Píšťalkou mě zavoláš

bmid pistalkou me zavolas Ky4 521424

Co vás v této kni­ze čeká? Především pří­běh jed­no­ho přá­tel­ství psa­ný leh­kou for­mou roz­ho­vo­rů oko­ře­ně­ný špet­kou fan­ta­zie. Tak začí­ná ano­ta­ce kni­hy Píšťalkou mě zavo­láš, kte­rou jsem se roz­hod­la s pře­číst a s vámi se podě­lit u můj čte­nář­ský záži­tek. 

Příběh je vyprá­vě­ný for­mou roz­ho­vo­rů. Tato kni­ha vám pomů­že najít správ­ná slo­va, jak dětem vysvět­lit řadu věcí. Holčička Niky vyprá­ví růz­né zážit­ky, jaké má poci­ty, sled růz­ných udá­los­tí, kte­rý jen tak ply­ne, hle­dat smy­sl své­ho živo­ta. Myšlenky jen tak ply­nou a je na vás, jak je vlast­ně zpra­cu­je­te, co si o nich sami mys­lí­te, vybí­zí nás nau­čit se naslou­chat dru­hým lidem, dát jim čas i pro­stor, což je v živo­tě vel­mi důle­ži­té v dneš­ní uspě­cha­né době. Autorka vel­mi hez­ky uka­zu­je vztah hol­čič­ky a její babič­ky, jak s ní peče kolá­če, cuk­ro­ví, zaží­va­jí při­tom vel­mi pří­jem­né a nevšed­ní chvil­ky. Biko je její pej­sek, kte­rý na ni vždy čeká u hol­čič­ky. Vypráví o svém nevšed­ním kama­rá­do­vi jmé­nem Vento.

Autorka vel­mi auten­tic­ky a bar­vi­tě popi­su­je růz­né situ­a­ce, děje, nespou­ta­nou pří­ro­du. Jedná se o vel­mi zají­ma­vý a pou­ta­vý způ­sob vyprá­vě­ní.  Autorka si tak­též kni­hu ilu­stro­va­la a na prv­ní pohled musím říci, že se jí to oprav­du poved­lo.

Příběh Niky ve mně vyvo­lal pří­jem­né poci­ty, radost, jak myš­len­ky ply­nu­ly, já si při jeho čte­ní nesmír­ně odpo­či­nu­la. Čtení mě dává pocit kli­du, bez­pe­čí, únik od rea­li­ty, mož­nost pro­ží­vat pří­běh spo­leč­ně s hlav­ní hrdin­kou. Tato útlá kní­žeč­ka mě dala pocit svo­bo­dy, nespou­ta­nos­ti, krá­sy, schop­nost hle­dat krá­su tam, kde ji mož­ná jen tak nevi­dí­me, mít jaký­si nad­hled, pozná­vat ryzí hod­no­ty, kte­ré nám na prv­ní pohled mož­ná uni­ka­jí. Jen tak žít, nechat věci jen tak ply­nout. Život je pozná­ní, ces­ta, nad­hled, kaž­do­den­ní malič­kos­ti, kte­rých je tře­ba si vší­mat. Nebýt lhos­tej­ný vůči dru­hým lidem. Knížku jsem si pře­čet­la s vel­kou rados­tí a chu­tí. Doporučím ji všem, co mají rádi pří­jem­né vyprá­vě­ní, milé ilu­stra­ce a chtě­jí si pře­číst nevšed­ní pří­běh, kte­rý vás zahře­je u srdíč­ka zlep­ší vám nála­du. Knihu dopl­ňu­jí drob­né, ale i celo­strán­ko­vé ilu­stra­ce. Spousta při­rov­ná­ní lid­ské­ho živo­ta, pří­ro­dy kolem nás ve mně vyvo­lá­vá vel­mi pří­jem­né poci­ty. Autorčin styl psa­ní se mně vel­mi líbí, for­ma dia­lo­gů je zají­ma­vá.

Ukázka z kni­hy:

Ležím v trá­vě pozo­ru­ji nebe nad sebou. Je krás­ný slu­neč­ný den, vítr jem­ně pofu­ku­je a mod­rou oblo­hou plu­jí huňa­té berán­ky. Připadají mi tak blíz­ko, jako bych se jich snad moh­la dotknout. Natáhnu k nim ruku.

Na chvi­lič­ku zavřu oči a po chví­li je zase ote­vřu. Huňáčci nade mnou zase o kou­sek popo­běh­li. A za nimi jich míří dal­ší stav­by, nebo snad tisí­ce. Táhnou z jihu, kde na ně bylo asi moc tep­lo, k nám do sever­něj­ších šířek. Nevím proč, ale mám pocit, že s sebou při­ná­še­jí hlu­bo­ký klid-možná tím, jak se klid­ně pasou. A tak bílí chun­de­láč­ci putu­jí oce­á­nem nebes a tady, dole na zemi, jim stro­my máva­jí vět­ve­mi na pozdrav.  Vezmu do ruky píš­ťal­ku a začnu jim hrát do hro­bu. Slyším šus­tě­ní trá­vy, cvrč­ků, čme­lá­ků a vytr­va­lých mušek kolem sebe. Až nako­nec usnu v měk­kém voňa­vém mechu.

Náhle mě zali­je svět­lo, i tak roze­spa­le zamžou­rám. Jen nera­da se vzdá­vám slad­ké­ho sně­ní. Najednou ucí­tím, že kou­sek ode mě někdo sto­jí.

„Pojď za mnou, zave­du tě na kou­zel­né mís­to!“ vyhrk­ne chla­pec, kte­rý poska­ku­je kolem mě. V pla­vých vla­sech se mu třpy­tí slu­neč­ní paprsky. Než si ho stih­nu pořád­ně pro­hléd­nout, vyra­zí na ces­tu. Zajímá mě, kam tak pospí­chá, a tak tedy vsta­nu a jdu za ním. Po kame­nech ská­če obrat­ně jako laň. Všimnu si, že se občas zasta­ví, aby se dotkl kůry někte­ré­ho ze stat­ných stro­mů. Když se tro­chu vzpa­ma­tu­ji, při­dám do kro­ku. Přelézáme popa­da­né stro­my, na kte­rých časem vyra­ši­ly zele­né rost­lin­ky. Tu a tam se mi poda­ří zahléd­nout jeho šibal­ský pohled.

„Jsem rád, že jsi koneč­ně tady,“ oto­čí se na mě, když ho doběh­nu.

„Jak to myslíš-konečně? Chodím sem čas­to.“ Nadechnu se a roz­hléd­nu se kolem sebe. Najednou si vůbec nejsem jis­tá, kde to jsme. Tento les mi při­pa­dá nějaký..živější. Ale mož­ná jsem jen nedá­va­la pozor na ces­tu.

Autorka: Lucia Grejtáková

Ilustrace a gra­fic­ká úpra­va: Lucia Grejtáková

Překlad do češ­ti­ny: Lenka Kubešová

Žánr: belet­rie, kni­hy pro děti a mlá­dež, duchov­ní lite­ra­tu­ra

Vydáno: Vydalo nakla­da­tel­ství E.G. Solution s.r.o., Praha, 2023, www.knihyradosti.cz

Počet stran: 79

Vazba kni­hy: bro­žo­va­ná vaz­ba

ISBN: 978-80-908133-8-0

Knihu může­te kou­pit zde:

Píšťalkou mě zavo­láš jen za 279 Kč ?I Knihyradosti_eshop