Mufasa: Lví král - Midquel Lvího krále od oscarového tvůrce

Šaman Rafiki vyprá­ví legen­du o tom, jak se vlá­dy nad Lví říší ujal mla­dý lev Mufasa, kte­rý se stal vše­mi oblí­be­ným vlád­cem. Divákům před­sta­vu­je osi­ře­lé­ho lvíč­ka Mufasu a přá­tel­ské­ho lva jmé­nem Taka, dědi­ce lví­ho trů­nu, a zavá­dí je na vel­ko­le­pou pouť, na kte­ré oba lví hrdi­ny dopro­vá­zí sku­pin­ka své­ráz­ných postav....

V roce 2016 rea­li­zo­val Jon Favreau foto­re­a­lis­tic­kou ani­ma­cí hra­nou ver­zi Knihy džun­glí, kte­rá vychá­ze­la z ani­mo­va­né adap­ta­ce kni­hy Rudyarda Kiplinga od stu­dia Disney z roku 1967. V roce 2019 stej­nou foto­re­a­lis­tic­kou ani­ma­cí Favreau rea­li­zo­val foto­re­a­lis­tic­kou „hra­nou“ adap­ta­ci Lvího krá­le z roku 1994. Pro mno­hé zby­teč­ná pře­dě­láv­ka jed­no­ho z nej­u­zná­va­něj­ších ani­mo­va­ných fil­mů všech dob, přes­to „hra­ný“ Lví král zvlá­dl v kinech utr­žit 1 mili­ar­du a 656 mili­o­nů dola­rů, dnes je 10.  nej­vý­dě­leč­něj­ším fil­mem všech dob  a pře­de­vším je nej­vý­dě­leč­něj­ší „hra­nou“ adap­ta­cí ani­má­ků z díl­ny Walt Disney Animation. Bylo jis­té, že se Lví král něja­ké­ho pokra­čo­vá­ní dočká. I Sean Bailey, kte­rý u Walt Disney Studios Motion Picture Production plnil funk­ci ředi­te­le v letech 2010-2024, ozna­čil minu­lý rok foto­re­a­lis­tic­ké­ho Lvího krá­le za obří ságu, kte­rá by se moh­la vyrov­nat Star Wars.

Právě Star Wars se v posled­ních letech díky seri­á­lům jako Mandalorian (a pře­de­vším chys­ta­né­mu fil­mu Mandalorian & Grogu) věnu­je Jon Favreau. Bylo tedy jas­né, že pokra­čo­vá­ní potře­bu­je za Favreaua náhra­du. A náhra­da to byla vskut­ku neče­ka­ná. Režie se totiž cho­pil Barry Jenkins, drži­tel Oscara za nej­lep­ší adap­to­va­ný scé­nář ke své­mu fil­mu Moonlight.  Jde o reži­sé­ra a sce­náris­tu toho osca­ro­vé­ho fil­mu Moonlight, kte­rý se do šir­ší­ho pově­do­mí dostal spí­še díky ostudě, kte­rá byla s jeho výhrou spo­je­na.

 

 

 

 

 

 

 

 

Na pozdvi­že­né reak­ce došlo doce­la rych­le. Jenkins byl obvi­něn ze zapro­dá­ní se kor­po­rát­ní­mu Disneymu, Jenkins se ovšem brá­nil. Teprve až nedáv­no pro­hlá­sil, že Mufasa: Lví král do jis­té míry není jeho film a že pro reži­sé­ra dopo­sud men­ších fil­mů šlo o nároč­ný pro­jekt, kte­rý ho jako fil­ma­ře změ­nil. Především i pro­to, že při natá­če­ní Mufasy: Lvího krá­le nebyl úpl­ně pro­stor pro to, aby si film nato­čil pod­le své­ho (Mufasa: Lion King Jenkins Cut?). I po tom­to pro­hlá­še­ní se ovšem kri­ti­ka Jenksinovi nevy­hnu­la a mno­hý­mi byl ozna­čen za nevděč­né­ho fil­ma­ře, kte­rý si pros­tě nevá­ží mož­nos­ti rea­li­zo­vat vel­ko­film. Šance, kte­rou by mu mohl závi­dět neje­den fil­mař. A pro­ná­šet tako­vé věci při pro­pa­ga­ci fil­mu navíc objek­tiv­ně není dva­krát pro­fe­si­o­nál­ní.

Kde je vlast­ně prav­da? Zřejmě někde upro­střed. Jenkins musel pře­dem vědět, jak moc vol­nos­ti nej­spí­še u Disneyho dosta­ne. Zároveň ovšem pří­běh Lvího krá­le pro mno­hé zna­me­ná mno­ho a mini­mál­ně počá­teč­ním twee­tům Jenkinse před jeho dupnu­tím na brz­du se dá věřit něja­ká ta auten­tic­ká výpo­věď vůči pro­hlá­še­ní o tom, že se Jenkins jako fil­mař zapro­dal a měl nato­čit film bez duše. Což je argu­ment, kte­rý je hlou­pě pro­hlá­sit před osob­ním zhléd­nu­tím Mufasy: Lvího krá­le. Shrnout se to ovšem dá tak, že Jenkins celou situ­a­ci tak nějak neu­stál.

První Lví král je zalo­žen na pří­bě­hu Hamleta od Williama Shakespeara, ani­mo­va­ný Lví král 2: Simbův pří­běh zase na pří­bě­hu Romea a Julie od Williama Shakespeara. A pak je tu ješ­tě poměr­ně nedo­ce­ně­ný Lví král 3 (1½): Hakuna Matata. Scénář Jeffa Nathansona se ovšem po vzo­ru Kmotra II a 300: Vzestup Říše ode­hrá­vá ve dvou časo­vých rovi­nách. Snímek Barryho Jenkinse je pře­de­vším ori­gi­nem Mufasy a ti, kte­ří se k před­cho­zí tvor­bě Jenkinse nesta­vě­li nej­pří­zni­vě­ji, může čekat vel­mi milé pře­kva­pe­ní. A mno­zí prav­dě­po­dob­ně dosta­nou i zatím nejlepší/nejzajímavější/nejsympatičtější Jenkinsův film.

Ano, pocho­pi­tel­ně opět dojde k bru­tál­ním doha­dům o tom, jak je vlast­ně Mufasa: Lví král fil­mem Barryho Jenkinse a jak moc je vlast­ně fil­mem kor­po­rát­ní­ho Disneyho. Tak či onak si nejdří­ve film odškrt­ne povin­nou poctu Jamesi Earlu Jonesovi a pak nás vrhá do pří­bě­hu, kte­rý po udá­los­tech před­cho­zí­ho Lvího krá­le vyprá­ví opi­čák Rafiki. Nutno podotknout, že v pří­bě­hu Mufasy a Taky hlav­ní hrdi­ny, kte­ré v původ­ním zně­ní z vět­ší čás­ti mlu­ví Afroameričané, jsou hlav­ní hroz­bou bílí lvi (vůd­ce a samozva­né­ho lví­ho krá­le Kirose mlu­ví v původ­ním zně­ní Mads Mikkelsen) , kte­ří jsou ozna­če­ni za vyvrhe­le spo­leč­nos­ti kvů­li bar­vy své lví kůže. Jenkins se tak i ve svém 4. fil­mu může čás­teč­ně věno­vat raso­vé pro­ble­ma­ti­ce.

Novinářská pro­jek­ce pro­běh­la v čes­kém zně­ní a dá se tak zatím jenom domní­vat, jak moc fun­gu­jí původ­ní hla­sy Aarona Pierra, Kelvina Harrisona Jr. nebo zmí­ně­né­ho Madse Mikkelsena. České zně­ní je ovšem opět pove­de­né a dabé­ři do svých vokál­ních výko­nů dáva­jí pře­svěd­či­vé emo­ce. Příběh samot­ný je díky tomu tak tro­chu inten­ziv­něj­ší i v čes­kém zně­ní. Je to pořád disneyov­ka, ve kte­ré dojde ke zpí­vá­ní a potvr­dí se, že je Lin-Manuel Miranda jed­ním z nej­ta­len­to­va­něj­ších tvůr­ců fil­mo­vých pís­ní sou­čas­nos­ti. Samotný soun­d­track je ovšem dle oče­ká­vá­ní nej­pů­so­bi­věj­ší v momen­tech, kdy se tak tro­chu prvo­plá­no­vě sází na legen­dár­ní hudeb­ní moti­vy osca­ro­vé­ho soun­d­trac­ku Hanse Zimmera.

I přes kor­po­rát­ní dik­tát se Jenkins dle svých slov sna­žil dodr­žet svůj cit pro vizu­ál a Mufasu: Lvího krá­le se i díky tomu krás­ně kou­ká. Nechybí krás­ná prá­ce s vizu­á­lem v kon­tex­tu pro­stře­dí, ale­spoň v něja­ké for­mě ty táh­lej­ší zábě­ry a i intim­ní zábě­ry na obli­čej.  Mufasa: Lví král pra­cu­je s pří­bě­hem, kte­rý sku­teč­ně sází na své posta­vy, samot­né finá­le díky tomu skrý­vá neje­den emo­ci­o­nál­ně uspo­ko­ji­vý moment. Po Lovci Kravenovi je fajn vidět bloc­kbus­ter s hez­ký­mi digi­tál­ní­mi zví­řa­ty, mimi­ka postav navíc opro­ti před­cho­zí­mu fil­mu půso­bí tak tro­chu živě­ji.  Fotorealistické ani­ma­ci nej­spí­še pořád mno­zí budou říkat jas­né ne, nedá se ovšem argu­men­to­vat tím, že Mufasa: Lví král vypa­dá hnus­ně.

Příběh Mufasy a Simby skrý­vá nejed­nu para­le­lu, myto­lo­gie se výraz­ně roz­ši­řu­je a na posta­vu Taky/Scara se už nikdo nebu­de nikdy dívat jako dří­ve. Mufasa: Lví král vlast­ně nějak neo­pod­stat­ňu­je vizi Baileyho, kte­rý by ve svě­tě Lvího krá­le doká­zal vidět nové Star Wars. Už po Mufasovi vlast­ně hro­zí, že by dal­ší pří­běhy moh­li být ješ­tě více repe­ti­tiv­ní  a to i přes fakt, že závěr sním­ku nazna­ču­je,  že se pří­pad­ný hraný/fotorealistický Lví král 3 nevy­dá úpl­ně stej­nou ces­tou jako zmi­ňo­va­ný Lví král 2: Simbův pří­běh.

Timon a Pumbaa budou pořád pat­řit mezi  nej­sym­pa­tič­těj­ší postav původ­ní­ho pří­bě­hu a jsou pro­ta­go­nis­té nej­lep­ší­ho Disney direct-to-video seque­lu. Jejich vlož­ky do pří­bě­hu Rafikiho ovšem vlast­ně nic závrat­ně nepři­ná­še­jí a to i v momen­tech, kdy bizar­ním způ­so­bem bou­ra­jí čtvr­tou zeď a sna­ží se vyvo­lá­vat tajem­no tam, kde tajem­ství není v pod­sta­tě od prv­ní­ho ozná­me­ní pro­jek­tu. Nebo snad oprav­du někdo počí­tá s tím, že je Taka zce­la nová posta­va? Vztah dvou lvích mlá­ďat, kte­ří se sku­teč­ně jeden dru­hé­mu sta­nou bra­t­ry, je vyví­jen pře­svěd­či­vě a nos­ně, na roz­díl od Jenksinovo Kdyby uli­ce Beale moh­la mlu­vit se tu navíc mláďata/děti nekoupou oble­če­né. A to je pro všech­ny hni­do­pi­chy vel­ké plus.

Funguje nao­pak napo­je­ní na ústřed­ní myš­len­ku původ­ní­ho ani­má­ku i před­cho­zí­ho foto­re­a­lis­tic­ké­ho sním­ku. I když naší bliž­ní umí­ra­jí a někdy je ani nedo­ká­že­me poznat, nadá­le žijí v nás. Mufasa: Lví král tak zvlá­dá v neje­den moment obstát jako dra­ma, pře­de­vším v moment, kdy dojde na před­ví­da­tel­ný roman­tic­ký troj­ú­hel­ník, kte­rý udá­los­ti původ­ní­ho pří­bě­hu do vel­ké míry roz­po­hy­bu­je. Vše je mož­ná tak tro­chu před­ví­da­tel­né, tvůr­ci hned dva­krát sází na pomrk­nu­tí k momen­tu, kte­rý vztah Mufasy a Scara defi­nu­je nej­ví­ce, samot­né zpí­vá­ní je tak tro­chu prázd­né bez půso­bi­vých hudeb­ních pasá­ží, kte­ré ten­to­krát chy­bí.

Mufasa: Lví král zvlá­dá pra­co­vat s poměr­ně hez­ky vypa­da­jí­cím pro­stře­dím, kte­ré zvlá­dá evo­ko­vat sku­teč­nou Tanzanii a to i přes fakt, že je opět napros­to všech­no pro­stře­dí digi­tál­ní. Zdánlivě zby­teč­ný film vlast­ně zají­ma­vým způ­so­bem vrhá svět­lo na původ­ní pří­běh a Scara jako jed­no­ho z nej­lep­ších disneyov­ských zápo­rá­ků dělá mno­hem kom­plex­něj­ší­ho. Mufasa: Lví král má pořád nevý­ho­du, že jako svůj před­chůd­ce nemů­že být tak vizu­ál­ně výraz­ný jako původ­ní ani­mák z roku 1994. Je to pořád midquel a pro mno­hé je spros­té slo­vo už to (všech­ny midque­ly nemů­žou být jako Volejte Saulovi). Komplet spros­té slo­vo s foto­re­a­lis­tic­kou ani­ma­cí, kte­rou mno­zí budou nadá­le odsu­zo­vat a vní­mat jí jako jeden z důvo­dů, proč kva­lit­ní kine­ma­to­gra­fie sko­mí­rá (deba­ta na del­ší dobu). Mufasa: Lví král by měl přes­to dostat šan­ci. A i když Barry Jenkins sám při pro­pa­ga­ci hodil do rin­gu ruč­ník, jeho tra­de­mar­ky ve fil­mu urči­tě jsou a komen­tá­ře o tom, že Jenkins nepro­fe­si­o­nál­ně zapu­dil „vlast­ní dítě“  mají do vel­ké míry něco do sebe.

Co se sta­ne v momen­tě, kdy dojde na mix původ­ní­ho Lvího krá­le, Kmotra II a tvůr­ce fil­mů jako Moonlight A kdy­by uli­ce Beale moh­la mlu­vit? Vznikne film, kte­rý své odpůr­ce měl již v době ozná­me­ní. Zároveň jde ovšem o jeden z těch pří­pa­dů, kdy před­běž­ný boj­kot není na mís­tě. Uznávanějších fil­ma­řů bude nej­spí­še pořád pro disneyov­ky tak tro­chu ško­da, Mufasa: Lví král ovšem doka­zu­je, že i autor­ský reži­sér může do „celo­ve­čer­ní atrak­ce“  vlo­žit čas sebe. Komentáře Barryho Jenkinse je tak nut­né brát tak tro­chu s rezer­vou. I pro­to, že pro jis­té divá­ky dost mož­ná neprav­dě­po­dob­ně půjde o nej­lep­ší Jenkinsův film....

Verdikt: 70%

---