Nevěstinec - Souvenirs de la maison close - 75 %

Už svým názvem urču­je nový film fran­couz­ské­ho reži­sé­ra Bernarda Bonella hlav­ní mís­to děje. Pro divá­ka je při­pra­ve­no 122 minut spo­lu­účas­ti na den­ním i noč­ním živo­tě v nobles­ním paříž­ském domě neřes­ti.

Bertrand Bonello vyšel ve svém fil­mu Nevěstinec z prá­ce fran­couz­ské his­to­rič­ky a filo­so­f­ky Laure Adler (Les mai­sons clo­ses 1830 – 1930), z nich čer­pal sku­teč­né pří­běhy a teh­dej­ších pro­sti­tut­kách, o kli­en­tech a fun­go­vá­ní veřej­né­ho domu. Být oby­va­tel­kou veřej­né­ho domu bylo spo­je­né s kaž­do­den­ní­mi ritu­á­ly, spo­le­čen­skou kon­ver­za­cí a hlav­ní čin­nos­tí - uspo­ko­jit zákaz­ní­ka domu.
Film zachy­cu­je život v domě v obdo­bí pře­lo­mu deva­te­nác­té­ho a dva­cá­té­ho sto­le­tí, kdy dochá­ze­lo k vel­kým soci­ál­ním změ­nám. Zákazníci jsou movi­tí a hle­da­jí v nevěs­tin­ci zapo­mně­ní. Někteří mají své oblí­be­né pro­sti­tut­ky, kte­ré spřá­da­jí sny, že si je někte­rý ze zákaz­ní­ků odve­de. Realita je dale­ko od jejich snů a občas i kru­tá.
Děj fil­mu se ode­hrá­vá až na drob­né výjim­ky v samot­ném domě. Je tu salón, kde se sou­stře­dí „spo­le­čen­ský život“, samot­né lož­ni­ce a úpl­ně naho­ře se ode­hrá­vá běž­ný život pro­sti­tu­tek. Tady ženy odpo­čí­va­jí, jedí a sta­ra­jí se o děti.
Film je plný ero­tic­kých scén, kte­ré nepo­strá­da­jí pro­vo­ka­ci a dráž­di­vost. Režisér balan­cu­je při sní­má­ní těs­ně na hra­ně a to se týká také pre­zen­ta­cí nahé­ho žen­ské­ho těla. Většinou však sle­du­je­me pro­sti­tut­ky v kos­tý­mech, kte­ré spo­lu s vyba­ve­ním spo­le­čen­ské­ho saló­nu i v pro­sto­rách cho­deb a na scho­diš­tích půso­bí nobles­ně a jako by vyňa­té z dobo­vých maleb.
Herečky půso­bí ve svých his­to­ric­kých kos­tý­mech uvol­ně­ně a aktu­ál­ně. Ostatně výpra­va a barev­nost celé­ho fil­mu dotvá­ří jed­not­li­vé scé­ny a vede divá­ka dějem jako ve sklá­dan­ce dobo­vých obra­zů. Film nepo­strá­dá napě­tí, přes­to­že zob­ra­zu­je běž­né situ­a­ce dění ve veřej­ném domu a děl ply­ne ve vol­ném tem­pu. Pocitu nejis­to­ty a tajem­na napo­má­há stří­dá­ní nasvět­le­ní jed­not­li­vých scén i vol­ba hudeb­ní­ho dopro­vo­du.
Herecké výko­ny nebu­du hod­no­tit jed­not­li­vě, pro­to­že vede­ní her­ců a ztvár­ně­ní jed­not­li­vých rolí v tom­to fil­mu je výraz­ně usměr­ně­né režij­ním vede­ním s cílem vytvá­řet kom­pakt­ní scé­ny s důra­zem na výtvar­né půso­be­ní. Stejně tak je patr­ná sna­ha o sty­li­za­ci zákaz­ní­ků nevěs­tin­ce a není zdů­raz­něn vývoj jed­not­li­vých postav. To však nezna­me­ná, že vzta­hy mezi posta­va­mi nejsou v tom­to fil­mu důle­ži­té.
Režisér Bertrand Bonello je sou­čas­ně i tvůr­ce scé­ná­ře a hud­by. Podařilo se mu vytvo­řit cel­kem oje­di­ně­lé fil­mo­vé dílo, kte­ré nemů­že zapřít inspi­ra­ci ve fran­couz­ském malíř­ství. Jako hudeb­ní dopro­vod zvo­lil čer­noš­ské sou­lo­vé sklad­by i krát­ké moti­vy hry na kla­vír nebo bicí nástro­je. Pohled kame­ry (Josue Deshaies) a její pohyb jsou v sou­la­du s tem­pem děje a sou­čas­ně nabí­ze­jí množ­ství pohle­dů na situ­a­ci i na intim­ní detai­ly žen­ských těl.
Nevěstinec nabí­zí pozlát­ko a barev­né zážit­ky pro oko divá­ka a sou­čas­ně půso­bí svou smut­nou rea­li­tou pro­mar­ně­né­ho živo­ta a neu­sku­teč­ni­tel­né­ho snu žít nor­mál­ní život. Svým námě­tem pro­vo­ku­jí­cí a pikant­ní dílo je zaba­le­né v barev­ně čis­tém fil­mo­vém oba­lu. Jen posled­ní fil­mo­vý pře­chod do sou­čas­nos­ti si mohl Bonello, dle mého názo­ru, odpus­tit nebo měl zvo­lit jiný způ­sob, jak pro­po­jit téma se sou­čas­nos­tí.