Pátek třináctého 2 - Okolí jezera Crystal Lake se znovu zbrodí krví

Photo © Paramount Pictures

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Tentokrát však už pod tak­tov­kou toho správ­né­ho zabi­já­ka…

 Pět let po bru­tál­ním masa­k­ru tábo­ro­vých vedou­cích u jeze­ra Crystal Lake, kte­ré měla na svě­do­mí šíle­ná Pamela Voorhees, se našel dal­ší nad­še­nec, kte­rý se u toho­to nechval­ně pro­slu­lé­ho jeze­ra roz­ho­dl zří­dit nový camp. Paul Holt jej hod­lá vyu­ží­vat jako „výcvi­ko­vý tábor“ pro nové tábo­ro­vé vedou­cí. Dobrovolníků z řad dospí­va­jí­cích tee­nage­rů našel oprav­du dost, jen není jas­né, zda řada z nich chce sku­teč­ně vyko­ná­vat tuto funk­ci, nebo se zde při­šli jen poba­vit a navá­zat nové zná­mos­ti s opač­ným pohla­vím. Nikdo z nich nedbá varo­vá­ní, aby z toho­to mís­ta co nej­rych­le­ji ode­šli, pro­to­že zdej­ší pro­kle­tí smr­tí psy­chic­ky naru­še­né vra­žed­ky­ně nezmi­ze­lo. Ba nao­pak. O čemž se bohu­žel pře­svěd­čí na vlast­ní kůži i jedi­ná pře­ži­vší Alice z minu­lé­ho dílu. Jason Voorhees totiž tou­ží po krva­vé odpla­tě a ztra­ce­né mateř­ské lás­ce. Lásku a city však v jeho podá­ní nahra­zu­jí utr­pe­ní, bolest a smrt… 

Natěšen na dru­hý, že koneč­ně uvi­dím Jasona v akci, jsem se poho­dl­ně usa­dil i s nut­ným občer­stve­ním a odbyl si svou pre­mi­é­ru. Začátek mě však pří­liš nepo­tě­šil. Pominuli fakt, že jsme si přes pět minut při­po­mí­na­li, co že se udá­lo u Crystal Lake v před­cho­zím díle a poně­kud zvlášt­ní osud hlav­ní hrdin­ky Alice (doce­la by mě zají­ma­lo, jak se tam Jason dostal, no asi si vzal sto­pa), tak jsem byl nako­nec spo­ko­jen i s dvoj­kou. Nové maso na poráž­ku vypa­da­lo sluš­ně (samo­zřej­mě hlav­ně děv­ča­ta), bylo jich víc a hlav­ně mrt­ví násle­do­va­li pěk­ně v řadě za sebou a divák má mož­nost vidět všech­no v zábě­ru kamer.

Jen tak nějak pořád nechá­pu, ty výbě­ry here­ček do hlav­ních rolí. V obou dílech hrá­lo hned něko­lik pohled­ných žen­ských a oni vždyc­ky vybra­li snad tu nej­vět­ší šered­ku – njn pěk­né muse­ly uká­zat nahá těla, nebo ale­spoň kalhot­ky a pak rych­le chcíp­nout. Co se samot­né­ho Jasona týče, tak ten se s tím roz­hod­ně nepá­ral tolik jako jeho mat­ka. Nehodlal hou­kat zpo­za stro­mu a počkat si až jeho oběť k němu při­jde jako pra­se na poráž­ku, ale pěk­ně si pro ně došel, zma­sa­kro­val a šel zas o dům dál. Ten pytel (nebo spíš povle­če­ní na pol­štář) přes hla­vu, byl taky super. Výrazně to při­spě­lo k děsi­vos­ti jeho posta­vy – no roz­hod­ně mno­hem víc, než když měl odkry­tý ten svůj hnus­ný ksicht.

Atmosféra se však nes­la sko­ro ve stej­né­mu duchu jako jed­nič­ka. Oba díly měli podob­nou kost­ru pří­bě­hu, no a v obou to kupo­di­vu fun­go­va­lo solid­ně. Nebylo to v tu dobu ješ­tě tolik okou­ka­né, jak už jsem řekl – vraž­dy byly nápa­di­té / bru­tál­ní, co víc si mohl divák přát. Snad jen lep­ší herec­ké výko­ny, pro­to­že někte­ří jedin­ci tu byli doslo­va na ránu a hlav­ně zdej­ší hrdin­ka Ginny. Ta mi k srd­ci vůbec nepři­rost­la. Navíc jsem z toho kous­ku i pocho­pil, odkud si toho vza­li tvůr­ci stej­no­jmen­né hry (kte­rá vyšla minu­lý rok) nej­ví­ce. Zatím tato série na mě půso­bí doce­la dob­ře, tak­že i ten­to­krát budu hod­no­tit lehce nad­prů­měr­ně.

Hodnocení: 70 % 

• Režie: Steve Miner
• Rok výro­by: 1981
• Délka: 87 min
• Země: USA
• Hrají:
• Warrington Gillette...(Jason Voorhees)
• Amy Steel...(Ginny)
• John Furey...(Paul)
• Kirsten Baker...(Terry)
• Lauren-Marie Taylor...(Vickie)
• Adrienne King...(Alice)