Peacemaker - 2. série: Peacemaker hledá štěstí v paralelním světě

Zdroj: HBO Max

Hodnocení článku

(1 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

Chris Smith/Peacemaker (John Cena) obje­ví alter­na­tiv­ní rea­li­tu, ve kte­ré jsou jeho otec Auggie (Robert Patrick) a bra­tr Keith (David Denmam) nadá­le naži­vu, v této rea­li­tě jsou navíc jako rodi­na vel­mi uzná­va­ným super­hr­din­ským týmem. Mohl by Peacemaker koneč­ně najít štěs­tí v para­lel­ním svě­tě?

John Cena mož­ná nebyl úpl­ně prv­ní vol­bou na roli Christophera Smitha/Peacemakera (tou byl Dave Bautista) a posta­va, kte­rá se popr­vé obje­vi­la v Sebevražedném oddí­lu reži­sé­ra a sce­náris­ty Jamese Gunna, měla ve stej­ném fil­mu původ­ně také zemřít, James Gunn ovšem rád na posled­ní chví­li mění plá­ny v pří­pa­dě, že si oblí­bí něja­kou postavu/jejího před­sta­vi­te­le. A přes­ně to se u Johna Ceny a jeho Peacemakera sta­lo. Už půl roku po uve­de­ní Gunnova Sebevražedného oddí­lu tak v led­nu 2022 došlo na uve­de­ní seri­á­lu Peacemaker, kte­rý jen utvr­dil Gunnovu sla­bost pro out­si­de­ry. A jak byl Peacemaker mož­ná mno­hý­mi po Sebevražedném oddí­lu nená­vi­děn, díky své­mu seri­á­lu se stal vel­mi oblí­be­nou posta­vou.

Seriál byl díky své­mu úspě­chu pro­dlou­žen už v roce 2022 pro­dlou­žen pro 2. sérii, násled­ně nicmé­ně došlo k roz­hod­nu­tí, že pro­po­je­ný svět DC Extended Universe kon­čí a nahra­dí ho nový pro­po­je­ný svět DC Universe.  V jeho čele nicmé­ně sto­jí zmi­ňo­va­ný James Gunn, tudíž to zna­me­ná, že Peacemaker je jed­nou z mála postav, kte­rá pře­ži­la zánik původ­ní­ho pro­po­je­né­ho vesmí­ru, Gunn kon­krét­ně udá­los­ti 1. série (s jis­tý­mi udá­lost­mi ze Sebevražedného oddí­lu) retro­ak­tiv­ní kon­ti­nu­i­tou uči­nil sou­čás­tí nové­ho pro­po­je­né­ho svě­ta, kdy zpět­ně jen při­zna­ně nese­dí pár odka­zů tře­ba na Aquamana v podá­ní Jasona Momoy či Supermana v podá­ní Henryho Cavilla (pro­to­že v nové rea­li­tě nee­xis­tu­jí). 2. série Peacemakera nicmé­ně dora­zi­la ten­to rok, kdy jen pár měsí­ců po Supermanovi měla dle pří­sli­bu Gunna nazna­čit jis­tou for­mu smě­řo­vá­ní budou­cí­ho svě­ta DCU, záro­veň ovšem pře­de­vším jde o pří­běh samot­né­ho Peacemakera. Jestli totiž Gunn u svých postav něco umí, je to schop­nost vstou­pit do jejich nit­ra. A pokra­čo­vat v jejich pře­de­vším emo­ci­o­nál­ním vývo­ji.

Už samot­né „minu­le jste vidě­li“ výraz­ně nazna­ču­je, jak fun­gu­je vystří­dá­ní svě­ta (Ligu spra­ve­dl­nos­ti nahra­zu­je Gang spra­ve­dl­nos­ti), dle pří­sli­bu je poté sou­čás­tí 2. série zce­la nová úvod­ní taneč­ní sek­ven­ce. James Gunn má sla­bost pro hud­bu, vol­ba pís­ně Oh Lord od Foxy Shazam poté doka­zu­je, že pís­ně čas­to nevo­lí náhod­ně. Součástí téhle pís­ně je ostat­ně for­ma povzde­chu nad tíhou živo­ta, Peacemaker poté pat­ří mezi nej­tragič­těj­ší posta­vy, kte­ré Gunn vytvo­řil za celou svou kari­é­ru. Svým otcem byl v pod­sta­tě vycho­ván k tomu, aby se stal smr­tí­cí zbra­ní, zabil kvů­li němu své­ho bra­t­ra, jeho otec byl cho­dí­cím zlem, kte­ré musel sám jeho syn zara­zit. I když se nicmé­ně Peacemaker vydal na ces­tu hrdi­ny, pořád je vní­mán jako kon­tro­verz­ní oso­ba, kte­rá se pořád úpl­ně nedo­ká­že vykou­pit ze všech svých hříchů. Když se tak Peacemaker dozví o alter­na­tiv­ní rea­li­tě, ve kte­ré je Peacemaker vším, čím chtěl vždy být, snad­no se nabí­zí, aby začal nový svět v tom­to svě­tě. I když i ten­to svět samo­zřej­mě může mít své nedo­stat­ky.

Gunn si tak sice pohrá­vá s kon­cep­tem mul­ti­vesmí­ru, přes­to mu to nebrá­ní v tom, aby byl pří­běh Peacemakera vyprá­věn napříč 2. sérii emo­tiv­ní. Je to pořád vel­mi bru­tál­ní a praš­tě­né, přes­to lid­ské a do vel­ké míry emo­tiv­ní. Je to jed­no­du­še kla­sic­ký Gunn, kte­rý svou tvor­bu vždy balí do tako­vé­ho kom­plex­ní­ho balíč­ku plné­ho akce, humo­ru a emo­cí. Gunn musí za pocho­du nějak budo­vat pro­po­je­ný vesmír a činit zákla­dy k prv­kům, kte­ré mohou něja­ký vět­ší význam v tom­to svě­tě klid­ně sehrát až za něko­lik let, zatím to nicmé­ně nepů­so­bí dojmem, že toho začí­ná mít přes hla­vu. A když se obje­ví něja­ká neče­ka­ná zná­má tvář či ale­spoň něja­ké to pojít­ko, dává to smy­sl. Jen je samo­zřej­mě těž­ké aktu­ál­ně sou­dit, jak moc efek­tiv­ní to bude za pár let, až se všech­na ta pojít­ka a budo­vá­ní něče­ho pro­je­ví ve finál­ní podo­bě.

Gunn nadá­le umí nějak pra­co­vat s posta­va­mi, kte­ré ho oči­vid­ně z růz­ných důvo­dů baví, díky kon­cep­tu alter­na­tiv­ní rea­li­ty je navíc může před­sta­vo­vat v tro­chu jiných svět­lech. Jedním pří­kla­dem za všech­ny je Auggie Smith, kdy Robert Patrick sku­teč­ně nemu­sí podru­hé hrát kan­di­dá­ta na anti­ce­nu za otce sto­le­tí. A prá­ce s alter­na­tiv­ní ver­zí jeho posta­vy je do vel­ké míry krás­ným pří­kla­dem toho, že Gunn umí pře­kva­po­vat i v momen­tech, kdy zdán­li­vě všech­ny trum­fy zaho­dí pro­zra­ze­ním jed­no­ho vel­ké­ho zvra­tu, kte­ří mno­hé chyt­ré hla­vič­ky pro­kouk­li už po prv­ních pár epi­zo­dách. Prim nicmé­ně ve finá­le pořád hra­je pře­de­vším per­spek­ti­va Peacemakera, kte­rý začí­ná mít sku­teč­ně blíz­ko k men­tál­ní­mu zhrou­ce­ní. A skr­ze to může mít začít snad­ný pocit toho, že je snad pro­kle­tý.

John Cena herec­ky zra­je. V pro­sin­ci 2025 ho čeká odchod do wrest­ler­ské­ho důcho­du, kdy pro­zra­dil, že má v plá­nu věno­vat se pře­de­vším herec­tví, je poté patr­né, že herec­tví začal napříč lety brát seri­óz­ně. Vtipný byl už ve Vykolejené (kvů­li té Gunn Cenu do role obsa­dil) a vlast­ně i v časech Hannah Montany. Napříč roky se z něj ovšem poma­lu stá­vá i věro­hod­ný seri­óz­ní herec, kte­rý doká­že věro­hod­ně uhrát všech­ny for­my dušev­ních zhrou­ce­ní a momen­ty, kte­ré pro jeho posta­vu nejsou nej­pří­jem­něj­ší. Všechno nasvěd­ču­je tomu, že se Cena nechce ztvár­ňo­vá­ní Peacemakera vzdát a plá­ny zba­vit se posta­vy nemá ani samot­ný Gunn, byť se poté v rám­ci 2. série Peacemakera uza­ví­rá jed­na kapi­to­la osu­du této posta­vy, dá se věřit, že poten­ci­ál­ně může ješ­tě do budouc­na něco nabíd­nout. Je pří­liš brzy ozna­čit Peacemakera za Cenovu život­ní roli? Možná ano. Právě 2. série Peacemakera ovšem může být zpět­ně ten pro­jekt, kte­rý donu­tí pohled na Cenu jako her­ce defi­ni­tiv­ně změ­nit.

Nedá se při­tom říci, že by Gunn vždyc­ky při­chá­zel s těmi nej­ro­zum­něj­ší­mi dra­ma­tur­gic­ký­mi nápa­dy, zkrát­ka z toho vychá­zí pře­de­vším posta­va Ricka Flaga Sr. v podá­ní Franka Grilla. Dávno bylo ozná­me­no, že v 2. sérii bude důle­ži­tou úlo­hu sehrá­vat mimo jiné fakt, že spo­lu Peacemaker a Flag Sr. nema­jí kvů­li udá­los­tem Sebevražedného oddí­lu (čás­teč­ně pla­tí, v kon­tex­tu nové­ho pro­po­je­né­ho vesmí­ru je nicmé­ně něco jako nedo­ko­na­lá legenda/zkreslená vzpo­mín­ka) nej­lep­ší vzta­hy. Jenže tahle série je ve finá­le pře­de­vším o ces­to­vá­ní do jiné­ho svě­ta a kon­flikt mezi Peacemakerem a Flagem je ve fini­ši tako­vým men­ším pátým kolem u vozu. Flag v této sérii sehrá­vá výraz­nou úlo­hu, postup­ně dává jas­ně naje­vo, že nej­spí­še sku­teč­ně bude jed­nou z nej­dů­le­ži­těj­ších postav toho­to pro­po­je­né­ho svě­ta, dá se jen snad­no argu­men­to­vat, že finál­ní epi­zo­da 2. série tak tro­chu zaho­dí to, co moh­lo jeho posta­vu dopo­sud dělat tak zají­ma­vou. A těž­ko vlast­ně říct, zda to může jaký­ko­liv budou­cí pro­jekt ze svě­ta DC Universe napra­vit.

8. epi­zo­da ostat­ně může spous­ty lidí roz­dě­lit. Jako finá­le 2. série není tolik vel­ko­le­pá, spí­še se sna­ží tak nějak při­ro­ze­ně uzavřít všech­ny důle­ži­té moti­vy, aby nako­nec ved­la k jas­ným názna­kům do budouc­na. Bylo by snad­né argu­men­to­vat, že konec 2. série díky tomu nepů­so­bí vylo­že­ně orga­nic­ky, těž­ko ovšem říct, jak moc to jde vlast­ně pro­jek­tům z pro­po­je­ných svě­tů vytý­kat. Podobně jako u Marvel Cinematic Universe samo­zřej­mě časem nej­spí­še pro­je­ví pro­blém spo­čí­va­jí­cí v tom, že si divá­ci budou muset nahnat všech­ny exis­tu­jí­cí pro­jek­ty, aby jim účast růz­ných postav a for­my jejich vývo­je dáva­li smy­sl. Už u MCU se poté začí­ná pro­je­vo­vat to, že jde díky toli­ka fil­mům a seri­á­lům pro mno­hé o nad­lid­ský úkol, těž­ko poté říct, zda je u DCU vůbec mož­né, aby bylo něco tako­vé­ho do budouc­na udr­ži­tel­né. Byť se již del­ší dobu sli­bu­je, že se budou růz­né pro­jek­ty ode­hrá­vat i napříč časem alter­na­tiv­ní rea­li­ty, ve kte­ré jsou lidé se zvlášt­ní­mi schop­nos­ti veřej­ně zná­mí už přes 300 let. 2. série Peacemakera je nicmé­ně posta­ve­na na vel­mi čitel­ném cli­f­fhan­ge­ru. Každý si pak musí ujas­nit, zda vůbec může exis­to­vat cli­f­fhan­ger, kte­rý může být uspo­ko­ji­vý.

Mezi nej­vět­ší­mi hvězdy 2. série Peacemakera nicmé­ně nadá­le pat­ří kre­a­tiv­ní um Jamese Gunna. Málokdo sku­teč­ně doká­že spo­jo­vat humor s bru­ta­li­tou a váž­ný­mi momen­ty, dodá­vat i zdán­li­vě absurd­ním posta­vám nesku­teč­nou hloub­ku, pra­co­vat i se svou spe­ci­fic­kou vypra­věč­skou fle­xi­bi­li­tou, kdy se sám něko­li­krát při­znal k tomu, že čas­to impro­vi­zu­je či roz­ho­du­je o stě­žej­ních momen­tech na posled­ní chví­li. Samozřejmě se jed­ná o for­my ris­ků, kte­ré se Gunnovi nut­ně vždy nemu­sí vypla­tit, jeho humor je ostat­ně pořád spe­ci­fic­ký a mno­hé zvlád­la pobou­řit už scé­na plná orgií v 1. epi­zo­dě.

Gunn se chví­le­mi pořád pro­je­vu­je jako pře­rost­lý diblík, záro­veň se ovšem jeho vypra­věč­ská rafi­no­va­nost nedá moc zpo­chyb­ňo­vat v momen­tech, kdy i sebe­ví­ce kon­tro­verz­ní roz­hod­nu­tí mohou při­ná­šet výsle­dek v podo­bě poměr­ně šťav­na­té­ho ovo­ce. Ať už si Gunn vymýš­lí zce­la nové neko­mik­so­vé posta­vy (Red St. Wild v podá­ní Michaela Rookera) či při­chá­zí se zvra­ty, kte­ré mohou na vlnách humo­ru do jis­té míry tyto zvra­ty sho­dit. Nadále nicmé­ně pla­tí, že je Gunnova tvůr­čí duše odpor­ně čis­tá. A byť se jeho tvůr­čím ruko­pi­sem nej­spí­še moh­li od prv­ních Strážců Galaxie už dáv­no pře­jíst, 2. série Peacemakera uka­zu­je, že Gunn má pořád tvůr­čí odva­hu, kte­rou by mu do vel­ké míry mohl závi­dět v rám­ci komik­so­vé­ho žán­ru kdeja­ký tvůr­ce. Na sou­ze­ní jím budo­va­né­mu pro­po­je­né­ho DCU vesmí­ru je nej­spí­še ješ­tě brzy. 2. sérii Peacemakera nicmé­ně Gunn doka­zu­je, že se pořád může skr­ze komik­so­vou tvor­bu vyjá­d­řit a přes dáv­ku sebe­ví­ce pochyb­ných dra­ma­tur­gic­kých roz­hod­nu­tí jí ve finá­le dodat něco, co se může v rám­ci komik­so­vé­ho žán­ru čas­to znát jako nemož­né - emo­ce.

2. série Peacemakera potvr­zu­je, že James Gunn stá­le ovlá­dá schop­nost kom­bi­no­vat humor, bru­ta­li­tu a hlu­bo­ké emo­ci­o­nál­ní momen­ty, to vše poté uči­nit sou­čás­tí kom­plex­ní­ho a pou­ta­vé­ho pří­bě­hu. Postava Peacemakera, kte­rou John Cena postup­ně pro­mě­nil z kon­tro­verz­ní­ho out­si­de­ra v sym­pa­tic­ké­ho a tra­gic­ké­ho anti­hr­di­nu, uka­zu­je, jak dob­ře Gunn doká­že pro­zkou­mat psy­cho­lo­gii svých postav. A i když nej­spí­še mno­zí pořád nepo­cho­pí, jak přes­ně fun­gu­je změ­na DCEU za DCU a budo­vá­ní pro­po­je­né­ho vesmí­ru, kte­rý si z toho minu­lé­ho bere to, co se mu hodí, jádro pří­bě­hu zůstá­vá emo­tiv­ní a čitel­né.

Další komik­so­vé dílo (pře­de­vším) z díl­ny Gunna, kte­ré je boha­té na detai­ly, nápa­di­té vyprá­vě­ní i šíle­né kre­a­tiv­ní nápa­dy.  Peacemaker je nadá­le osvě­žu­jí­cím seri­á­lem nejen v rám­ci komik­so­vých adap­ta­cí, záro­veň je i výraz­nou ukáz­kou toho, jak může komik­so­vý žánr nabíd­nout sku­teč­né emo­ce. Není při­tom nut­né být vždy za kaž­dou cenu s Gunnem na stej­né lodi, jeho tvůr­čí kre­a­ti­vi­ta a ocho­ta pořád při­stu­po­vat ke snad­no kon­tro­verz­ním roz­hod­nu­tím je nicmé­ně nadá­le obdi­vu­hod­ná. Jestli má na něčích bed­rech stát budouc­nost toho­to pro­po­je­né­ho svě­ta, nej­spí­še by se jen těž­ko hle­da­la ide­ál­něj­ší náhra­da...

Verdikt: 80 %