Hodnocení článku
(1 hlasů, průměr: 4,00 z 5)
Loading...Když dvojčata Bill a Hal (Christian Convery) najdou na půdě natahovací opičku s bubny, která patřila jejich otci Peteymu (Adam Scott), odstartují tím sérii otřesných úmrtí a jejich další cesty se rozdělí. O pětadvacet let později začne zákeřná opice znovu zabíjet a donutí bratry (Theo James) se shledat. Zvládnou vraždění prokleté hračky ukončit jednou provždy?
Osgood Perkins je synem herce Anthonyho Perkinse (Norman Bates ze Psycha) a herečky a modelky Berry Baranson. Otec v roce 1992 umřel na AIDS v Ozových 18 let. O 9 let později jeho matka zemřela jako jedna z pasažérek letadla, které 11. 9. 2001 narazilo do dvojčat Světového obchodního centra v New Yorku. Jednalo se jistě o události, které se nějak podepsaly na Perkinsově životě, přesto se z něj stal herec a nakonec především režisér. Jeho horor Longlegs dokázal minulý rok vyvolat pozdvižení nejen díky přítomnosti Nicolase Cage, ale také mrazivé atmosféře a nádechu kriminálního thrilleru, který se už dneska jen tak netočí. A Perkinsův sklon pro to jít tak trochu proti proudu se svým způsobem projevil u jeho nejnovějšího filmu Opice.
Byl to právě Perkins, který byl osloven jako tvůrce, který má natočit adaptaci krátkého příběhu Opice od Stephena Kinga, který vyšel v rámci sbírky Skeleton Crew. Perkins se rozhodl látku pojmout jako hororovou tragikomedii, což byla vize, která úplně nevoněla studiu Warner Bros., kde měl film původně vzniknout. Perkins si ovšem nejspíše i díky svým zážitkům a přístupu stál za svým, vize Perkinse poté byla podpořena takovým způsobem, že se film dostal na plátna kin skrze nezávislou produkční společnost Neon. Dokazuje to jen to, že si musel Perkins stát pevně za svou vizí. Což se také projeví u tohoto filmu již od samého počátku.
Látka, kterou svého času chystal také Frank Darabont (díky filmům Vykoupení z věznice Shawshank, Zelená míle a Mlha takový menší expert na Stephena Kinga), dokazuje, že má Oz Perkins zvrácený smysl pro humor. Sázkou na komediální prvky chtěl Perkins Opici především odlišit od ostatních filmů s posedlými hračkami, titulní opice poté musí používat místo činelů bubny, protože na opici s činely má díky Toy Story 3 aktuálně práva studio Disney. Již od počátku je stejně jako u Longlegs jasné, že si Perkins vyhrává s expozicí zajímavých prostředí a pak už stačí počkat, jak hned v úvodní scéně dojde na pořádný gore. Fanoušci brutálního násilí v hororech budou zřejmě spokojení, slabé povahy poté pravděpodobně vyletí z kina jako raketa. Jde ovšem o ten sympatický případ, kdy má to násilí krapet hlubší smysl.
Perkins sám tvrdí, že má extrémní gore (jakože opravdu extrémní!) ve filmu sloužit k zesměšnění absurdity, nesmyslnosti a nahodilosti smrti. Dává naprostý smysl, že za cynickým scénářem stojí právě někdo jako Perkins, který se s tragédií setkal v reálném životě. Opici hned ovšem kvůli tomu hned není nutné vnímat pouze jako citlivou výpověď někoho, kdo se nevyrovnal se ztrátou dvou nejdůležitějších lidí v minimálně jedné fázi svého života. Opice se naštěstí nebere zase tolik vážně a úmyslně tak trochu cupitá po hranicích absurdity.
Opice trvá pouze 98 minut a může i díky tomu těžit ze sympatického tempa. Stěžejní je ovšem to, že na bedrech Opice stojí nějaký nosný příběh a oblouk, byť ne možná prvoplánově a tak okatě. Je to velmi riskantní přístup, který se mohl Perkinsovi snadno rozpadnout pod rukami. Samotný gore připomene nejeden filmový brak, některé momenty jde možná označit vyloženě za parodii. Klíčové je ovšem to, že je to celé součást nějaké zřejmé vize a film se samovolně nerozpadá.
Perkins definitivně působí jako sebevědomý filmař, který se nebojí audiovizuálních nápadů, nebojí se skutečně nějak pracovat s kamerou, zvuky i hudbou (Edo Van Breemen bude dost možná filmový hudební objev roku!). Várka ironie, sarkasmu a cynismu, ze které se skládá celý film, bude možná pro mnohé příliš. Zároveň ovšem Perkins evokuje tvorbu Tima Burtona, Sama Raimiho, nebo Joea Danteho v jejich nejlepších letech. A kdo chce, může si ve filmu najít i komentář o smrti či roli rodiče. Byť ne prvoplánově a vlastně to není zase tak adekvátně načrtnuté, natož vykreslené.
Theo James možná pořád není chodící továrna na charisma, po seriálu Gentlemani jde ovšem o další důkaz toho, že v tomhle herci, kterého by ještě dekádu zpět kdekdo pasoval na poleno (časy Divergence), něco přeci jen herecky je. James má výhodu, že tady hraje dvojroli a daří se mu i přes totožnou vizuální identitu každého z bratrů pojmout tak trochu jinak. Škoda, že to celé začne rychle působit, že si Perkins z původní předlohy (film se jí drží velmi volně) pouze vzal nějaké silnější základy a zapomněl se přitom ujistit, že do jeho filmu nebude kapat. Film začne chvílemi působit až tak moc absurdně, že je vlastně těžké se říci, kdy přesně (a jestli vůbec) je možné ho začít brát krapet vážněji. Perkins se toho totiž svým způsobem nebojí a nezabrzdí ani v momentech, kdy někteří v kině jistě budou mít problém nevrhnout, jiní zase se v kině smíchy nepomočit. Jde přesně o ten typ filmu, kde odlišné typy povah, mohou dodat specifickou formu zážitku.
Mnozí jistě ocení, že má Opice svou tvář, zbytečně se nenoří do mytologie titulního zla a skutečně se nebojí goreových orgií. Zbytek naopak bude problém mít s tím, že pod hektolitry krve neuvidí něco navíc. A budou svým způsobem v právu, protože Opice rozhodně není filmem, který zásadně přepíše kinematografii nebo alespoň žánr obecně. Jde jen o svěží vítr, kterému označení horor svým způsobem vlastně dělá medvědí službu. Byť přirovnávání k hororové grotesce i díky zřejmému utahování si z hororových klišé vlastně sedí.
Když se tu občas vyskytnou momenty, co mohou emocionálně fungovat díky nějakému důrazu na vztah otce a syna a nebo vztah bratra s bratrem, Opice je opět shodí. A je vlastně otázka, zda je to nutně špatné. Už od skoku v čase od 25 let později je nutné si svým způsobem ujasnit, jak moc vážně Opici brát. Je vlastně svým způsobem zábavná celou dobu, především i díky svému „DOSLOVA´´ finále. Ano, Opice je především zábavný film. Kdo vyrazí do kina se záměrem se bát, nejspíše bude nevyhnutelně zklamán. Kdo ovšem ocení svěží filmovou záležitost, může být příjemně překvapen.
Opice nebude zásadním snímkem, Oz Perkins ovšem představuje svůj smysl pro černý humor v plné síle a minimálně na někoho pravděpodobně zabere. Gore jede od úvodní scény a Opice se celou dobu pohybuje na hranici braku a absurdity... což ovšem v tomto případě rozhodně není výtka! Perkins si sebevědomě šel za svou vizí a minimálně dodal hororový (i když spíše černohumorný) film, který jde proti větru. I když tak nebude vládnout spokojenost, minimálně z jistého ohledu se Opice ocenit musí...
(4,91 z 5)