Million Dollar Baby - Jeden z tragických příběhů o „boxerech“.

Stárnoucí Frankie Dunn (Clint Eastwood) se pokou­ší usmí­řit se svou dce­rou, nemá však štěs­tí. Frankie tré­nu­je mla­dé a naděj­né boxe­ry. Nedaří se mu je ale dostat k mis­trov­ské­mu zápa­su. Okolo rin­gu Dunnovi pomá­há Eddie Scrap-Iron Dupris (Morgan Freeman), býva­lý boxer, kama­rád a čas­to i zachrán­ce. Zatímco Frankieho posled­ní talent Willie Little (Mike Corner) zah­ne k jiné­mu manage­ro­vi, v tělo­cvič­ně se obje­ví Maggie Fitzgerald (Hilary Swank). Odstrkovaná a naštva­ná Maggie prah­ne po tom, aby jí někdo koneč­ně věřil. Dunn jí ale tré­no­vat nechce. Maggie se však na tré­nin­ku domlu­ví s Eddiem a postup­ně si svou hou­žev­na­tos­tí zís­ká i Frankieho. Během tré­nin­ku se pak oba nau­čí něco o smut­né minu­los­ti toho dru­hé­ho. Když se ale Maggiin sen začne napl­ňo­vat, čeká hrdi­ny dal­ší tragé­die...

Jen málo­kte­rý holly­wo­od­ský herec si pro­šel tak zají­ma­vou kari­é­rou jako Clint Eastwood. Ten se poma­lu z hvězdy wes­ter­no­vé tri­lo­gie reži­sé­ra Sergia Leoneho vypra­co­val v akč­ní hvězdu napří­klad v sérii Drsný Harry a navíc časem sku­teč­ně doká­zal, že je schop­ným her­cem cha­rak­ter­ních rolí. Především se ale Clint Eastwood poz­dě­ji stal i reži­sé­rem, kte­rý má na kon­tě i osca­ro­vé sním­ky jako Nesmiřitelní nebo prá­vě Million Dollar Baby, kte­ré pat­ří mezi nej­pa­měti­hod­něj­ší boxer­ské sním­ky 21. sto­le­tí a to pře­de­vším i pro­to, že v rám­ci boxer­ských fil­mů fun­gu­je tak tro­chu jinak.

Zatímco tako­vý Rocky pojed­ná­vá o chudém ital­ském boxe­ro­vi, kte­rý náho­dou ke štěs­tí při­jde a z Rockyho se v jeho finá­le defi­ni­tiv­ně více­mé­ně stá­vá tako­vá pohád­ka pro odrost­lej­ší, Million Dollar Baby je na tom jinak. Ano, celou dobu máte pocit, že vám před oči­ma pro­bí­há dal­ší ukáz­ka ide­ál­ní­ho napl­ně­ní ame­ric­ké­ho snu a pře­de­vším typic­ká ukáz­ka toho, že se dva lidé, kte­ří jsou roz­díl­ní cho­vá­ním i obsa­hem roz­kro­ku navzá­jem začnou respek­to­vat, spo­leč­ně dotáh­nou vel­kých věcí a uvě­do­mí si, že jim na sobě navzá­jem sku­teč­ně zále­ží. A je do jis­té míry prav­da, háček ovšem tkví v tom, že ve tře­tí tře­ti­ně se pra­vi­dla hry oto­čí o 180% a je vám jas­né, že tohle dal­ší Rocky roz­hod­ně nebu­de.

Clint Eastwood scé­nář Paula Haggise, kte­rý byl adap­to­ván z povíd­ky F. X. Tollea zpra­co­val v dech berou­cí audi­o­vi­zu­ál­ní for­mě, kde kaž­dá rána v rin­gu půso­bí napros­to uvě­ři­tel­ně půso­bi­vě a Hilary Swank pře­kva­pi­vě sku­teč­ně doká­že ve finá­le půso­bit jako regu­lér­ní mlá­tič­ka. Jenomže samot­né zasa­ze­ní do pro­stře­dí boxer­ských zápa­sů je ve finá­le více­mé­ně sku­teč­ně jen kuli­sou, kte­ré by šlo nahra­dit mno­ha způ­so­by. Tenhle film ve finá­le není zase tak pri­már­ně o boxu, i přes­to, že jeho posta­vy boxem žijí a vel­mi čas­to šíří boxer­ská téma­ta na běží­cím páse. Million Dollar Baby je spí­še fil­mem o chy­bách minu­los­ti, pýše, kte­rá před­chá­zí pádu a sna­ze o vykou­pe­ní. V samot­né závě­reč­né fázi se hod­ně kla­de důraz na pět fází smut­ku, kte­ré jsou násled­ně zakon­če­ny sku­teč­nou depre­siv­ní teč­kou, kte­rá vás jen utvr­dí v tom, že pohád­ko­vý hap­py end vás na kon­ci výji­meč­ně sku­teč­ně jen tak neče­ká.

Clinta Eastwooda čím dál tím více jeho dal­ším fil­mem beru jako reži­sé­ra, kte­rý nemá vylo­že­né reži­sér­ské tra­de­mar­ky a jeho fil­my bys­te ve vět­ši­ně pří­pa­dech těž­ko defi­no­va­li jeho režií, Eastwood ale opět doká­zal, že doká­že sil­ný scé­nář zpra­co­vat v sil­né audi­o­vi­zu­ál­ní for­mě a prá­vě díky fak­tu, že Eastwood vět­ši­nou tyhle for­my mění násled­ně nehro­zí, že by Eastwood neu­stá­le opa­ko­val sám sebe. Jsou jis­tí reži­sé­ři, jejichž styl se nemě­ní a přes­to půso­bí klid­ně i po 10 fil­mech pořád svě­že, Eastwood si ale jeden styl za svou dlou­hou režij­ní kari­é­ru sku­teč­ně spí­še nedr­ží a Million Dollar Baby bys­te tak s jeho ostat­ní­mi fil­my srov­ná­va­li více­mé­ně těž­ce. Ale vůbec to není špat­ně.

Million Dollar Baby doká­že skvě­le vysta­vět své cha­rak­te­ry a jejich dile­ma. Stárnoucí tre­nér, kte­rý se pořád nevzdal snu, že vycvi­čí šam­pi­ó­na, jeho kama­rád uklí­zeč, kte­rý kvů­li boxu při­šel o oko a pocho­pil, že box má sku­teč­ně hod­ně nega­tiv­ní strán­ky a žena, kte­rá by se ráda v boxu sta­la vrcho­lo­vou zápas­ni­cí. Každá z těch­to postav vni­ká box jinak a ve vzá­jem­ném kon­tras­tu je postup­né pro­plou­vá­ní napříč dějo­vou lin­kou nesku­teč­ně zají­ma­vé a sku­teč­ně funkč­ní.

Clint Eastwood, Hilary Swank a Morgan Freeman jsou v hlav­ních rolích napros­to úžas­ní a Swank i Freeman si prá­vem došli za své výko­ny pro Oscara (Eastwood zase aspoň dostal již své­ho dru­hé­ho Oscara za režii). Mají tak tro­chu štěs­tí v tom, že díky samot­né­mu sil­né­mu scé­ná­ři je sku­teč­ně co hrát (Eastwood má pro­blémy s odlou­če­nou dce­rou, Swank zase nao­pak s její buran­skou rodi­nou), přes­to ale prá­vě oni vytě­ži­li z hlav­ních rolí tolik a ide­ál­něj­ší cas­ting pros­tě vznik­nout nemohl.

Tom Stern vytvo­řil cel­kem půso­bi­vé vizu­ál­ní momen­ty, kte­ré těží z vel­mi zají­ma­vé­ho barev­né­ho kon­tras­tu, samot­ný Eastwood slo­žil soun­d­track, kte­rý ladí k fil­mu a pře­de­vším sku­teč­ně pla­tí, že jde o film, kte­rý jde vel­mi těž­ce odhad­nout. Od začát­ku je jas­né, že nás neče­ká kla­sic­ká pohád­ko­vá vari­a­ce ve sty­lu „ posta­vy, kte­ré to měli těž­ké to začnou mít najed­nou straš­ně leh­ké a dosáh­nou veli­ké­ho úspě­chu bez vět­ších obtí­ží´, přes­to se ale sku­teč­ně těž­ce dá odhad­nout kam až dale­ko to zajde. A sku­teč­ně to ve finá­le způ­so­bí depre­siv­ní závěr, kte­rý koru­nu­je jak je ten­to film vel­mi obtíž­né pře­číst.

Dramaturgicky to mož­ná pře­ce jen chví­le­mi začne drh­nout a i přes to jak emo­ci­o­nál­ní ten závěr je, nemohl jsem se zba­vit dojmu, že to šlo pře­ce jen vytě­žit ješ­tě tro­chu víc a to pře­de­vším tak, aby si i Eastwood mohl ale­spoň jed­nou dojít pro Oscara za herec­tví. Ale jinak se na tenhle film nadá­vá fakt těž­ko, což doka­zu­je i fakt, že se na něj dá kou­kat ješ­tě něko­li­krát po prv­ním zhléd­nu­tí.

Eastwood ješ­tě půso­bi­věj­ší podí­va­nou nato­čil napří­klad o 4 roky poz­dě­ji s Gran Torino, Million Dollar Baby je ale zce­la svě­žím dílem, kte­ré doká­za­lo, že má Eastwood i na sta­rá kole­na hod­ně ener­gie (už v době natá­če­ní MDB mu 74 let) a vzhle­dem k tomu, že se do důcho­du jen tak nechys­tá sto­jí za to dou­fat, že i v dal­ších letech bude točit neví­da­né komor­ní fil­mo­vé podí­va­né, kte­ré jsou ale i přes svou komor­nost vypra­věč­sky vel­ko­le­pé a emo­ci­o­nál­ně půso­bi­vé. Přesně jako Million Dollar Baby......

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

---

Photo © Warner Bros

---