Stephen King je patrně nejadaptovanější autor. Jeho obrovská literární produkce dala vzniknout podobně obrovské produkci filmové. Ta je však svou úrovní mírně rozkolísaná. Mezi snímky více či méně inspirovanými Kingovými knihami najdeme velice kvalitní počiny (Vykoupení z věznice Shawshank a Zelená míle v režii Franka Darabonta, Osvícení od Stanleyho Kubricka) i dílka kvalitativně horší (Jízda na střele, Sleepwalkers, Cujo). Misery nechce zemřít Roba Reinera z roku 1990 ale rozhodně patří k tomu nejlepšímu.
Paul Sheldon je spisovatel, kterého proslavila série knih o dívce Misery. On je z ní však už znechucený, a proto ji nechává v poslední knize zemřít a začíná pracovat na něčem úplně jiném. Sotva dokončí zbrusu nový rukopis, vydává se na cestu z horské chaty do města. Zastihne ho však bouře a Paul havaruje kdesi v lesích. Naštěstí se objeví zachránkyně, Annie Wilkisová. Brzy se však ukáže, že Paul neměl zas až takové štěstí, jak by se mohlo zdát. Annie je sice jeho „fanynkou číslo jedna“, ale její počáteční láskyplná péče se změní v teror, když zjistí, že Paul odpravil její milovanou hrdinku. Annie se totiž v boji za záchranu Misery nezastaví před ničím.
Misery nechce zemřít je především soubojem dvou osob, vyšinuté psychopatky Annie a znehybnělého spisovatele Paula, přičemž film z tohoto tématu vyždímal opravdu maximum. Atmosféra snímku, povětšinou se odehrávajícího na prostranství jednoho pokoje, je skvělá. Divák opravdu cítí vzrůstající napětí a nepříjemný svíravý pocit, který postupně vyvolává postava Annie. Je namístě pochválit hlavně propracovanost této postavy, protože na ní pochopitelně celý film stojí.
A Annie je opravdu psychopatka par excellence, od prvních chvil začíná skrz její zdánlivou neškodnost a obdiv k Paulovi prosvítat narušená povaha, která se s každou minutou odhaluje víc a víc a vyúsťuje v otevřený psychický i fyzický teror. Proti tomu se zmítá značně znevýhodněný Paul, který brzy pozná, komu se to vlastně dostal do rukou, a nehodlá to i přes svou bezmocnost nechat jen tak. Hutný souboj obou postav (s upřímným fanděním Paulovi, aby té šílené potvoře dal co proto) je radost sledovat.
Film tohoto typu stojí pochopitelně na budování atmosféry, což se tady daří skvěle. Režisér využívá působivých záběrů a střihů. Sledování Misery je správně nervy drásající a kdekomu se pravděpodobně bude špatně usínat při pouhé vzpomínce na Anniin obličej či „operaci pajdavost“ a asi málokdo by po shlédnutí tohoto filmu toužil po tom, mít svou „fanynku číslo jedna“. Taktéž napětí si tu užijete do sytosti, vedle scén přímočařeji děsivých, jsou tu i scény, při nichž jste napjati jak špagát a Paula div ne hlasitě popoháníte k úspěchu (příkladem budiž opravdu vypjatá scéna, v níž se Paul dostane ze svého pokoje a projíždí na invalidním vozíku domem ve snaze najít cokoli, co by mu pomohlo k záchraně, zatímco se Annie již zlověstně blíží).
Vše jde potom směřuje ke kvalitnímu uměleckému dílu ruku v ruce s hereckými výkony. Jamesi Caanovi v roli Paula není co vytknout, vždyť mnohdy dokáže vyjádřit zásadní pohnutku jedním pohledem, ale hlavní pozornost se pochopitelně soustředí na Kathy Batesovou ztvárňující Annie.
Její role je o třídu zajímavější a herecky výraznější, čehož herečka dokonale využívá a opravdu dává svojí psychopatce všechno, co potřebuje k tomu, aby divák pochopil, co je to zač, ale aby zároveň zůstala její postava děsivě uvěřitelnou a nestala se z ní jen obyčejná karikatura. Batesová byla za svůj výkon dokonce oceněna Oscarem a myslím si, že s Annie zůstane svázaná už navždy, protože kdykoli ji někde vidím, tak ať hraje sebemilejší osobu (např. nejnověji ve filmu P. S. Miluji tě), vždycky se nejprve pro jistotu vyděsím.
Verdikt: Pěkně hutný souboj mezi dokonale vyšinutou psychopatkou Annie, která se z minuty na minutu dokáže změnit z milující obdivovatelky ve vraždící bestii, a znehybnělým spisovatelem. Film má tu správnou atmosféru a dobře graduje. Velmi silné 4*.
