Na slavnostní premiéru filmu Myši v akci: Vánoční past jsem se těšila. Plakát i upoutávka slibovaly veselou rodinnou podívanou s dobrým koncem a milou vánoční atmosférou.
Na promítání jsem se vydala do Kina 35 ve Štěpánské ulici, které je velmi komorní a disponuje dobrým ozvučením. Sál byl plný a mezi diváky se objevilo mnoho dětí předškolního věku. Jakmile se zhaslo, všude zavládlo vzrušené očekávání.
Film začínal slibně a jako první nás seznámil se čtyřčlennou myší rodinkou, jež obývala domeček pro panenky ve starobylém domě na samotě. Poznáváme otce, matku, syna i malou dceru Leu, jež se společně připravují na Vánoce. Jejich poklidné těšení náhle přeruší čtyřčlenná lidská rodina, jež se zde rovněž rozhodne trávit svátky. Jakmile to myší otec s matkou uvidí, zděsí se a rozhodnou se udělat vše pro to, aby se vetřelců zbavili.
Poznáváme otce, matku, starší dceru a mladšího syna, kteří se vrhnou do příprav na nejštědřejší den v roce. Potud se mi příběh líbil a i použitá hudba k němu skvěle ladila. Postupně však děj získává trhliny. Problém je v tom, že přestože se filmaři snažili vylíčit obě rodinky v nejlepším světle, ta lidská mi byla od počátku nesympatická. Otec působil neuroticky a bylo na něm vidět, že se do domu, kde prožíval dětství s tetičkou, bojí, avšak není tam vysvětlen přesný důvod jeho strachu. Byly to už tenkrát myši, které se chtěly zbavit lidí? Opravdu tam strašilo? Na tyto otázky divák odpověď nenajde. Matka z celé rodiny působí nejreálněji a pragmaticky se snaží dopřát znuděné pubertální dceři a odtažitému synovi co nejhezčí svátky, po nichž však, jak se zdá, touží pouze ona sama. Rodina se semkne až ve chvíli, kdy jí jde doslova o život. Alespoň tak na mě působily neadekvátně drastické útoky myší rodiny směrem k lidským obyvatelům. Myši se bojí, to chápu, ale samy se staly velmi nebezpečnými protivníky. Jedinou kladnou postavou z celého filmu byla Lea, nejmenší myška, jež se skamarádila s lidským synem. Přestože prosila otce, ať už na lidi neútočí, nenechal si to vymluvit.
Lidé se cítili ohroženi a také se snažili myší protivníky sprovodit ze světa, ať už s pomocí profesionálního odchytávače myší i svých vlastních prostředků.
Scéna s mnoha pastičkami se nápadně podobá té z filmu Hon na myš z roku 2007, již částečně celý snímek připomíná. Chyběla mi hlubší charakteristika postav, díky jejíž absenci jsem si nemohla žádného z lidských hrdinů oblíbit. Zároveň se ve filmu objevilo několik nesrovnalostí, které mi takzvaně nedaly spát. Proč matka, která utěšuje smutného syna a říká, že chce myším dokázat, že jsou hodní, se pak tolik raduje z toho, když manžel odchytí myšáka do vysavače? Lhala tedy synovi a za jeho zády se domluvila s manželem na myší likvidaci? Nebo byla nejprve překvapená? Nevíme. Očekávala jsem namísto toho, že manželovi vyčiní, že zkazil usmíření. Ale proč ho o svém plánu uzavřít mír neinformovali? Následné procitnutí a pochopení, že neměli myšáka ničit, je celkem uvěřitelné, ale masáž srdce a dýchání z úst do úst bylo na mě trochu moc, přestože to byl originální nápad. Masáž byla úspěšná, avšak kouzelné obživnutí se nekoná, následuje střih na myšího otce, jak se vrací ke své rodině. Jeho postupné probírání ze smrti, třeba poděkování a uzavření příměří s lidskou rodinou, která je ráda, že přežil, chybí. Náhle střih a všichni společně slaví Vánoce v domě, který byl zdemolovaný, a teď je jako zázrakem za pár hodin opět opraven, což působí zcela nevěrohodně. Chybí mi zpětná vazba, kdy by se třeba jeden druhému omluvili, myši přiložily packu k dílu a pomohly s opravou domu, avšak nic z toho tam nebylo. A celý příběh končí.
Na mě poněkud drastická podívaná s příběhem, který má značné trhliny. Trochu sice připomíná sérii Sám doma, kdy padouši dostali také pořádně do těla, ale tady přímo žádný padouch není a útoky byly neadekvátní. Ani jednomu z hrdinů nepřejete nic špatného, a přitom se na ně všechny ze všech stran valí zkáza. Mělo by to být vtipné, ale není.
To, že se mi film příliš nelíbil, jsem přikládala svému vkusu, avšak přestože byl jen 75 minut dlouhý, po první půlhodině se začaly nudit i děti v hledišti, jež si povídaly nebo lezly přes sedadla.
Co musím pochválit, byly krásně vykreslené postavičky myší, jež byly roztomilé a působily uvěřitelně.
Hodnotím: 50 %.
