Šaman Rafiki vypráví legendu o tom, jak se vlády nad Lví říší ujal mladý lev Mufasa, který se stal všemi oblíbeným vládcem. Divákům představuje osiřelého lvíčka Mufasu a přátelského lva jménem Taka, dědice lvího trůnu, a zavádí je na velkolepou pouť, na které oba lví hrdiny doprovází skupinka svérázných postav...
V roce 2016 realizoval Jon Favreau fotorealistickou animací hranou verzi Knihy džunglí, která vycházela z animované adaptace knihy Rudyarda Kiplinga od studia Disney z roku 1967. V roce 2019 stejnou fotorealistickou animací Favreau realizoval fotorealistickou „hranou“ adaptaci Lvího krále z roku 1994. Pro mnohé zbytečná předělávka jednoho z nejuznávanějších animovaných filmů všech dob, přesto „hraný“ Lví král zvládl v kinech utržit 1 miliardu a 656 milionů dolarů, dnes je 10. nejvýdělečnějším filmem všech dob a především je nejvýdělečnější „hranou“ adaptací animáků z dílny Walt Disney Animation. Bylo jisté, že se Lví král nějakého pokračování dočká. I Sean Bailey, který u Walt Disney Studios Motion Picture Production plnil funkci ředitele v letech 2010-2024, označil minulý rok fotorealistického Lvího krále za obří ságu, která by se mohla vyrovnat Star Wars.
Právě Star Wars se v posledních letech díky seriálům jako Mandalorian (a především chystanému filmu Mandalorian & Grogu) věnuje Jon Favreau. Bylo tedy jasné, že pokračování potřebuje za Favreaua náhradu. A náhrada to byla vskutku nečekaná. Režie se totiž chopil Barry Jenkins, držitel Oscara za nejlepší adaptovaný scénář ke svému filmu Moonlight. Jde o režiséra a scenáristu toho oscarového filmu Moonlight, který se do širšího povědomí dostal spíše díky ostudě, která byla s jeho výhrou spojena.
Na pozdvižené reakce došlo docela rychle. Jenkins byl obviněn ze zaprodání se korporátnímu Disneymu, Jenkins se ovšem bránil. Teprve až nedávno prohlásil, že Mufasa: Lví král do jisté míry není jeho film a že pro režiséra doposud menších filmů šlo o náročný projekt, který ho jako filmaře změnil. Především i proto, že při natáčení Mufasy: Lvího krále nebyl úplně prostor pro to, aby si film natočil podle svého (Mufasa: Lion King Jenkins Cut?). I po tomto prohlášení se ovšem kritika Jenksinovi nevyhnula a mnohými byl označen za nevděčného filmaře, který si prostě neváží možnosti realizovat velkofilm. Šance, kterou by mu mohl závidět nejeden filmař. A pronášet takové věci při propagaci filmu navíc objektivně není dvakrát profesionální.
Kde je vlastně pravda? Zřejmě někde uprostřed. Jenkins musel předem vědět, jak moc volnosti nejspíše u Disneyho dostane. Zároveň ovšem příběh Lvího krále pro mnohé znamená mnoho a minimálně počátečním tweetům Jenkinse před jeho dupnutím na brzdu se dá věřit nějaká ta autentická výpověď vůči prohlášení o tom, že se Jenkins jako filmař zaprodal a měl natočit film bez duše. Což je argument, který je hloupě prohlásit před osobním zhlédnutím Mufasy: Lvího krále. Shrnout se to ovšem dá tak, že Jenkins celou situaci tak nějak neustál.
První Lví král je založen na příběhu Hamlet od Williama Shakespeara, animovaný Lví král 2: Simbův příběh zase na příběhu Romeo a Julie od Williama Shakespeara. A pak je tu ještě poměrně nedoceněný Lví král 3 (1½): Hakuna Matata. Scénář Jeffa Nathansona se ovšem po vzoru Kmotra II a 300: Vzestup Říše odehrává ve dvou časových rovinách. Snímek Barryho Jenkinse je především originem Mufasy a ti, kteří se k předchozí tvorbě Jenkinse nestavěli nejpříznivěji, může čekat velmi milé překvapení. A mnozí pravděpodobně dostanou i zatím nejlepší/nejzajímavější/nejsympatičtější/nejemociálnější Jenkinsův film.
Ano, pochopitelně opět dojde k brutálním dohadům o tom, jak je vlastně Mufasa: Lví král filmem Barryho Jenkinse a jak moc je vlastně filmem korporátního Disneyho. Tak či onak si nejdříve film odškrtne povinnou poctu Jamesi Earlu Jonesovi a pak nás vrhá do příběhu, který po událostech předchozího Lvího krále vypráví opičák Rafiki. Nutno podotknout, že v příběhu Mufasy a Taky hlavní hrdiny, které v původním znění z větší části mluví Afroameričané, jsou hlavní hrozbou bílí lvi (vůdce a samozvaného lvího krále Kirose mluví v původním znění Mads Mikkelsen) , kteří jsou označeni za vyvrhele společnosti kvůli barvy své lví kůže. Jenkins se tak i ve svém 4. filmu může částečně věnovat rasové problematice.
Novinářská projekce proběhla v českém znění a dá se tak zatím jenom domnívat, jak moc fungují původní hlasy Aarona Pierra, Kelvina Harrisona Jr. nebo zmíněného Madse Mikkelsena. České znění je ovšem opět povedené a dabéři do svých vokálních výkonů dávají přesvědčivé emoce. Příběh samotný je díky tomu tak trochu intenzivnější i v českém znění. Je to pořád disneyovka, ve které dojde ke zpívání a potvrdí se, že je Lin-Manuel Miranda jedním z nejtalentovanějších tvůrců filmových písní současnosti. Samotný soundtrack je ovšem dle očekávání nejpůsobivější v momentech, kdy se tak trochu prvoplánově sází na legendární hudební motivy oscarového soundtracku Hanse Zimmera.
I přes korporátní diktát se Jenkins dle svých slov snažil dodržet svůj cit pro vizuál a Mufasu: Lvího krále se i díky tomu krásně kouká. Nechybí krásná práce s vizuálem v kontextu prostředí, alespoň v nějaké formě ty táhlejší záběry a i intimní záběry na obličej. Mufasa: Lví král pracuje s příběhem, který skutečně sází na své postavy, samotné finále díky tomu skrývá nejeden emocionálně uspokojivý moment. Po Lovci Kravenovi je fajn vidět blockbuster s hezkými digitálními zvířaty, mimika postav navíc oproti předchozímu filmu působí tak trochu živěji. Fotorealistické animaci nejspíše pořád mnozí budou říkat jasné ne, nedá se ovšem argumentovat tím, že Mufasa: Lví král vypadá hnusně.
Příběh Mufasy a Simby skrývá nejednu paralelu, mytologie se výrazně rozšiřuje a na postavu Taky/Scara se už nikdo nebude nikdy dívat jako dříve. Mufasa: Lví král vlastně nějak neopodstatňuje vizi Baileyho, který by ve světě Lvího krále dokázal vidět nové Star Wars. Už po Mufasovi vlastně hrozí, že by další příběhy mohli být ještě více repetitivní a to i přes fakt, že závěr snímku naznačuje, že se případný hraný/fotorealistický Lví král 3 nevydá úplně stejnou cestou jako zmiňovaný Lví král 2: Simbův příběh.
Timon a Pumbaa budou pořád patřit mezi nejsympatičtější postav původního příběhu a jsou protagonisté nejlepšího Disney direct-to-video sequelu. Jejich vložky do příběhu Rafikiho ovšem vlastně nic závratně nepřinášejí a to i v momentech, kdy bizarním způsobem bourají čtvrtou zeď a snaží se vyvolávat tajemno tam, kde tajemství není v podstatě od prvního oznámení projektu. Nebo snad opravdu někdo počítá s tím, že je Taka zcela nová postava? Vztah dvou lvích mláďat, kteří se skutečně jeden druhému stanou bratry, je vyvíjen přesvědčivě a nosně, na rozdíl od Jenksinovo Kdyby ulice Beale mohla mluvit se tu navíc mláďata/děti nekoupou oblečené. A to je pro všechny hnidopichy velké plus.
Funguje naopak napojení na ústřední myšlenku původního animáku i předchozího fotorealistického snímku. I když naší bližní umírají a někdy je ani nedokážeme poznat, nadále žijí v nás. Mufasa: Lví král tak zvládá v nejeden moment obstát jako drama, především v moment, kdy dojde na předvídatelný romantický trojúhelník, který události původního příběhu do velké míry rozpohybuje. Vše je možná tak trochu předvídatelné, tvůrci hned dvakrát sází na pomrknutí k momentu, který vztah Mufasy a Scara definuje nejvíce, samotné zpívání je tak trochu prázdné bez působivých hudebních pasáží, které tentokrát chybí.
Mufasa: Lví král zvládá pracovat s poměrně hezky vypadajícím prostředím, které zvládá evokovat skutečnou Tanzanii a to i přes fakt, že je opět naprosto všechno prostředí digitální. Zdánlivě zbytečný film vlastně zajímavým způsobem vrhá světlo na původní příběh a Scara jako jednoho z nejlepších disneyovských záporáků dělá mnohem komplexnějšího. Mufasa: Lví král má pořád nevýhodu, že jako svůj předchůdce nemůže být tak vizuálně výrazný jako původní animák z roku 1994. Je to pořád midquel a pro mnohé je sprosté slovo už to (všechny midquely nemůžou být jako Volejte Saulovi). Komplet sprosté slovo s fotorealistickou animací, kterou mnozí budou nadále odsuzovat a vnímat jí jako jeden z důvodů, proč kvalitní kinematografie skomírá (debata na delší dobu). Mufasa: Lví král by měl přesto dostat šanci. A i když Barry Jenkins sám při propagaci hodil do ringu ručník, jeho trademarky ve filmu určitě jsou a komentáře o tom, že Jenkins neprofesionálně zapudil „vlastní dítě“ mají do velké míry něco do sebe.
Co se stane v momentě, kdy dojde na mix původního Lvího krále, Kmotra II a tvůrce filmů jako Moonlight A kdyby ulice Beale mohla mluvit? Vznikne film, který své odpůrce měl již v době oznámení. Zároveň jde ovšem o jeden z těch případů, kdy předběžný bojkot není na místě. Uznávanějších filmařů bude nejspíše pořád pro disneyovky tak trochu škoda, Mufasa: Lví král ovšem dokazuje, že i autorský režisér může do „celovečerní atrakce“ vložit čas sebe. Komentáře Barryho Jenkinse je tak nutné brát tak trochu s rezervou. I proto, že pro jisté diváky dost možná nepravděpodobně půjde o nejlepší Jenkinsův film....
