Menší ohlédnutí za letoškem

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Rok 2017 se nám chý­lí ke kon­ci, pro­to se na násle­du­jí­cích řád­cích podí­vej­me, co mě nej­ví­ce zau­ja­lo ve fil­mo­vém svě­tě. Nebudu sesta­vo­vat něja­ké uce­le­né žeb­říč­ky, spí­še se v jed­not­li­vých odstav­cích zamě­řím na dané téma a poku­sím se jej zkri­ti­zo­vat či pochvá­lit.

(Harrison se v posled­ních letech vra­cí do svých iko­nic­kých rolí; Foto: Columbia Pictures)

Spousta lidí cho­dí do kina jen a jen pro­to, aby pros­tě vypnu­la mozek a čumě­la na bez­du­ché mlá­tič­ky ve sty­lu Rychle a zbě­si­le, MCU, apod. Nebudu lhát, roz­hod­ně mezi ně taky občas pat­řím, ale ješ­tě radě­ji se kouk­nu na pořád­ně pro­pra­co­va­ný a kva­lit­ně nato­če­ný sní­mek. V uply­nu­lém roce se pop­cor­no­vé­mu pub­li­ku, kte­ré chce s hubou plnou coly a sýro­vé vypu­pa­né kuku­ři­ce sle­do­vat Thora, kterak str­ká Hulkovi Mjolnir do prde­le, nelí­bi­ly někte­ré inte­lek­tu­ál­ně ladě­né fil­my. Blade Runner 2049 byl moc chyt­rý a vlast­ně nic neu­ká­zal, měl málo akce a furt neod­po­vě­děl na otáz­ku, zda Deckard byl/je repli­kant. No a co? Kdyby se lůza rad­ši poza­sta­vi­la nad vyni­ka­jí­cí režií Denise Villeneuva a hlav­ně na per­fekt­ní herec­ký výkon Ryana Goslinga, udě­la­la by lépe. Ještě vět­ší pro­blém měli ubo­zí divá­ci s Arronofského mat­kou!, jež prý totál­ně postrá­dá pří­běh. Jo, pro neznal­ce nej­star­ší svě­to­vé fan­ta­sy jmé­nem Bible to roz­hod­ně není, milov­ní­ci Darrenových mnoh­dy zvlášt­ních děl však ví, že tohle je nej­spí­še film roku. Nepochopeny zůsta­ly i nové Star Wars, ale o tom až za chvil­ku.

(Kong a Godzilla se střet­nou v roce 2020; Foto: Legendary Pictures)

Začalo to Disne s Marvelem a po feno­me­nál­ním úspě­chu se toho­to nápa­du chyt­la i dal­ší stu­dia. Proto jsme se letos dočka­li dal­ší­ho roz­ší­ře­ní Monsterverse, kam japon­ské­ho Godzillu dopl­nil obro­vi­tán­ský opi­čák King Kong, kte­rý svou poti­tul­ko­vou scé­nou při­pra­vil půdu i pro dal­ší slav­ná svě­to­vá mon­stra jako jsou Rodan, Mothra či král Ghidorah, a záro­veň jsme díky Alexi Kurtzmanovi vidě­li začá­tek nové éry Universalu. Ambiciózní pro­jekt Dark Universe však neu­spěl a Mumie s Tomem Cruisem nej­spí­še zůsta­ne jedi­ným fil­mem z celé­ho vesmí­ru, neboť pro­duk­ce Frankensteinovy nevěs­ty byla poza­sta­ve­na. Vesmír rov­něž roz­jel i John Wick, kte­rý­se v novém pro­jek­tu sejde s Atomic Blonde v podá­ní svůd­né Charlize Theron. Pozadu nezů­sta­ly ani horo­ry, pro­to jsme v nej­no­věj­ším sním­ku z pro­duk­ce Jamese Wana Annabelle: Zrození vidě­li kro­mě hrůzy­pl­né panen­ky i Jeptišku, díky čemuž dal­ší vesmír pokra­ču­je. Napůl se daři­lo i DCEU, kde Wonder Woman totál­ně uspě­la, ale Liga spra­ve­dl­nos­ti na její úspěch nena­vá­za­la a neče­ka­ně se sta­la nejmé­ně výdě­leč­ným fil­mem série.

(Roland Deschain v Elbově podá­ní pat­ří mezi nej­hor­ší zprz­ně­ní lite­rár­ních děl; Foto: Sony)

Stephen King se může všu­de po svě­tě chlu­bit tím, že všeh­ny jeho kni­hy zís­ka­ly fil­mo­vá zpra­co­vá­ní. Ne kaž­dá z adap­ta­cí je však pove­de­ná, což se pro­je­vi­lo i letos. Seriál Mlha byl oprav­du špat­ný a fil­mo­vé­mu před­chůd­ci z roku 2007 nesa­hal ani po kot­ní­ky. Ještě hor­ší to bylo s Temnou věží, kte­rá chtě­la za deva­de­sát minut obsáh­nout všech osm dílů Stephenova opus mag­num, ale ani náho­dou se jí to nepo­da­ři­lo. Příběh o pis­tol­ní­ko­vi v podá­ní Idrise Elby totál­ně pro­pa­dl a pro­to byli fan­do­vé skep­tič­tí vůči dal­ší­mu fil­mu na moti­vy Kinga. TO však všech­ny pře­kva­pi­lo a totál­ně uspě­lo, díky čemuž je argen­tin­ský reži­sér Muschietti už podru­hé osla­vo­ván jako horo­ro­vý král, po feno­me­nál­ní Mamě uspěl i s těž­ší lát­kou a může se chys­tat na dru­hý díl. Komorní horor Gerald’s Game sice neo­sl­nil tolik jako TO, pove­dl se však mož­ná ješ­tě lépe a roz­ho­dl o patu mezi špat­ný­mi a dob­rý­mi Kingy v roce 2017.

(Smith a Edgerton to pořád­ně roz­je­li; Foto: Netflix)

David Ayer po nato­če­ní Sebevražedného oddí­lu, kte­rý byl poško­zen idi­ot­ským ratingem PG-13, zno­vu dora­zil se svou kla­si­kou. Erková řež­ba Bright vznik­la díky stre­a­mo­va­cí služ­bě Netflix a díky kom­bi­na­ci fan­ta­sy prv­ků s urban pro­stře­dím navo­di­la atmo­sfé­ru podob­nou nej­lep­ším dílům Neila Gaimana. Will Smith a Joel Edgerton zazá­ři­li v tom­to kon­tro­verz­ním sním­ku napl­no a roz­d­mý­cha­li vlek­lé dis­ku­ze kri­ti­ků a fanouš­ků. Na Rottentomatoes film u kri­ti­ků pro­pa­dl, fan­do­vě mu však dali zatím 88%. I přes nega­tiv­ní recen­ze však za prv­ní tři dny sní­mek vidě­lo 11 mili­o­nů lidí, což Netflix pře­svěd­či­lo chys­tat pro­duk­ci dal­ší­ho dílu. Těšme se!

(Co s tím mečem asi udě­lá? Foto: Lucasfilm)

Někteří fanouš­ci jsou ultra­ko­ko­ti. Sedmička jim nevo­ně­la, pro­to­že moc kopí­ro­va­la čtyř­ku, v Rogue One prý zby­teč­ně vymře­li hlav­ní hrdi­no­vé a v Posledním z Jediů se zase Johnson vydal až moc dale­ko, pod­le někte­ré lůzy (např. čurá­ků z edny) zabil Star Wars. Já si mys­lím úpl­ný opak, Rian celou ságu ino­vo­val a i když někte­ré scé­ny byly urči­tě zby­teč­né, doká­zal nemys­li­tel­né a celý vesmír­ný svět poslal do úpl­ně nových mezí. A já mu za to děku­ji, s vel­kým potě­še­ním zhléd­nu i jeho novou tri­lo­gii. Ať nás Síla pro­vá­zí do fil­mu Solo: Star Wars Story, kte­rý nám zane­dlou­ho naser­ví­ru­je Ron Howard.

(Heydrich byl po roce opět hvězdou; Foto: Echo Lake Entertainment)

V Evropě vznik­la kvait­ní díla, čini­li se hlav­ně Francouzi, kte­ří opět zfil­mo­va­li aten­tát na Heydricha ve sním­ku HHhH, kde si pro­tek­to­ra zahrál vyni­ka­jí­cí Jason Clarke, a Luc Besson nám zase nadě­lil kva­lit­ní odpo­čin­ko­vou sci-fi Valerian a měs­to tisí­ce pla­net v hlav­ní roli s Danem DeHaanem. Poláci se vytasi­li s kva­lit­ním živo­to­pis­ným dra­ma­tem Poslední rodi­na, kde si stár­nou­cí malíř v podá­ní Andrzeje Seweryna před­sta­vo­val smrt pod zad­kem Alicie Silverstone, a brit­ský génius Guy Ritchie nám naser­ví­ro­val nový pohled na Krále Artuše, ve kte­rém Charlie Hunnam spo­jil síly s Annabelle Wallis a Djimonem Hounsouem, aby pora­zil zlot­ři­lé­ho Judea Lawa.

Českou kine­ma­to­gra­fii bych shr­nul násle­dov­ně. Svěrák dostál stan­dar­du, Hřebejk se sám poslal do prde­le a ze zbyt­ku sto­jí za zmín­ku jen Špína, Bába z ledu a pár doku­men­tů. Bída! Snad to bude lep­ší.