Julius Ševčík: Ideály jsou krásné, ale není žádný med za ně bojovat

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Masaryk je tře­tím celo­ve­čer­ním fil­mem Julia Ševčíka. Jeho před­cho­zí sním­ky Restart (2005) a Normal (2009) byly uve­de­ny na řadě mezi­ná­rod­ních fil­mo­vých fes­ti­va­lů. Za film Normal zís­kal Julius Ševčík Cenu za nej­lep­ší režii na MFF v Šanghaji 2009.

Můžete před­sta­vit význam Jana Masaryka v kon­tex­tu evrop­ských dějin­ných udá­los­tí 30. let minu­lé­ho sto­le­tí, tak jak vyzní­vá z fil­mu?

„Jan byl enfant terri­ble čes­ko­slo­ven­ské diplo­ma­cie. V mezi­ná­rod­ních kru­zích se díky pověs­ti své­ho otce pohy­bo­val spíš jako celebri­ta než kari­ér­ní diplo­mat. Byl nejen zástup­cem nové­ho stá­tu, ale také zástup­cem nové­ho svě­to­vé­ho tren­du, v kte­rém šlech­ta a její zvyk­los­ti v říze­ní zahra­nič­ní poli­ti­ky ztrá­ce­la své mís­to, a do popře­dí se dostá­va­ly sil­né osob­nos­ti. V 30. letech Československo před­sta­vo­va­lo pro­blém a jeho děle­ní moh­lo naru­šit rov­no­váhu ve střed­ní Evropě. Když se země dosta­la pod vnitř­ní tlak komu­nis­tic­ké­ho Ruska, kte­ré tu postup­ně při­pra­vo­va­lo pře­vrat, a pod tlak nacis­tic­ké­ho Německa, nemě­la moc šan­ci se ubrá­nit. Jméno Masaryk bylo v sym­bo­lic­ké rovi­ně, pojít­kem, kte­ré tme­li­lo stát a jeho obča­ny růz­ných národ­nos­tí v době kri­ze, šlo však spí­še o pojít­ko srd­ce, než o oprav­du odol­ný prvek obra­ny.“

V čem je Masarykův lid­ský i poli­tic­ký pří­běh pře­sa­ho­vý a nad­ča­so­vý?

„Příběhy lidí, kte­ří se sna­ží posta­vit dik­ta­tu­ře, jsou vždy fas­ci­nu­jí­cí. Ať už jde o Jana Masaryka, stu­den­ta sto­jí­cí­ho před tan­kem na náměs­tí v Číně nebo běž­né­ho člo­vě­ka, kte­rý chce ubrá­nit vlast­ní svo­bod­ný život opro­ti těm, co ho chtě­jí mani­pu­lo­vat – vždy jde nako­nec o boj dob­ra pro­ti zlu. Dobro čas­to vyhra­je jen o píď, pro­to­že zlo je z prin­ci­pu ve výho­dě. Když vám někdo ukrad­ne tuž­ku, je ve výho­dě, pro­to­že jí najed­nou má, zatím­co vy jste ji ztra­ti­li. Získat tuž­ku zpět vyža­du­je boj s nejas­ným výsled­kem. V našem fil­mu sto­jí nedo­ko­na­lý, osa­mě­lý Jan pro­ti zákeř­né a prag­ma­tic­ké tak­ti­ce agre­so­ra. Nemůže vyhrát. Ale poku­sí se o to.“

Může mít vnitř­ní svár mezi osob­ní tou­hou a povin­nos­tí, tak, jak je Masaryk ve svém živo­tě pro­ží­val, vůbec vítěz­né výcho­dis­ko?

„Jan byl emo­tiv­ní, svo­bo­do­my­sl­ný ide­a­lis­ta a do poli­ti­ky se moc neho­dil. Myslím, že musel hod­ně trpět, ale také si hod­ně uží­vat. Kdybych to nad­ne­sl, našel bych v jeho cho­vá­ní prv­ky don­ki­chot­ství. Jeho ide­a­lis­tic­ká pova­ha nako­nec defi­ni­tiv­ně nara­zi­la na rea­li­tu komu­nis­tic­ké­ho pře­vra­tu v roce 48, když se sna­žil udr­žet kon­ti­nu­i­tu vědo­mí Masarykovských ide­á­lů opro­ti zrůd­né­mu Ruského reži­mu. Za to zapla­til živo­tem.“

Jaké lid­ské posel­ství může divá­ko­vi – i bez detail­ní zna­los­ti his­to­ric­kých sou­vis­los­tí – film pře­dat?

„Ideály jsou krás­né, ale není žád­ný med za ně bojo­vat. Je lhos­tej­né, zda se film ode­hrá­vá v době zápa­su pro­ti němec­ké­mu expan­zi­o­nis­mu, či zda by byl o nástu­pu

komu­nis­mu nebo jiné­ho bar­bar­ství pro­ti pokro­ku, prav­dě a huma­ni­tě. Hrdina je vždy ten, kdo se, byť s malou nadě­jí na úspěch, posta­ví zlu.“

Proč jste si vybral do hlav­ní role Karla Rodena?

„Miluju Karla Rodena. Je to náš nej­lep­ší fil­mo­vý herec. Klíčové bylo postih­nout Janovu vnitř­ní roz­pol­ce­nost - jeho bohém­ství a křeh­kost v kon­tras­tu s nut­nos­tí být domi­nant­ním poli­tic­kým hrá­čem, když o to pří­běh požá­dá. Jan je z mého pohle­du tako­vý vlk v kle­ci - vlk ide­a­lis­ta uvěz­ně­ný v kle­ci prag­ma­tis­mu a rea­li­ty. Je v něm síla i křeh­kost. Karel doká­zal všech­ny tyto Masarykovy polo­hy ztvár­nit bra­vur­ně a s váš­ní a mys­lím, že pro pova­ho­vou pes­t­rost si Jana zami­lo­val. Podobu Jana Masaryka jsme nako­nec s Karlovou pomo­cí také dotáh­li – mimo jiné i díky tomu, že Karel má rád slad­ké.“

Ve fil­mu je řada, někdy i roz­mě­rem malých rolí obsa­ze­na výteč­ný­mi her­ci. Jako by žád­ná men­ší role neby­la méně význam­ná, než ta roz­sáh­lej­ší, pro kaž­dou hle­dá­te výraz­nou osob­nost…

„U her­ců hle­dám pri­már­ně cha­rizma, pro­to­že to nese pro film nezbyt­nou „hmo­tu“. Je spous­ta skvě­lých her­ců, kte­ří fun­gu­jí výbor­ně v diva­dle a tele­vi­zi, ale ne na plát­ně. Filmový herec si doká­že pod­ma­nit kame­ru a pou­hým pohy­bem obo­čí se ve scé­ně pro­sa­dit. Hmota pak vychá­zí nejen z jeho herec­ké­ho umě­ní, ale i z toho, jak instink­tiv­ně vycí­tí nála­du fil­mu, nejen svo­jí roli. Takovým top her­cem je napří­klad Martin Hofmann, kte­rý hra­je tajem­ní­ka pre­zi­den­ta Beneše. Má v očích vše, co je pro film potře­ba. Jsem moc rád, že tu men­ší roli vzal. Když dojde na jeho scé­ny je fan­tas­tic­ký.“

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře