Za kamna vlezem-aneb Hrst pranostik, povídání o tradicích a osvědčené babiččiny recepty

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Březen, za kam­na vle­zem. Duben, ješ­tě tam budem.. Pranostika, kte­rou kaž­dé jaro běž­ně pou­ží­vám. Březen se nám už pře­hou­pl do své dru­hé polo­vi­ny a Velikonoce jsou již na spad­nu­tí. Moc se na ně vždyc­ky těším. Chystám si veli­ko­noč­ní výzdo­bu, peču berán­ka, linec­ké i per­níč­ky. Kniha Za kam­na vle­zem mě zau­ja­la už svým názvem, jeli­kož mám moc ráda pra­nos­ti­ky, ale i svým obsa­ho­vým zamě­ře­ním na tra­di­ce a recep­ty na růz­né dob­ro­ty, kte­ré si pod­le léty ově­ře­ných recep­tů může­te při­pra­vit. Autorka se těm­to tra­di­cím věnu­je již mno­ho let. Věřte, že jste na správ­né adre­se. 

Kniha má cel­kem 53 čás­tí, týden, co týden od led­na až do pro­sin­ce. Každý týden má svou cha­rak­te­ris­ti­ku, co se v tom daném týd­nu dělá, autor­ka zde při­da­la i pra­nos­ti­ky, pojí­cí se k dané­mu obdo­bí, také ově­ře­né recep­ty na dob­ro­ty i krás­né ilu­stra­ce. Publikace pro vás bude jakým­si kalen­dári­em, kte­ré vás bude pro­vá­zet celý rok. Knihu si může­te jen tak pro­hlí­žet, pro­čí­tat si infor­ma­ce pojí­cí se k daným svát­kům a tra­di­cím, také se nechat inspi­ro­vat a uva­řit si pod­le ní něco výteč­né­ho a potě­šit své blíz­ké. Autorka se roky zabý­vá tra­di­ce­mi, napsa­la řadu knih a ví, jak je nesmír­ně důle­ži­té tyto tra­di­ce pře­dá­vat dal­ším gene­ra­cím.

Kniha je vel­mi výji­meč­ná a nemě­la by chy­bět v žád­né kni­hov­nič­ce. Je vel­mi pří­nos­ná, pře­hled­ná, sro­zu­mi­tel­ně psa­ná a vel­mi inspi­ra­tiv­ní. Dozvíte se, jak se dří­ve sla­vil Masopust, jak to bylo s Valentýnem, ale i jak to bylo na sva­té­ho Martina, a ješ­tě mno­hem více. Můžete si při­pra­vit rybíz jako bru­sin­ky, sma­že­ni­ci s kru­pi­cí, Vařanku, ale i tře­ba zají­ce na sme­ta­ně. Každý si zde najde to své, co ho zají­má i na co má zrov­na chuť.

Kniha vás bude bavit od začát­ku až do kon­ce, pohl­tí vás a jen tak nepus­tí, tak jako mě. Autorka se ve svém vyprá­vě­ní navra­cí ke svým koře­nům v daných roč­ních obdo­bích vyu­ží­vat to, co nám pří­ro­da nabí­zí, což si mys­lím, že je veli­ce dob­ře. Líbí se mně, že autor­ka ve svých pou­ta­vých vyprá­vě­ních zmi­ňu­je i his­to­ric­ké kon­tex­ty růz­ných suro­vin, odkud pochá­zí a kdy byly o nich prv­ní zmín­ky.

Ukázka z kni­hy:

Brambory, bandu­ry, kob­zo­le, zem­čá­ky, zem­ský jabka, ertep­le, ale také koroptve stří­le­né moty­kou..

Už vůbec si neu­mí­me před­sta­vit jídel­ní­ček bez této výbor­né pří­lo­hy, ale také suro­vi­ny pro roz­ma­ni­té hlav­ní pokr­my.

Ale přes­to je to plo­di­na v našem jídel­níč­ku poměr­ně mla­dá. Když v roce 1492 dob­ro­druh a moře­pla­vec Kryštof Kolumbus svým nechtě­ným obje­vem nové­ho svě­ta­dí­lu oddě­lil stře­do­věk od novo­vě­ku, neob­je­vil jen Ameriku, ale také nové plo­di­ny jako dar pro sta­rou dámu Evropu. Mezi nimi byla i byli­na s něž­ný­mi, růžo­vý­mi, fia­lo­vý­mi, či bílý­mi kvě­ty a podiv­ný­mi hlí­za­mi. Ovšem také zele­ný­mi plo­dy, jejichž nepo­ži­va­tel­nost zřej­mě způ­so­bi­la počá­teč­ní odpor a nedů­vě­ru k bram­bo­ře. Bylina byla původ­ně pěs­to­vá­na výhrad­ně jako exo­tic­ká okras­ná kvě­ti­na šlech­tic­kých zahrad. U fran­couz­ské­ho lud­ví­kov­ské­ho dvo­ra ve Versailles ochut­na­li poslé­ze bram­bo­ru pocuk­ro­va­nou v podo­bě slad­ké lahůd­ky. To ješ­tě bram­bo­ra nemě­la zda­le­ka vyhrá­no. Prostý lid této plo­di­ně stá­le nedů­vě­řo­val ano jako krmi­vu pro doby­tek, natož aby ty pod­zem­ní hlí­zy sám pojí­dal. Teprve vel­ká neú­ro­da, bída a hla­do­mor v roce 1770 za pano­vá­ní císa­řov­ny Marie Terezie donu­ti­ly oby­va­tel­stvo k vyu­ží­vá­ní bram­bor. Tehdy tyto plo­dy země zachrá­ni­ly mno­ho lidí od smr­ti hla­dem.

Brambory k nám Marie Terezie necha­la dovézt z Bavorska, jemuž se kdy­si říká­va­lo Braniborsko. Tak zřej­mě zko­mo­le­ním vzni­kl dneš­ní nej­běž­něj­ší název „bram­bo­ry.“ V Čechách je zača­li pěs­to­vat mni­ši řádu Hybernů ve svých praž­ských kláš­ter­ních zahra­dách, což bylo při­bliž­ně v dneš­ní loka­li­tě palá­ce u Hybernů a jeho oko­lí.

Je až s podi­vem, jak rych­le u nás bram­bo­ry zdo­mác­ně­ly a sta­ly se pra­vým dob­ro­di­ním všu­de tam, kde na polích pře­stá­vá růst chle­ba a ros­te kame­ní. Tedy na chudých kame­ni­tých políč­kách pod­hůří Krkonoš, Orlických hor, a hlav­ně Vysočiny.

Několik slov o autor­ce:

Kamila Skopová je výtvar­ni­ce, absol­vent­ka Střední umě­lec­ko­prů­mys­lo­vé ško­ly v Praze, se od roku 1969 zabý­vá samo­stu­di­em náro­do­pi­su. Spolupracuje s řadou folk­lór­ních sou­bo­rů. Je autor­ko výstav lido­vých zvy­ků a oby­čejů, scé­ná­řů a výprav, scé­nic­kých zpra­co­vá­ní folklo­ru pro folk­lór­ní sou­bo­ry.

Od roku 1995 píše a ilu­stru­je kni­hy, píše kuchař­ky, ale i pohád­ky.

Publikace: Lidová tvor­ba, Vánoční svát­ky o sto­le­tí zpát­ky, Rok na vsi.

Kuchařky: Rodinné stří­bro a chru­dim­ský kuchtá­nek.

Dále vyda­la devět ilu­stro­va­ných kalen­dá­řů s dopro­vo­dem vlast­ních tex­tů.

V roce 2020 vyšla kníž­ka Jak se co dělá­va­lo.

Ilustrovala his­to­ric­ké lexi­ko­ny Život ve sta­le­tích, Život ve stře­do­vě­ku.

Má dce­ru Kamilu a syna Štěpána, šest vnou­čat a šest prav­nou­čat. Již 22 let trva­le žije a pra­cu­je ve sta­ro­by­lé rou­ben­ce poblíž Hlinska.

Autorka: Kamila Skopová

Ilustrace: Kamila Skopová

Vydáno: 2023, Vydala Grada Publishing, a.s, Praha

Počet stran: 228

Vazba kni­hy: pev­ná šitá vaz­ba

ISBN: 978-80271-5263-6

Knihu může­te kou­pit zde:

Za kam­na vle­zem - Skopová Kamila | Knihy Grada

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře