Neviditelné (Les Invisibles) 2018

Neviditelné jsou jedním z těch nenápadných filmů, které se vám dokážou zarýt hluboko pod kůži. Film se zaměřuje na jakýsi denní stacionář pro ženy bez přístřeší. Katalyzátorem děje je pak moment, kdy se blíží zavření stacionáře, ten je totiž pro mnoho klientek klíčovým bodem v jejich jinak velmi chudé sociální síti. Sociální pracovnice tedy vezmou rozum do hrsti a zkusí to jinak. Jak? Tak na to se radši běžte podívat do kina. Film Neviditelné totiž asi není z těch, které by trhaly divácké rekordy, takže o to lepší dojem můžete mít, když se na něj na stříbrném plátně mrknete .

Velkým plusem filmu je jeho autentičnost, kdy si absolutně na nic nehraje, dialogy tu nepůsobí uměle a ani prvoplánově (možná s jednou výjimkou). Autentičnosti nahrává i obsazení některých skutečných žen bez domova. Ve výsledku se tak jedná o velmi sympatický film, který sice na úvod může působit trochu chaoticky, nicméně věřím, že u každého diváka se to brzy vstřebá. Jen je potřeba neočekávat od toho nějakou velkou komedii (byť film je tak někdy prezentován). Ano, humorné scény tu jsou, nicméně netvoří základ snímku. Vyčítat by snad šlo i trochu "happyendové" zakončení některých scén, neboť skutečnost bývá asi o poznání více depresivnější. Chápu to ale jako záměr tvůrců pracovat s nadějí, ta je totiž pro klienty bez domova někdy opravdu klíčovou.

A znáte to, lepší falešná naděje, než falešná beznaděj.