Oproti většinové americké produkci, která je v našich kinech běžně k vidění, představuje italský koprodukční film Okno naproti docela příjemnou změnu. Vzhledem k tomu, že znalost italštiny je na rozdíl od angličtiny v českých zemích zřejmě méně rozšířená, je třeba jen dávat větší pozor na titulky.
Giovanně (Giovanna Mezzogiorno) táhne na třicítku, dělá práci, která ji zrovna nenaplňuje. Má dvě malé děti a manžela, který je stále na noční. A tak po nocích vykuřuje u kuchyňského okna a pozoruje atraktivního „souseda“ z domu naproti. A do tohoto dosti neutěšeného života se vkrádá další zdánlivá nepříjemnost nebo snad komplikace.
Při cestě z nákupů narazí Giovanna s manželem na staršího muže (Massimo Girotti), který trpí ztrátou paměti, neví kdo je, ani komu a kde se ztratil. Z původního záměru, pomoci muži odvedením na policii, se stává dlouhodobější záležitost. Muž zůstane několik dní v rodině Giovanny, která mu zprvu nevěří a snaží se ho zbavit, ale později k němu začne pociťovat sympatie. Zvlášť, když ji později podpoří v její touze změnit práci a stát se cukrářkou.
Zvláštní příběh muže, který se v drobných vzpomínkách občas upomíná na svou minulost, jejímž těžištěm je událost způsobená druhou světovou válkou, je doplněn druhou zápletkou, a to právě oknem naproti. Jak se ukáže, nejen Giovanna často pozoruje svého souseda Lorenza, ale i on má naprosto dokonalou představu o jejím každodenním programu. Rýsuje se tedy milé rozptýlení jejího dosavadního života.
Kdo je starý muž s číslem vypáleným na předloktí? Jak dopadne milostné vzplanutí mezi Giovannou a Lorenzem (Raoul Bova)? Nebudeme prozrazovat. Jak už jsem zmínila v úvodu, Okno naproti je příjemnou změnou oproti americkým trhákům. Místy jde o film typicky italsky vášnivý, místy hlavní postavy pouze zírají do neznáma a uvažují o svém životě, divákovi nabízejíce možnost zvážit jednání sebe sama v podobné situaci. Celkově jde o film spíše k zamyšlení, úsměv vám na rtech vytane spíše sporadicky a s jakýmsi ironickým povzdechem. Proto moc nechápu, proč se lidi v kině tak často lámali smíchy …
O filmu:
Rok: 2003
Režie: Ferzan Özpetek
Scénář: Gianni Romoli, Ferzan Özpetek
Hudba: Andrea Guerra
V hlavních rolích: Giovanna Mezzogiorno, Massimo Girotti, Raoul Bova
Nejnovější komentáře