Už svým názvem určuje nový film francouzského režiséra Bernarda Bonella hlavní místo děje. Pro diváka je připraveno 122 minut spoluúčasti na denním i nočním životě v noblesním pařížském domě neřesti.
Bertrand Bonello vyšel ve svém filmu Nevěstinec z práce francouzské historičky a filosofky Laure Adler (Les maisons closes 1830 – 1930), z nich čerpal skutečné příběhy a tehdejších prostitutkách, o klientech a fungování veřejného domu. Být obyvatelkou veřejného domu bylo spojené s každodenními rituály, společenskou konverzací a hlavní činností - uspokojit zákazníka domu.
Film zachycuje život v domě v období přelomu devatenáctého a dvacátého století, kdy docházelo k velkým sociálním změnám. Zákazníci jsou movití a hledají v nevěstinci zapomnění. Někteří mají své oblíbené prostitutky, které spřádají sny, že si je některý ze zákazníků odvede. Realita je daleko od jejich snů a občas i krutá.
Děj filmu se odehrává až na drobné výjimky v samotném domě. Je tu salón, kde se soustředí „společenský život“, samotné ložnice a úplně nahoře se odehrává běžný život prostitutek. Tady ženy odpočívají, jedí a starají se o děti.
Film je plný erotických scén, které nepostrádají provokaci a dráždivost. Režisér balancuje při snímání těsně na hraně a to se týká také prezentací nahého ženského těla. Většinou však sledujeme prostitutky v kostýmech, které spolu s vybavením společenského salónu i v prostorách chodeb a na schodištích působí noblesně a jako by vyňaté z dobových maleb.
Herečky působí ve svých historických kostýmech uvolněně a aktuálně. Ostatně výprava a barevnost celého filmu dotváří jednotlivé scény a vede diváka dějem jako ve skládance dobových obrazů. Film nepostrádá napětí, přestože zobrazuje běžné situace dění ve veřejném domu a děl plyne ve volném tempu. Pocitu nejistoty a tajemna napomáhá střídání nasvětlení jednotlivých scén i volba hudebního doprovodu.
Herecké výkony nebudu hodnotit jednotlivě, protože vedení herců a ztvárnění jednotlivých rolí v tomto filmu je výrazně usměrněné režijním vedením s cílem vytvářet kompaktní scény s důrazem na výtvarné působení. Stejně tak je patrná snaha o stylizaci zákazníků nevěstince a není zdůrazněn vývoj jednotlivých postav. To však neznamená, že vztahy mezi postavami nejsou v tomto filmu důležité.
Režisér Bertrand Bonello je současně i tvůrce scénáře a hudby. Podařilo se mu vytvořit celkem ojedinělé filmové dílo, které nemůže zapřít inspiraci ve francouzském malířství. Jako hudební doprovod zvolil černošské soulové skladby i krátké motivy hry na klavír nebo bicí nástroje. Pohled kamery (Josue Deshaies) a její pohyb jsou v souladu s tempem děje a současně nabízejí množství pohledů na situaci i na intimní detaily ženských těl.
Nevěstinec nabízí pozlátko a barevné zážitky pro oko diváka a současně působí svou smutnou realitou promarněného života a neuskutečnitelného snu žít normální život. Svým námětem provokující a pikantní dílo je zabalené v barevně čistém filmovém obalu. Jen poslední filmový přechod do současnosti si mohl Bonello, dle mého názoru, odpustit nebo měl zvolit jiný způsob, jak propojit téma se současností.
Načítám počet zobrazení...
Podívejte se na hodnocení Nevěstinec na Kinoboxu.