Petr Kolečko: Masaryk se neschovával ve škatulce

Pod scé­ná­řem k fil­mu Masaryk jsou pode­psá­ni ti auto­ři - zesnu­lý Alex Koenigsmark, vy a Julius Ševčík – jakým způ­so­bem tedy celý pro­jekt ze sce­náris­tic­ké­ho hle­dis­ka vzni­kal?

„Režisér Julius Ševčík, kte­rý chtěl tu lát­ku nějak ucho­pit, nás na to s Alexem para­lel­ně najal, aniž by věděl, že jsme dob­ří kama­rá­di, což bylo doce­la úsměv­né. Původní Juliova úva­ha byla asi, že Alex bude držet urči­tou salón­ní úro­veň dia­lo­gů a his­to­ric­kou přes­nost a já tomu budu dodá­vat něja­ké řek­ně­me pře­kva­pi­věj­ší prv­ky nebo kou­le nebo jak to říct. Nakonec bohu­žel Alex dost záhy po zahá­je­ní pra­cí zemřel a zůsta­lo to na nás s Juliem. Psal jsem to já a Julius to vedl a usměr­ňo­val. Nicméně byl to Alex, kdo na začát­ku při­šel se zásad­ním řeše­ním celé struk­tu­ry pří­bě­hu, s umís­tě­ním hlav­ní lin­ky do Ameriky v roce 39. Přestože se dia­lo­gy hod­ně za posled­ní roky změ­ni­ly a s Juliem jsme udě­la­li spous­tu dost zásad­ních roz­hod­nu­tí i co se týče pří­bě­hu, Alexův podíl na scé­ná­ři je důle­ži­tý.“¨

Historik Pavel Kosatík ozna­ču­je Jana Masaryka za jed­no­ho z nej­cha­rizma­tič­těj­ších poli­ti­ků v čes­kých ději­nách, za muže sil­ně emo­tiv­ní­ho, o kte­rém se nedá říct, že sám sebe zvlá­dal. Jak bys­te mohl Jana Masaryka cha­rak­te­ri­zo­vat vy, jaké­ho Masaryka jste chtě­li uká­zat divá­kům?

„Myslím, že zob­ra­zu­je­me Masaryka pře­de­vším jako muže, kte­rý dostal mimo­řád­ně těž­ký úkol, aniž by o něj nějak stál. Se svým jmé­nem pros­tě neměl na výběr.“

V čem byla Masarykova nej­vět­ší při­taž­li­vost a v čem nao­pak nej­ví­ce selhá­val?

„Mně se na něm líbí, že ze všech mate­ri­á­lů člo­věk cítí, že se nescho­vá­val v něja­ké ška­tul­ce důstoj­né­ho poli­ti­ka, nebál se odha­lit svo­ji lid­skost včet­ně sla­bos­tí. A v čem selhá­val? Podle mě vlast­ně prá­vě v tom, že někte­ré situ­a­ce chtěl řešit víc jako člo­věk než jako poli­tik. Což je roz­díl.“

Ve fil­mu se vel­mi inten­ziv­ně pro­lí­ná osob­ní rovi­na hrdi­ny – boj se jeho vnitř­ní­mi démo­ny, sna­ha vyrov­nat se s tíhou slav­né­ho jmé­na a poli­tic­ká rovi­na, v níž svá­děl mar­ný boj o zacho­vá­ní repub­li­ky zalo­že­né jeho otcem. Jak jste s reži­sé­rem hle­da­li rov­no­váhu mezi obě­ma lin­ka­mi – tak, aby nebyl pří­běh nesro­zu­mi­tel­ný pro divá­ka nezna­lé­ho his­to­ric­kých detai­lů?

„To jsme hle­da­li vel­mi těž­ce. Proto to tak dlou­ho trva­lo, než jsme to dopsa­li. J“

Film má výraz­né ambi­ce zaujmout na mezi­ná­rod­ní scé­ně. Bylo tře­ba už ve scé­ná­ři akcen­to­vat tuto sku­teč­nost, pro­to­že zahra­nič­ní pub­li­kum asi ješ­tě více nezná dobo­vé reá­lie?

„Já mys­lím, že jsme o tom vlast­ně nikdy takhle neu­va­žo­va­li. Látka je pro mezi­ná­rod­ní pub­li­kum vhod­ná vždyc­ky teh­dy, když pojed­ná­vá o něčem, co může psát jen autor z oné země, v tom­to pří­pa­dě Čechy a záro­veň má něja­ký vývoz­ní arti­kl, to je tady dru­há svě­to­vá vál­ka. O té tak nějak kaž­dý ví, že byla. Takže abych se vrá­til k té otáz­ce. My jsme nikdy nepo­chy­bo­va­li o tom, že to bude pro mezi­ná­rod­ní pub­li­kum, pro­to jsme v tom­to smys­lu nic úče­lo­vě nevy­mýš­le­li.“

Drželi jste se v pří­bě­hu strikt­ně dobo­vých reá­lií a časo­vé osy nebo jste si dovo­li­li víc dra­ma­tic­kých zkra­tek?

„My jsme na začát­ku vlast­ně napsa­li prv­ní ver­zi, kte­rá byla pro spous­tu lidí pře­his­to­ri­zo­va­ná, z té přes­nos­ti jsme ve pro­spěch vyprá­vě­ní postup­ně spí­še sle­vo­va­li. Ale mys­lím, že tam něja­ká zásad­ní his­to­ric­ká pra­sár­na není.“

Je pro vás jako auto­ra slo­ži­těj­ší nebo nao­pak jed­no­duš­ší pra­co­vat se sku­teč­ný­mi reá­li­e­mi a život­ním pří­bě­hem zalo­že­ným na sku­teč­nos­ti a his­to­ric­kých fak­tech – opro­ti vytvá­ře­ní čis­tě smyš­le­né­ho pří­bě­hu?

„Nevím, jest­li slo­ži­těj­ší. Tady člo­věk pros­tě mode­lu­je sku­teč­ný pří­běh do pří­bě­hu fil­mo­vé­ho. Možná je to tro­chu jiné, než sta­vět rov­nou pří­běh. Je prav­da, že tako­vý boj se struk­tu­rou jsem moc neza­žil.“

V čem vidí­te nej­vět­ší pře­sah Masarykova osob­ní­ho pří­bě­hu do sou­čas­nos­ti?

„Myslím, že film kla­de otáz­ky. Co je to češ­ství? Co je to hrdin­ství? Co je to poli­tik a jaké má úko­ly? A také...Kdy je člo­věk šíle­ný a jest­li náho­dou doba a udá­los­ti oko­lo člo­vě­ka nepo­sou­vá hra­ni­ci šílen­ství.“

V hlav­ní roli opět září Karel Roden. Představoval jste si ji při psa­ní, že by mohl Jana ztvár­nit prá­vě on?

„Jak se to dlou­ho psa­lo, tak jsme o tom nejdřív dlou­ho nemlu­vi­li a pak někdy před dvě­ma lety nebo kdy Julius roz­ho­dl, že to bude hrát Karel. Pak už jsme to vědě­li. Ale něja­ký vliv na psa­ní to asi nemě­lo.“

Myslím, že po zhléd­nu­tí fil­mu si asi nao­pak nelze před­sta­vit, že by Masaryka mohl zahrát někdo jiný…

„Karel je v tom napros­to vyni­ka­jí­cí. Což ale asi není nic pře­kva­pi­vé­ho...“

Přispíváte nějak svým názo­rem nebo kon­zul­ta­cí do budou­cí­ho obsa­ze­ní fil­mu, nebo se této mož­nos­ti nao­pak vyhý­bá­te?

„Ano, při­spí­vám svým názo­rem do kon­zul­ta­cí. A to je přes­ně tak všech­no, co k tomu říkám.“

Karel Roden: Masaryk byl křeh­ký člo­věk

Ve fil­mu Masaryk vytvá­ří­te sku­teč­nou his­to­ric­kou osob­nost. Je pro her­ce těž­ším úko­lem vytvo­řit posta­vu něko­ho, kdo má reál­ní předob­raz a nebo to nao­pak situ­a­ci zjed­no­du­šu­je tím, že člo­věk má vodít­ko, o kte­ré se může opřít?

„Já mys­lím, že obtíž­něj­ší je vytvo­řit sku­teč­nou posta­vu, kte­rá žila. Člověk je totiž při té prá­ci neu­stá­le sta­věn před roz­hod­nu­tí, jak moc a zda vůbec se má do toho reál­né­ho předob­ra­zu stre­fo­vat, kde je ta hra­ni­ce, za níž se reál­ná posta­va už stá­vá fil­mo­vou.“

Postava Jana Masaryka byla po léta zaha­le­na řadou tajem­ství, i díky nevy­jas­ně­né smr­ti se kolem něj vytvo­ři­la domně­nek, smyš­le­nek a mýtů, jeho osud se zane­sl spous­tou balas­tu. Jak jste se s reži­sé­rem přes tyto náno­sy pro­kou­sá­va­li, když jste posta­vu budo­va­li?

„Samozřejmě vychá­zí­te z toho, co kde bylo napsá­no a pub­li­ko­vá­no, což vám poskyt­ne základ, ale pro­nik­nout se přes to dá vel­mi slo­ži­tě. Člověk se musí nějak napo­jit, udě­lat se před­sta­vu o reál­né posta­vě, jaká asi byla a z růz­ných stříp­ků musí posklá­dat, jak moc to byl cit­li­vý člo­věk, jakou měl men­ta­li­tu…, ale vždyc­ky to bude jen váš sub­jek­tiv­ní názor…“

Fyzická podob­nost s Janem Masarykem tak, jak ji pro film vytvo­ři­li mas­ké­ři, je téměř neu­vě­ři­tel­ná…

„Nevím, jak jsem mu moc podob­ný, nebo zda tam mám jejich rodin­né rysy, když jsem už v jiném fil­mu hrál i jeho otce… Je zají­ma­vé, že lidé žijí v domně­ní, že Jan Masaryk byl pod­sa­di­tý men­ší pán, ale on byl vyso­ký, vyš­ší než jeho otec a na vlád­ních fot­kách

vždyc­ky čou­hal nad ostat­ní. A hlav­ně v mlad­ších letech byl také doce­la štíh­lý. Obecně ta před­sta­va o tom, jak Jan vypa­dal, je tedy spíš myl­ná… A já samo­zřej­mě nejsem on, tak­že jsem pro tu roli musel něco málo při­b­rat, udě­la­li mi tu pleš J, ale ta podob­nost je spíš v nala­dě­ní se na posta­vu, kte­rou hra­je­te.“

Mluvili jsme o těch inter­pre­ta­cích a dez­in­ter­pre­ta­cích, kte­ré se Masarykovu posta­vu za ta léta naba­li­ly. Jaký pohled tedy nabíd­ne ten­to film? Byl to oprav­du tako­vý pan­káč, jak nazna­ču­jí ukáz­ky?

„Myslím, že to byl člo­věk, kte­rý se uměl bavit a uměl se bavit hod­ně J, uměl být výstřed­ní, ale byl záro­veň hroz­ně cit­li­vej, a pro­to pro něj bylo slo­ži­té, aby to všech­no une­sl. Jeho poli­tic­ká kari­é­ra neby­la jed­no­du­chá, neby­lo pro něj jed­no­du­ché se pohy­bo­vat v tom­to pro­stře­dí, a přes­to­že byl vel­mi milý a měl obrov­ský šarm a cha­risma, kte­ré mohl vyu­ží­vat, mys­lím, že ho to stá­lo hod­ně sil.“

Na dru­hé stra­ně ten tro­chu rocker­ský rys Masarykovy pova­hy ho může zlid­štit a při­blí­žit dneš­ní­mu divá­ko­vi… pro­to­že diplo­ma­ty vní­má­me tro­chu „sucho­pár­ně“?

„Ono to vychá­zí z toho, že čas­to, co je psá­no, to je dáno, někdo o člo­vě­ku něco napí­še, všich­ni si mys­lí, že to tak bylo a pak už mu to nikdo neod­pá­ře… Ale diplo­ma­cie je umě­ní jed­nat s lid­mi a něco domlu­vit a to Masaryk uměl.“

V čem byla jeho nej­vět­ší hod­no­ta lid­ská i poli­tic­ká…

„To bych asi nechtěl hod­no­tit. Vytvořil jsem si k němu spí­še emoč­ní, lid­ský vztah… Byl v jis­tém smys­lu nešťast­ný, a pro­to si mož­ná musel pomá­hat i něja­ký­mi náhraž­ka­mi, kte­ré mu dodá­va­ly odva­hu, pro­to­že přes svůj šarm a zábav­nost byl vel­mi intro­vert­ní a křeh­ký člo­věk. A i pro­to tře­ba vní­mám jeho konec jako nedo­ře­še­ný i pro něj. Ale jest­li měl teh­dy v té poli­tic­ké hře Beneš prav­du nebo Masaryk, těž­ko můžu posou­dit.

S reži­sé­rem Ševčíkem jste spo­lu­pra­co­val popr­vé, jaké to bylo tvůr­čí setká­ní?

„Mně to moc vyho­vo­va­lo, byl ote­vře­ný k mým názo­rům i nápa­dům, kdy­ko­liv jsem při­šel s něja­kou poznám­kou, Julius na ni hned rea­go­val, zají­mal se o moje při­po­mín­ky a to mně jako her­ce pod­po­ří. Byla to moc pří­jem­ná prá­ce.“

Pro spous­tu lidí bude asi pře­kva­pe­ním obsa­ze­ní vaše­ho herec­ké­ho kole­gy Oldřicha Kaisera do role pre­zi­den­ta Beneše, bylo to i pro vás pře­kva­pi­vé?

„On točil vlast­ně dří­ve než já…ale proč překvapivé…nikdy nemů­že­te říct, zda je typo­vě člo­věk na něco vhod­ný… vždyť se podí­vej­te na mě J“

---