(zatím nehodnoceno)
Loading...Pod scénářem k filmu Masaryk jsou podepsáni ti autoři - zesnulý Alex Koenigsmark, vy a Julius Ševčík – jakým způsobem tedy celý projekt ze scenáristického hlediska vznikal?
„Režisér Julius Ševčík, který chtěl tu látku nějak uchopit, nás na to s Alexem paralelně najal, aniž by věděl, že jsme dobří kamarádi, což bylo docela úsměvné. Původní Juliova úvaha byla asi, že Alex bude držet určitou salónní úroveň dialogů a historickou přesnost a já tomu budu dodávat nějaké řekněme překvapivější prvky nebo koule nebo jak to říct. Nakonec bohužel Alex dost záhy po zahájení prací zemřel a zůstalo to na nás s Juliem. Psal jsem to já a Julius to vedl a usměrňoval. Nicméně byl to Alex, kdo na začátku přišel se zásadním řešením celé struktury příběhu, s umístěním hlavní linky do Ameriky v roce 39. Přestože se dialogy hodně za poslední roky změnily a s Juliem jsme udělali spoustu dost zásadních rozhodnutí i co se týče příběhu, Alexův podíl na scénáři je důležitý.“¨
Historik Pavel Kosatík označuje Jana Masaryka za jednoho z nejcharizmatičtějších politiků v českých dějinách, za muže silně emotivního, o kterém se nedá říct, že sám sebe zvládal. Jak byste mohl Jana Masaryka charakterizovat vy, jakého Masaryka jste chtěli ukázat divákům?
„Myslím, že zobrazujeme Masaryka především jako muže, který dostal mimořádně těžký úkol, aniž by o něj nějak stál. Se svým jménem prostě neměl na výběr.“
V čem byla Masarykova největší přitažlivost a v čem naopak nejvíce selhával?
„Mně se na něm líbí, že ze všech materiálů člověk cítí, že se neschovával v nějaké škatulce důstojného politika, nebál se odhalit svoji lidskost včetně slabostí. A v čem selhával? Podle mě vlastně právě v tom, že některé situace chtěl řešit víc jako člověk než jako politik. Což je rozdíl.“
Ve filmu se velmi intenzivně prolíná osobní rovina hrdiny – boj se jeho vnitřními démony, snaha vyrovnat se s tíhou slavného jména a politická rovina, v níž sváděl marný boj o zachování republiky založené jeho otcem. Jak jste s režisérem hledali rovnováhu mezi oběma linkami – tak, aby nebyl příběh nesrozumitelný pro diváka neznalého historických detailů?
„To jsme hledali velmi těžce. Proto to tak dlouho trvalo, než jsme to dopsali. J“
Film má výrazné ambice zaujmout na mezinárodní scéně. Bylo třeba už ve scénáři akcentovat tuto skutečnost, protože zahraniční publikum asi ještě více nezná dobové reálie?
„Já myslím, že jsme o tom vlastně nikdy takhle neuvažovali. Látka je pro mezinárodní publikum vhodná vždycky tehdy, když pojednává o něčem, co může psát jen autor z oné země, v tomto případě Čechy a zároveň má nějaký vývozní artikl, to je tady druhá světová válka. O té tak nějak každý ví, že byla. Takže abych se vrátil k té otázce. My jsme nikdy nepochybovali o tom, že to bude pro mezinárodní publikum, proto jsme v tomto smyslu nic účelově nevymýšleli.“
Drželi jste se v příběhu striktně dobových reálií a časové osy nebo jste si dovolili víc dramatických zkratek?
„My jsme na začátku vlastně napsali první verzi, která byla pro spoustu lidí přehistorizovaná, z té přesnosti jsme ve prospěch vyprávění postupně spíše slevovali. Ale myslím, že tam nějaká zásadní historická prasárna není.“
Je pro vás jako autora složitější nebo naopak jednodušší pracovat se skutečnými reáliemi a životním příběhem založeným na skutečnosti a historických faktech – oproti vytváření čistě smyšleného příběhu?
„Nevím, jestli složitější. Tady člověk prostě modeluje skutečný příběh do příběhu filmového. Možná je to trochu jiné, než stavět rovnou příběh. Je pravda, že takový boj se strukturou jsem moc nezažil.“
V čem vidíte největší přesah Masarykova osobního příběhu do současnosti?
„Myslím, že film klade otázky. Co je to češství? Co je to hrdinství? Co je to politik a jaké má úkoly? A také...Kdy je člověk šílený a jestli náhodou doba a události okolo člověka neposouvá hranici šílenství.“
V hlavní roli opět září Karel Roden. Představoval jste si ji při psaní, že by mohl Jana ztvárnit právě on?
„Jak se to dlouho psalo, tak jsme o tom nejdřív dlouho nemluvili a pak někdy před dvěma lety nebo kdy Julius rozhodl, že to bude hrát Karel. Pak už jsme to věděli. Ale nějaký vliv na psaní to asi nemělo.“
Myslím, že po zhlédnutí filmu si asi naopak nelze představit, že by Masaryka mohl zahrát někdo jiný…
„Karel je v tom naprosto vynikající. Což ale asi není nic překvapivého...“
Přispíváte nějak svým názorem nebo konzultací do budoucího obsazení filmu, nebo se této možnosti naopak vyhýbáte?
„Ano, přispívám svým názorem do konzultací. A to je přesně tak všechno, co k tomu říkám.“
Karel Roden: Masaryk byl křehký člověk
Ve filmu Masaryk vytváříte skutečnou historickou osobnost. Je pro herce těžším úkolem vytvořit postavu někoho, kdo má reální předobraz a nebo to naopak situaci zjednodušuje tím, že člověk má vodítko, o které se může opřít?
„Já myslím, že obtížnější je vytvořit skutečnou postavu, která žila. Člověk je totiž při té práci neustále stavěn před rozhodnutí, jak moc a zda vůbec se má do toho reálného předobrazu strefovat, kde je ta hranice, za níž se reálná postava už stává filmovou.“
Postava Jana Masaryka byla po léta zahalena řadou tajemství, i díky nevyjasněné smrti se kolem něj vytvořila domněnek, smyšlenek a mýtů, jeho osud se zanesl spoustou balastu. Jak jste se s režisérem přes tyto nánosy prokousávali, když jste postavu budovali?
„Samozřejmě vycházíte z toho, co kde bylo napsáno a publikováno, což vám poskytne základ, ale proniknout se přes to dá velmi složitě. Člověk se musí nějak napojit, udělat se představu o reálné postavě, jaká asi byla a z různých střípků musí poskládat, jak moc to byl citlivý člověk, jakou měl mentalitu…, ale vždycky to bude jen váš subjektivní názor…“
Fyzická podobnost s Janem Masarykem tak, jak ji pro film vytvořili maskéři, je téměř neuvěřitelná…
„Nevím, jak jsem mu moc podobný, nebo zda tam mám jejich rodinné rysy, když jsem už v jiném filmu hrál i jeho otce… Je zajímavé, že lidé žijí v domnění, že Jan Masaryk byl podsaditý menší pán, ale on byl vysoký, vyšší než jeho otec a na vládních fotkách
vždycky čouhal nad ostatní. A hlavně v mladších letech byl také docela štíhlý. Obecně ta představa o tom, jak Jan vypadal, je tedy spíš mylná… A já samozřejmě nejsem on, takže jsem pro tu roli musel něco málo přibrat, udělali mi tu pleš J, ale ta podobnost je spíš v naladění se na postavu, kterou hrajete.“
Mluvili jsme o těch interpretacích a dezinterpretacích, které se Masarykovu postavu za ta léta nabalily. Jaký pohled tedy nabídne tento film? Byl to opravdu takový pankáč, jak naznačují ukázky?
„Myslím, že to byl člověk, který se uměl bavit a uměl se bavit hodně J, uměl být výstřední, ale byl zároveň hrozně citlivej, a proto pro něj bylo složité, aby to všechno unesl. Jeho politická kariéra nebyla jednoduchá, nebylo pro něj jednoduché se pohybovat v tomto prostředí, a přestože byl velmi milý a měl obrovský šarm a charisma, které mohl využívat, myslím, že ho to stálo hodně sil.“
Na druhé straně ten trochu rockerský rys Masarykovy povahy ho může zlidštit a přiblížit dnešnímu divákovi… protože diplomaty vnímáme trochu „suchopárně“?
„Ono to vychází z toho, že často, co je psáno, to je dáno, někdo o člověku něco napíše, všichni si myslí, že to tak bylo a pak už mu to nikdo neodpáře… Ale diplomacie je umění jednat s lidmi a něco domluvit a to Masaryk uměl.“
V čem byla jeho největší hodnota lidská i politická…
„To bych asi nechtěl hodnotit. Vytvořil jsem si k němu spíše emoční, lidský vztah… Byl v jistém smyslu nešťastný, a proto si možná musel pomáhat i nějakými náhražkami, které mu dodávaly odvahu, protože přes svůj šarm a zábavnost byl velmi introvertní a křehký člověk. A i proto třeba vnímám jeho konec jako nedořešený i pro něj. Ale jestli měl tehdy v té politické hře Beneš pravdu nebo Masaryk, těžko můžu posoudit.
S režisérem Ševčíkem jste spolupracoval poprvé, jaké to bylo tvůrčí setkání?
„Mně to moc vyhovovalo, byl otevřený k mým názorům i nápadům, kdykoliv jsem přišel s nějakou poznámkou, Julius na ni hned reagoval, zajímal se o moje připomínky a to mně jako herce podpoří. Byla to moc příjemná práce.“
Pro spoustu lidí bude asi překvapením obsazení vašeho hereckého kolegy Oldřicha Kaisera do role prezidenta Beneše, bylo to i pro vás překvapivé?
„On točil vlastně dříve než já…ale proč překvapivé…nikdy nemůžete říct, zda je typově člověk na něco vhodný… vždyť se podívejte na mě J“
Nejnovější komentáře