Necelé dva roky po Rozhněvaném muži přichází britský režisér a scénárista Guy Ritchie s novým filmem, a tentokrát se vrací k žánru špionážní komedie. Opět si najal několik ze svých dvorních herců, jako třeba Jasona Stathama, Hugha Granta či Eddieho Marsana, a za kameru posadil svého oblíbence z posledních let Alana Stewarta, a tak se rýsuje klasická „Ritchieovka.“ Jak tedy dopadl finální produkt?
Vlastně přesně tak... dostali jsme klasickou „Ritchieovku“, o nic více, o nic méně. Film působí, jako kdyby si Rtichie chtěl procvičit psaní, a tak jen tak ve volném čase napsal obyčejný špionážní akční film bez toho, aby si na něm dal nějak záležet, a pak se rozhodl, že to přeci jen natočí. Bohužel už ho ale zapomněl něčím ozvláštnit či okořenit, a jako výsledek jsme dostali neskutečně okoukaný příběh bez nečekaných zvratů, bez nějakého výrazného napětí a bez špetky originálních nápadů. Tenhle film jsme všichni viděli již stokrát, jen se pokaždé jmenoval jinak. Je ukradena sci-fi technologie, která může ohrozit celý svět, a tak klaďácká organizace vyšle tým svých nejlepších lidí vedený neortodoxním drsňákem který všechny porazí, aby tuto krizi zastavili. Tohle už známe nazpaměť.
Co snímek ztrácí na scénáři tak musí nahnat jinde. V první řadě hodně sází na obsazení. Jason Statham a Guy Richie jsou osvědčená kombinace, jedná se již o jejich pátou spolupráci - Statham sice hraje pokaždé naprosto identickou postavu, ať už se má jednat o nájemného zabijáka či vládního agenta, ale tak... když to funguje, proč to měnit, že? Popáté rovněž režisér spojil síly s Eddiem Marsanem, který sice nikdy neměl v jeho filmech hlavní roli, ale vždy je příjemné ho vidět. Pro věčně charismatického Hugha Granta se po Krycí Jméno U.N.C.L.E. a Gentlemanech jedná o třetí spolupráci s Ritchiem, a je vidět, že si tyto role vyloženě užívá - když celý život hrajete fešáky v romantických komediích, vděčnou roli všemocného bohatého gangstera asi uvítáte. A my jakožto diváci také, protže Grant zde vyloženě září a celý snímek hodně pozvedl. Nejvýraznější nově příchozí členkou ansámblu je Aubrey Plaza, která sice co se scénáře týče neměla moc s čím pracovat, ovšem přesto svým charizmatem dokázala své scény zcela ovládnout a ukradnout si je pro sebe, a bezpečně patří mezi ty nejlepší aspekty filmu. Plaza se sice loni objevila ve dvou ne zcela úspěšných filmech, ovšem také zazářila ve veleúspěšné druhé sérii Bílého lotosu, takže pokud se tomuto filmu v kinech zadaří, mohla být mít našlápnuto k novému nakopnutí kariéry. Zábavný je rovněž i Josh Hartnett v roli ztřeštěného herce Dannyho Francesca - rozhodně se jedná o zapamatovatelnější postavu než byl Boy Sweat Dave, kterého Hartnett ztvárnil v Rozhněvaném muži. Hlavní okruh postav uzavírají Cary Elwes, který bohužel nijak výrazný nebyl, a rapper Bugzy Malone, který výrazně povýšil od camea v Gentlemanech až na jednu z hlavních rolí, a upřímně zde byl až překvapivě dobrý - nešlo o žádný náročný výkon, ale postavu jsem mu věřil, a musím pochválit jeho komediální načasování.
No a dále film nabízí klasické Ritchieovské humorné dialogy, celkem solidní akci, kameraman Alan Stewart (který natočil všechny čtyři poslední Ritchieho filmy) občas přijde s celkem vynalézavou kamerou (například když ji připevní na hlaveň zbraně), a skladatel Christopher Benstead celkem úspěšně evokuje svými melodiemi ten feeling klasických špionážních filmů.
Takže sečteno podtrženo je Operace Fortune běžným špionážním filmem který ničím neohromí, ale ani neurazí, a svůj úkol v podstatě splní dobře. Nedosahuje zdaleka geniálních Gentlemanů, ale zároveň si nesahá na dno jako například Ritchieho chabý Král Artuš z roku 2017 - jedná se o film, který ví, co je, a nesnaží se být ničím větším.
Lehkých 70%
Nejnovější komentáře