„Myslím, že je blbost si nepokecat, když si ten druhej chce pokecat. Co myslíš? Já si myslím, že bys neměl tolik chlastat.“ Podle mě nejvýstižnější dialog celého debutového snímku Tomáše Pavlíčka. Jde o jakousi generační výpověď, která se na rozdíl od rádoby tvrďáckých póz posouvá do mnohém krásnější komediální polohy.
Hlavním hrdinou je takový věčný smolař, lenoch, otloukánek Štěpán, kterému se prostě nedaří vůbec nic. Zkouší už několikátou vysokou školu, ale žádná z nich nevyšla, v lásce taky štěstí příliš nemá a jeho práce… no o té ani nemluvě. Jednoduše řečeno jeho život stojí za hovno. Když mu zavolá tajemná dívka Marie a Štěpán cítí potřebu si „pokecat“. Postupná dramatická výstavba nás zavede až do Berlína (Když byl režisér dotazován, proč zvolil právě tuto lokaci, Pavlíček s širokým úsměvem a živelnou energií odpověděl „No protože pro mladý je Berlín cool, tam je to v pohodě, se vrátíš a tady je samá depka. Tam si dáš Matté a je to v klidu, se projdeš a to prostě best of.“ Parafrázováno pozn. red.).
Film sází na absurditu dialogu, situací nebo dokonce i postav. Nejvíce diskutovaná je zřejmě postava Karla v podání Václava Vydry, který se zde z podřadných Novarolí dostává do seriózního charakteru a svým nezpochybnitelným umem vytváří jedinečný zážitek. Ač se může zdát funkce téhle postavy naprosto neopodstatněná, její motivace a myšlenka je dokonale propracovaná. Celkově veškerá témata, na která Pavlíček naráží v průběhu vyprávění, jsou velmi dobře uchopená. Abychom se vrátili k absurditě, která je podle mého soudu jedním z hlavních bodů jak chápat tenhle film. Kupříkladu dialogy, které na první pohled vypadají jako zmatené bláboly po dvanáctém pivu, mají svoji hloubku. Pavlíček i jako scénárista si hraje se slovíčkařením, dvojsmysly, nesmysly a hloupostmi (neustále opakování křestních jmen). Však je třeba si uvědomit, že se nejedná o tvůrčí diletantství, ale o scénáristický záměr.
Co se týče obrazové stránky a stavbě záběrů, tak má film působit „amatérským“ dojmem, proto se natáčelo na 16mm. Ovšem i přes tuto snahu a jasnou kompozici vypadají některé scény dosti „prázdně“ a tak trochu vykradeně.
