Nejlepší rodinné filmy na deštivý víkend

word image 428766 1

Deštivý víkend je ide­ál­ní chví­le zpo­ma­lit, uva­řit něco dob­ré­ho a pro­mě­nit obý­vák v malé domá­cí kino. Rodinný film ale musí zvlád­nout neleh­ký úkol: zaba­vit děti, nenu­dit dospě­lé a nabíd­nout pří­běh, kte­rý fun­gu­je i bez hla­si­tých efek­tů kaž­dých pět minut. Dobrá vol­ba při­tom nemu­sí být novin­ka. Často nej­lé­pe fun­gu­jí fil­my s humo­rem, dob­ro­druž­stvím, emo­ce­mi a dostat­kem detai­lů pro malé i vel­ké divá­ky.

Jistoty pro celou rodinu

Když se u obra­zov­ky sejde více gene­ra­cí, vypla­tí se sáh­nout po fil­mu, kte­rý nesto­jí pou­ze na dět­ském humo­ru. Paddington 2 pat­ří k nej­spo­leh­li­věj­ším rodin­ným vol­bám, pro­to­že spo­ju­je las­ka­vost, sviž­ný děj a vti­py fun­gu­jí­cí i pro dospě­lé. Příběh med­víd­ka, kte­rý se sna­ží očis­tit své jmé­no, má pře­kva­pi­vě přes­nou stav­bu a neztrá­cí tem­po ani při opa­ko­va­ném sle­do­vá­ní.

Podobně bez­peč­nou vol­bou je Ratatouille. Film o kry­sá­ko­vi, kte­rý chce vařit v paříž­ské restau­ra­ci, je vizu­ál­ně hra­vý, ale záro­veň vyprá­ví o talen­tu, odva­ze a před­sud­cích. Děti sle­du­jí dob­ro­druž­ství, dospě­lí čtou dru­hou vrst­vu, což je přes­ně ta kom­bi­na­ce, díky níž nikdo nemá pocit, že film sle­du­je pou­ze kvů­li ostat­ním.

Před pro­jek­cí pomů­že při­pra­vit pokoj tak, aby nikdo po dese­ti minu­tách neod­bí­hal pro pol­štář nebo deku. Pokud obý­vá­ku domi­nu­je náby­tek z masi­vu boro­vi­ce, jeho tep­lý odstín při­ro­ze­ně pod­po­ru­je útul­nou atmo­sfé­ru a dob­ře fun­gu­je i bez slo­ži­tých deko­ra­cí. Stačí ztlu­mit svět­la, odlo­žit tele­fo­ny a při­pra­vit kaž­dé­mu poho­dl­né mís­to s dob­rým výhle­dem na obra­zov­ku.

Dobrodružství bez zbytečné hrůzy

Rodinný film může být napí­na­vý, aniž by děti vydě­sil. Jak vycvi­čit draka nabí­zí vel­ko­le­pé létá­ní, pře­hled­ný pří­běh a sil­né přá­tel­ství mezi Škyťákem a Bezzubkou. Napětí vyrůs­tá z dob­ro­druž­ství, niko­li z bru­ta­li­ty, tak­že film oslo­ví ško­lá­ky i rodi­če, kte­ří chtě­jí něco dyna­mič­těj­ší­ho než kla­sic­kou pohád­ku.

Skvělou vol­bou je také Zootropolis: Město zví­řat. Detektivní záplet­ka je dost sviž­ná pro star­ší děti, ale film neza­po­mí­ná na humor ani sym­pa­tic­ké posta­vy. Příběh pra­cu­je s před­sud­ky sro­zu­mi­tel­ně, aniž by půso­bil jako škol­ní před­náš­ka. Po závě­reč­ných titul­cích navíc při­ro­ze­ně ote­ví­rá pro­stor k roz­ho­vo­ru o tom, proč prv­ní dojem nemu­sí být správ­ný.

Pro rodi­ny, kte­ré dáva­jí před­nost hra­ným fil­mům, dob­ře fun­gu­je Jumanji z roku 1995. Má o něco stra­ši­del­něj­ší atmo­sfé­ru, pro­to je vhod­něj­ší pro star­ší děti, ale stá­le jde o kla­sic­ké dob­ro­druž­ství s výraz­nou fan­ta­zií. Robin Williams drží film lid­sky při zemi, i když se pokoj mění v džun­g­li a nebez­peč­ná stol­ní hra postup­ně ovlád­ne celý dům.

Filmy s emocemi i nápadem

Některé rodin­né sním­ky jsou napsa­né nato­lik dob­ře, že se k nim dospě­lí vra­ce­jí i bez dětí. V hla­vě pat­ří mezi ně díky chyt­ré­mu pohle­du na emo­ce a dospí­vá­ní. Film vysvět­lu­je význam smut­ku bez zjed­no­du­šo­vá­ní, což z něj dělá víc než barev­nou ani­ma­ci. Menší děti si uži­jí posta­vy emo­cí, star­ší divá­ci oce­ní přes­nost, s jakou pří­běh zachy­cu­je změ­ny v rodi­ně.

Coco pra­cu­je s rodin­nou pamě­tí, hud­bou a téma­tem smr­ti cit­li­vě, niko­li ponu­re. Barevný svět mrtvých půso­bí spíš slav­nost­ně než děsi­vě a Miguelův vztah k rodi­ně postup­ně zís­ká­vá vět­ší váhu. Emoce při­chá­ze­jí při­ro­ze­ně, bez laci­né­ho vydí­rá­ní, tak­že závěr spo­leh­li­vě zasáh­ne děti i rodi­če a může otevřít roz­ho­vor o před­cích, vzpo­mín­kách a rodin­ných tra­di­cích.

Do stej­né kate­go­rie pat­ří Můj sou­sed Totoro. Děj je klid­něj­ší a nespo­lé­há na vel­ký kon­flikt, což může být pří­jem­ná změ­na po hluč­něj­ších ani­mo­va­ných fil­mech. Kouzlo vzni­ká z drob­ných oka­mži­ků, z čeká­ní na auto­bus, deš­tě nebo obje­vo­vá­ní lesa. Film se hodí na odpo­led­ne, kdy chce­te spíš zklid­nit tem­po než roz­prou­dit dal­ší ener­gii.

Když se rodi­na usa­dí poho­dl­ně­ji než v kině, může se fil­mo­vý večer pro­táh­nout i na dva sním­ky. Levitační postel doká­že v moder­ním inte­ri­é­ru vytvo­řit zají­ma­vý vizu­ál­ní efekt a záro­veň nabíd­nout poho­dl­né záze­mí pro čte­ní či sle­do­vá­ní fil­mu z lož­ni­ce. Při výbě­ru je ved­le vzhle­du důle­ži­tá hlav­ně sta­bi­li­ta kon­struk­ce, nos­nost a dosta­tek pro­sto­ru pro bez­peč­ný pohyb kolem lůž­ka.

Klasika stále funguje

Mary Poppins zůstá­vá pře­kva­pi­vě živá díky hud­bě, fan­ta­zii a výko­nům, kte­ré nejsou závis­lé na sou­čas­ných digi­tál­ních efek­tech. Film spo­ju­je hra­vost s rodin­ným téma­tem, aniž by půso­bil přesla­ze­ně. Pro děti může být zají­ma­vý také tím, jak odliš­ně vypa­dá opro­ti dneš­ním ani­ma­cím a jak výraz­nou roli v něm hra­jí pís­ně, cho­re­o­gra­fie a kom­bi­na­ce hra­né­ho obra­zu s kresbou.

Návrat do budouc­nos­ti je vhod­něj­ší pro star­ší děti, ale jako rodin­ný film fun­gu­je výbor­ně. Má jas­ný nápad, sym­pa­tic­ké posta­vy a tem­po, kte­ré pří­liš neze­stár­lo. Humor vychá­zí hlav­ně ze situ­a­cí, tak­že sní­mek nesto­jí pou­ze na naráž­kách, kte­rým by mlad­ší divá­ci nero­zu­mě­li. Navíc může otevřít zábav­nou deba­tu o tom, jak si osm­de­sá­tá léta před­sta­vo­va­la minu­lost i budouc­nost.

K domá­cím kla­si­kám lze při­dat Tři oříš­ky pro Popelku, pokud rodi­na sne­se zim­ní pohád­ku i mimo vánoč­ní sezo­nu. Její kouz­lo nesto­jí pou­ze na nos­tal­gii, ale také na aktiv­ní hrdin­ce, zasně­že­né kra­ji­ně a výraz­né hud­bě. Popelka není pasiv­ní posta­va, což je jeden z důvo­dů, proč film stá­le fun­gu­je a doká­že oslo­vit i děti zvyk­lé na moder­něj­ší tem­po vyprá­vě­ní.

Vybírejte podle svých dětí

Nejspolehlivější uni­ver­zál­ní žeb­ří­ček nee­xis­tu­je, pro­to­že kaž­dé dítě rea­gu­je jinak na napě­tí, smu­tek nebo del­ší sto­páž. Věk je pou­ze ori­en­tač­ní vodít­ko, niko­li přes­ný návod. Dítě, kte­ré milu­je dob­ro­druž­ství, zvlád­ne napí­na­věj­ší scé­nu dřív než jeho vrs­tev­ník, zatím­co cit­li­věj­ší divák může potře­bo­vat dopře­du vědět, že pří­běh dopad­ne dob­ře.

Před spuš­tě­ním fil­mu se vypla­tí zkon­t­ro­lo­vat:

• dopo­ru­če­nou věko­vou pří­stup­nost,
• dél­ku a tem­po vyprá­vě­ní,
• množ­ství stra­ši­del­ných nebo napí­na­vých scén,
• téma­ta smr­ti, ztrá­ty či odlou­če­ní,
• dostup­nost kva­lit­ní­ho čes­ké­ho dabin­gu,
• to, zda pří­běh nabí­zí něco i dospě­lým.

Pokud se děti výraz­ně liší věkem, pomá­há vybrat film s jed­no­du­chou hlav­ní linií a bohat­ší­mi ved­lej­ší­mi detai­ly. Mladší dítě sle­du­je děj, star­ší hle­dá sou­vis­los­ti a rodič si uži­je slov­ní humor nebo fil­mo­vé odka­zy. Právě pro­to tak dob­ře fun­gu­jí sním­ky jako Paddington 2, Ratatouille, Zootropolis nebo Jak vycvi­čit draka.

Udělejte z filmu událost

Domácí kino není jen obra­zov­ka a mis­ka pop­cor­nu. Děti může bavit hla­so­vá­ní ze tří pře­dem vybra­ných titu­lů, výro­ba papí­ro­vých vstu­pe­nek nebo jed­no­du­chá tema­tic­ká sva­či­na. Malý ritu­ál zvy­šu­je oče­ká­vá­ní, ale neměl by pří­pra­vu pro­mě­nit v dal­ší nároč­ný úkol. Film má být pře­de­vším spo­leč­ným odpo­čin­kem.

Během sle­do­vá­ní není nut­né trvat na abso­lut­ním tichu jako v kině. Děti se někdy potře­bu­jí zeptat, kdo je kte­rá posta­va nebo proč se něco sta­lo. Krátké vysvět­le­ní pomá­há udr­žet pozor­nost, zatím­co neu­stá­lé napo­mí­ná­ní může poka­zit atmo­sfé­ru víc než samot­né mlu­ve­ní.

Nejlepší rodin­ný film není auto­ma­tic­ky ten s nej­vyš­ším hod­no­ce­ním. Je to sní­mek, kte­rý odpo­ví­dá nála­dě, věku dětí a času, kte­rý máte k dis­po­zi­ci. Deštivý víkend pře­je pří­bě­hům, ke kte­rým se dá vra­cet, spo­leč­ně se jim smát a ješ­tě dru­hý den si o nich poví­dat.