(zatím nehodnoceno)
Loading...The Lighthouse (Robert Eggers, USA/Kanada) – Drama s hororovými prvky o dvou strážcích majáku (Robert Pattinson a Willem Dafoe), jejichž čtyřtýdenní pobyt na ostrově s majákem, racky a hlučnou sirénou se kvůli silné bouři poněkud protáhne a ponechá oba muže napospas sobě navzájem i jejich šílenství a alkoholovému deliriu. Snímek od režiséra a scenáristy Čarodějnice, odehrávající se na konci 19. století a natočený v černobílém, téměř čtvercovém formátu pomocí dobové filmařské techniky dostupné ve 30. letech století dvacátého, je vizuálně, herecky i řemeslně uhrančivou a neskutečně působivou psychologickou historkou inspirovanou námořnickými povídačkami, dílem Hermana Melvilla a antickou mytologií. Nelze neobdivovat jeho skličující klaustrofobickou atmosféru, propracovanou mizanscénu, neskutečnou kameru, práci se zvukem a s významotvorným svícením i herecké nasazení obou protagonistů, jimž scénář dopřává spravedlivý podíl prostoru (kromě řady výrazných společných scén oba zazáří i ve vlastním dlouhém monologu). Realisticky syrové a nekompromisně autorské dílo, v němž má kupodivu místo i humor, vyniká obrazovou opojností a maximální režijní precizností a oproti Čarodějnici naštěstí již nepůsobí ani trošku těžkopádně, přepjatě, ani nechtěně směšně.
After Midnight (Jeremy Gardner + Christian Stella, USA) – Nenápadně vyhlížející malý filmeček, jenž je ve skutečnosti skvěle napsaným, bravurně zahraným a pevnou rukou režírovaným klenotem. Jeden z režisérů v něm ztvárnil hlavní roli muže, jenž se snaží sám v prázdném domě popasovat s nedávným zmizením své partnerky a také s neznámým monstrem, každou noc škrábajícím na dveře, které může být skutečné, nebo může být i zhmotněním jeho smutku a strachu. Pravidelné střídání dvou vypravěčských poloh, odvíjející se od střídání dnů a nocí, kombinuje romantické drama s výrazným hororovým prvkem, jenž slouží jako metafora pro úzkost z potenciálního konce vztahu, a staví na motivu nejistoty i na realistických, opravdově působících a ze života odkoukaných situacích. Začátek se rozjíždí velmi pozvolna, pak však konzistentně gradující příběh čím dál víc rozvíjí své kvality a uchvacuje dlouhými dialogovými sekvencemi i famózním, emocionálně silným závěrem.
Antrum: The Deadliest Film Ever Made (David Amito + Michael Lacini, USA/Kanada) – Údajně prokletý film z roku 1979, jehož dvě jediná festivalová promítání (v Maďarsku a v Itálii) skončila katastrofou a smrtí několika lidí, a i přeživší diváci zpravidla umírali do 24 hodin, byl nyní zázračně nalezen a doplněn o dokumentární materiál, v němž filmoví teoretici hovoří o tom, jestli film může zabíjet. Podstatnou většinu tohoto mockumentu tudíž zabírá onen smrtící film zvaný Antrum (vyprávějící o dvou sourozencích, kteří táboří v lese a pokoušejí se v něm prokopat do pekla), jehož kvality však nedokáží dostát působivosti atraktivní legendy, kterou kolem něj jeho tvůrci vytvořili. Snímek se s diskutabilní úspěšností pokouší imitovat laciné horory ze sedmdesátých let, je nekonzistentní ve své stylizaci a především neobsahuje nic moc, co by mělo na diváka dostatečně znepokojující efekt (a o strašidelnosti už vůbec nelze mluvit, některé aspekty snímku jsou spíš směšné). Výrazným motivem filmu je síla vlastního přesvědčení a důvodem k jeho zhlédnutí je jednoznačně i zvědavost, avšak ochota věřit v jeho autentičnost a nadpřirozenou moc při jeho samotném sledování zásadně slábne.
It Comes/Kuru(Tecuja Nakašima, Japonsko) – Překvapivě komplexní drama-horor (o novomanželích, jimž se má narodit dítě), který interpretuje strašící démony jako traumata z dětství a z výchovy rodičů a jako něco, co si vymýšlíme, abychom měli na co svádět vlastní chyby. Kromě toho ale obsahuje i reálného démona, který trhá lidi na kusy a dělá z nich krvavé fontány. V rozvětveném příběhu, jehož hlavní hrdinové postupně umírají a otěže po nich přebírají hrdinové vedlejší, se často skáče v čase a mezi několika dějovými rovinami (plus snové pasáže, halucinace a vize ze světa mrtvých), přičemž je kladen důraz na charaktery postav a psychologické důvody jejich činů. Vrcholem je závěr s fantastickou scénou vymítání, jíž se účastní tucet vymítačů, tucet mnichů a půltucet tanečnic, velkou překážkou je nicméně překombinovanost, příliš velké množství motivů a roztěkaný styl vyprávění, který vás nenechá zobrazovaný obsah dostatečně vstřebat.
El Hoyo/The Platform (Galder Gaztelu-Urrutia, Španělsko) – Ledovou archu připomínající thriller o vertikálním vězení, které zároveň slouží jako metafora pro lidskou společnost a její kasty. Spolu s dobrovolně uvězněným hlavním hrdinou postupně objevujeme, podle jakých pravidel funguje vězení, jehož mnohočetná patra tvoří jednotlivé cely, jimiž jednou za den postupně projíždí stůl s jídlem, z něhož vězni mohou sníst cokoli, co na ně zbyde po těch nad nimi. Vězni se každý měsíc přemisťují, takže průběžně přičichneme výrazně odlišným situacím panujícím na různých patrech, a tahle fantastická, tísnivá a zlověstná exkurze vrcholí hrdinovým rozhodnutím pokusit se o něco, o co se ještě nikdo před ním nepokusil. Člověk by se chtěl dozvědět víc, avšak na všechno snímek neodpovídá a navíc si ve svém fikčním světě vytváří vlastní logiku, podle níž je potřeba hrát a příliš ji nerozporovat. Výtečně napsaná, nekompromisní, brutální, úderná, napínavá (a místy dokonce i vtipná) a vtahující alegorie, vnímající lidskou společnost jako sebranku hladových sobců, s chytrými dialogy, výbornými znepokojivými momenty a inovativním prostředím, atraktivním svou odporností i jasným a jednoduchým mechanismem, jímž se řídí. V jednoduchosti je krása – zde to platí určitě.
The Wonderland(Keiiči Hara, Japonsko) – Anime variace na Louskáčka/Letopisy Narnie o středoškolačce, která se coby vyvolená dívka z dávného proroctví musí vypořádat s krizí sužující kouzelný paralelní svět, v tomto případě spočívající v nedostatku vody. Jednoduchý příběh o cestě hrdinů z bodu A do bodu B stojí na vizuálních nápadech, obsahuje i výraznou ekologickou tematiku (malebné vesničky s ovcemi v kontrastu se začouzeným městem a průmyslovou metalurgií) a vrcholem je emocionální závěr opředený originální mytologií. Film jako celek však postrádá dramatičnost i napětí (hrdiny nikdy nic doopravdy neohrozí) a navíc působí poměrně obyčejně, jako obměna již mnohokrát viděných motivů. Příjemná pohádka, vhodná i pro děti, mírně nadprůměrná čistě jen díky obrazové stránce.
Carmilla (Emily Harris, Velká Británie) – Viktoriánské drama se točí kolem dospívající dívky, žijící na rodinném panství podle zajetého režimu a svazujících pravidel, které jí dělají ze života strohou a ubíjející repetitivní rutinu (a stejné pocity jsou prostřednictvím podobně upjatého a úmorného vyprávění přenášeny i na diváka). Trochu vzrušení s sebou přinese až příjezd neznámé krásky hrdinčina věku, která měla opodál nehodu s kočárem a trpí ztrátou paměti. Komorní dobový film, lákající na potenciální zakázanou lesbickou romanci a ďábelské prvky, však zůstává jen u pouhého příslibu a opatrných náznaků a kromě toho už nenabízí nic dalšího, jen ambivalentní rozuzlení s motivy předsudků a strachu z neznámého, které po hodině a půl slaboučkého příběhu o touze vymanit se z okovů asketického prostředí a konečně žít naplno za příliš uspokojivé považovat nelze.
Luz (Juan Diego Escobar Alzate, Kolumbie) – Do prostředí horské uzavřené hospodářské komunity zasazené drama, v němž tři dospělé mladé ženy poslouchají příkazy a kázaní svého otce, falešného proroka, který se je snaží uchránit před Ďáblem a jeho pokušeními. Jde o film obrazově i herecky působivý, leč obsahově silně problematický a zakletý v hromadě metafor a symbolů, které nelze příliš chápat, musejí se pouze interpretovat, a těžko říct, jestli se v nich neztrácí i sám režisér. Jako kritická úvaha o víře, Bohu, Ďáblu a o tom, jaké škody a zlá zvěrstva může náboženská víra napáchat, když se jí člověk příliš poddá, to funguje, nicméně celou dobu to akorát ukazuje variace na jednu a tu samou myšlenku a s velmi pozvolnou gradací to na sebe kupí různé ambivalentní a mnohovýznamové události, zatímco divák s každou další minutou čím dál rozmrzeleji čeká na pointu, která se však nedostaví. Jedna z postav ve filmu říká, že věci, které se týkají Boha, jsou složité. Což je pravda, ale také by mohly být alespoň trochu záživné a mělo by se v nich dát alespoň základně vyznat.
Bodies at Rest (Renny Harlin, Čína/Hong Kong) – Béčkový thriller s výhradně asijskými herci v režii tvůrce Smrtonosné pasti 2 a žraločího thrilleru Útok z hlubin. Příběh o pracovnících ultra-moderní rozsáhlé márnice, kteří se na Štědrý večer potýkají s ozbrojeným přepadením, nedává smysl už v základním námětu a sestává z tuctového akčního pobíhání a zápasení postav po chodbách, kancelářích a mrazicích halách, které je sice natočené příjemně svižně a energicky, leč logiky a věrohodnosti v chování hrdinů a realizaci konkrétních situací příliš nepobralo. Stupidní záporáci, naivně kladní hrdinové, neustále se pokoušející ozbrojené útočníky za každou cenu přelstít, i celkový feeling filmu připomínají leckteré akční thrillery z 90. let. Pokud vypnete mozek, může vám snímek posloužit i jako poměrně zábavně se vyvíjející jednohubka, víc od něj však čekat opravdu nelze.
Mutant Blast(Fernando Alle, Portugalsko/USA) – Portugalský film v produkci studia Troma. Primitivní krvavá kravina, kombinující bez ladu a skladu zombies, supervojáky, radioaktivní mutanty a vzájemnou nevraživost langust a delfínů. Zápletka se záchrannou misí a armádními experimenty slouží jen jako záminka pro sled praktických gore efektů, doplněných o několik absurdních nápadů, z nichž některé jsou tak ujeté a bizarní, že skoro stojí za pozornost (např. dvoumetrová krysa stříkající z bradavek kyselinové mléko). Obecně jde ale o totální filmařskou skládku se sebeparodickými hereckými výkony, rekvizitami dělanými na koleni a stupidními dialogy, skýtajícími více nezáměrného humoru než záměrného. Režisérovi a scenáristovi se nedá upřít určitá míra tvůrčího nadšení a schopnost natočit film s celkem svižným tempem, takže se člověk alespoň nenudí, jedinou další devízou snímku je nicméně to, že se můžete zasmát tomu, jaká je to blbost.
Nechceš zde reklamu napořád jen za 50 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup
Odebírat
Přihlášení
0 Komentáře
Nejstarší
28. listopadu 2020 Rango V úvodě si dovolím napsat, že hra předčila mé očekávání a velmi mile mne překvapila. Hra je velmi akčně zábavná adventura, i když filmový hit Rango mi přišel velmi nudný. Tato […] Posted in Retro games- 17. února 2021 #DP133: Future State: Swamp Thing Autorem článku je Daniel Palička Scénář: Ram VKresba: Mike Perkins Máme tady v pořadí již třetí recenzi na komiks ze současné DCčkovské iniciativy Future State. Tentokrát si […] Posted in Recenze komiksů
- 10. března 2017 Logan: Wolverine Před sedmnácti lety nám film X-Men představil Logana. Za tu dobu se jeho postava vyvinula, a všech těch 9 větších či menších rolí vedlo právě k tomuto bodu. Logan: Wolverine byl snad […] Posted in Krátké recenze
- 1. února 2004 Denní světlo Populární Sly Stallone v roli neohroženého hrdiny, který bojuje s časem při záchraně skupiny lidí uvězněných v tunelu pod řekou Hudson. Po výbuchu toxického odpadu zde došlo k závalu a ti, […] Posted in TV Recenze
- 14. května 2019 22 Jump Street - pro děti do 12 let nevhodné Poté, co si policejní důstojníci Schmidt a Jenka zažili vyšetřování na střední škole, čeká je teď další práce. Jejich šéf, kapitán Dickson, je pověřuje případem, který se ale tentokrát […] Posted in Retro filmové recenze
- 29. května 2017 Jiří Šlupka Svěrák + Eduard Kuhn - 20.5.2017 - Galerie Jan Svatoš Náš partnerský web MujTip.Info začíná natáčet videa z cest po České Repulice. První je malý koncert Jiří Šlupka Svěráka + Eduarda Kuhna v Galerii Jan […] Posted in Videa
- 31. května 2023 Krev a zlato: Nečekané překvápko od Netflixu s nácky z Německa Netflix doručil nečekané překvápko s náckama z Německa. Blood and Gold dalo by se říct, že je bratříčkem nedávného Sisu. I zde máme poklad, po kterém náckové prahnou a sympatického […] Posted in Filmové recenze
- 12. listopadu 2023 Electric Bogaloo – jak dobře znáte osmdesátky? Vyrůstali jste na filmech z kopírovaných videokazet? Milovali jste ninjovská béčka, akční filmy s Chuckem Norrisem, Van Dammem a dalšími? Pokud bylo vaší odpovědí 2x ANO, pak si rozhodně […] Posted in Filmové recenze
- 30. ledna 2012 Run Zombie Run (2009) Neznámý muž utíká jako o život liduprázdným parkem. Vypadá to, že má obrovský strach z něčeho nebo někoho. Je zraněný, vyčerpaný a hlavně pořádně vyděšený. Z ničeho nic se všude kolem něj […] Posted in Horory
- 22. srpna 2018 Já, Olga Hepnarová (poslední popravená žena v Československu) Olga Hepnarová, poslední popravená žena v Československu, po letech čekání dostala "svůj" film. V režii dua Tomáš Weinreb (který si téma dostatečně osahal už v roce 2009 snímkem "Všechno […] Posted in Filmové recenze
Nejnovější komentáře