových Varů. My jsme to tam pus­ti­li dost nahlas, zdi se otřá­sa­ly. A jemu se to líbi­lo. A to se zase líbi­lo mě, do kina si pros­tě necho­dím poví­dat.

Na scé­ná­ři Mekyho jsem spo­lu­pra­co­val s Honzou Vedralem, kte­rý mu napsal pou­ta­vý živo­to­pis Zblízka. Z něho vyplý­vá osud toho zapá­le­né­ho muzi­kan­ta, kte­rý pro­šel něko­li­ka hudeb­ní­mi i spo­le­čen­ský­mi revo­lu­ce­mi, stej­ně jako osob­ní­mi kri­ze­mi. Fascinovalo mě zejmé­na, jak doká­zal změ­nit hru – prá­vě jako když na začát­ku 80.let vyhrál toho Zlatého sla­ví­ka – mís­to aby si tu pozi­ci popo­vé­ho hitma­ke­ra upev­ňo­val, vrh­li se s Lacem Lučeničem na elek­tro­ni­ku, na novou věc. A byli v tom zatra­ce­ně dob­ří! Takových momen­tů má Meky při­tom v živo­tě víc a mě láka­lo pro­zkou­mat hlou­bě­ji, co vede člo­vě­ka k tomu vydat se jinu­dy, než se od něj čeká.