(zatím nehodnoceno)
Loading...
Francouzsko-kanadská společnost Microids nejednou prokázala, že umí. Z rodiny kvalitních adventur, které přivedla na svět, bych chtěl jmenovat - Road to India, Syberia (1,2), Post Mortem a Still Life(1,2). V této recenzi se vám pokusím představit titul s latinským názvem Post Mortem, kde poodhalíme něco málo z minulosti dědečka Victorie ze Still Life.
Příběh
Hra se odehrává ve dvacátých letech v Paříži. Jste bývalý soukromý detektiv Gustav MacPherson, který zde po svém příjezdu z USA hledá klid a hodlá se věnovat malířství. Zdánlivá idyla končí ve chvíli, kdy lehce šumivé ticho vašeho ateliéru naruší zazvonění u dveří. Představí se jako Sophia Blake a vy, jak budete poslouchat slova lynoucí se z těchto výrazných rudých úst jejich tmavovlasé elegantní majitelky, začnete mít lehce vtíravý pocit, že od minulosti se utéct nedá, ani zapomenout - že svým způsobem bude navždy určovat vaši budoucnost.
Mladá Američanka tvrdí, že o vás slyšela už ve Státech a považuje vás za nejvhodnějšího muže pro vyšetřování rituální a brutální vraždy své mladší sestry se švagrem. Manželé byli zavražděni ve svém hotelovém pokoji, kde byli později objeveni se setnutými hlavami položenými do jejich klínů. Policie jen bezradně přešlapuje na místě. Její hluboké oči tázavě hledí do vašich, na stojanu je započatá práce, nad Paříží svítí hvězdy a vy si uvědomujete spolu se závažností rozhodnutí ono tíživé prázdno v kapsách, které se v poslední době stává jejich společníkem. 500 Franků a vizitka slečny Blake se vydají spolu s vámi do hotelu Orphée, aby zde započaly cestu za hrůzným odhalením.
Po nějaké době se zdá, že pátrání se ubírá správným směrem. Policie vám ponechává volnou ruku, takže nerušeně uplatňujete smysl pro detektivní práci. Odměnou je výsledek, který by mohl dávat smysl. To se také zamlouvá policii, ráda by se vydala cestou nejmenšího odporu a některé „drobné“ nelogičnosti velkoryse přehlíží s vidinou vylepšené statistiky. Jenže vám už tu něco nesedí, odhalená fakta vyvolávají víc otázek, než poskytují odpovědí. Prvotní teorie brzy berou za své, a tak se ocitáte na začátku. Postupně zjišťujete, že věřit můžete jedině sobě, neboť každý má co skrývat a do události je zapleteno víc osob, z nichž každá má svoje vlastní zájmy. Zhruba ve třetině získá hra silnější náboj, jelikož zjištěné informace vás donutí nahlížet víc pod povrch, nalézat nečekané souvislosti a měnit původní názory na řadu skutečností. Nakonec začíná jít o další životy a celá záležitost se stává mnohem víc osobní.
Zpracování
Hra je klasickou 1st person point-and-click adventurou. Své postavě nehledíte na záda, ani ji nevidíte celou (s výjimkou některých dialogů, kdy kamera zabírá postavu z profilu či zblízka). Díky tomuto systému se můžete volně otáčet o 360 stupňů, a tím máte i lepší přehled o okolí.
V dolní části obrazovky se po kliknutí pravým tlačítkem myši zobrazí inventář. Menu inventáře je rozdělené na dvě části. V první je mapa Paříže, na níž se postupně objevují lokace, kam se můžete vydávat a také Gusův zápisník, což je vlastní herní menu, ale také zde najdete přepis všech rozhovorů, různé dokumenty, které jste během hry četli-doplněné o dojmy hlavního hrdiny. V druhé části se vám budou zobrazovat sebrané předměty. Menu se dá uzavřít opětovným kliknutím pravého tlačítka myši.
Postavy jsou většinou slušně vymodelované a dokonce se pokouší i o nonverbální komunikaci. Samostatnou kapitolou by mohly být animované sekvence, které přidávají na dynamice nenásilnou formou, to se autorům povedlo na výbornou. Ve hře tak nemusíte střílet, skákat či uhýbat, vše je řešeno noblesně a nevtíravě. Celkově vizuální zpracování dobře přispívá k temné atmosféře hry. Nutno zmínit i to, že hra se odehrává pouze v noci. Takže mohu jen doporučit, abyste hráli Post Mortem také v noci a ne že vám bude slunce pražit na monitor.
Hra se v některých částech pokouší být nelineární. Jak to s ní teda je? Musíte si uvědomit, že stvořit takovou nelineární hru je zatraceně velký kus práce a hráč by pak stejně nemusel být spokojen, spokojeni by nebyli ani autoři, jelikož některé pasáže by vůbec nemusely stanout před zraky hráčů. Ne každý by zřejmě byl ochotný opakovat 10 různých možností vývoje 1 scény, aby zjistil, co všechno si může dovolit. Proto je nutné hledat poměr mezi omezenými možnostmi programátora a neomezenými představami hráče. Věřím však, že se jednoho dne dočkáme opravdové „pecky“. Obávám se ale, že ani vy, ani já - nevíme, jak má vypadat …Pravdou ovšem je, že třeba takový Fahrenheit se o něco podobného docela zdařile pokoušel. Fajn, teď zpátky ke hře!
To kouzlo je v dialozích. Podle toho, co se rozhodnete prezentovat jako svoje stanovisko, se bude odvíjet další děj. Třeba když vás recepční nehodlá pustit do pokoje obětí můžete se vydávat za pojišťovacího agenta a přimět ho, aby vás dokonce doprovodil, nebo kápnout božskou a s pravdou nedojdete ani ke schodům (i to se ale dá zařídit, budete ovšem muset navštívit pár míst). Nebo budete potřebovat dostat se do jedné zamčené kanceláře buď si odemknete sadou získaných paklíčů, nebo přispějete k ekonomickému koloběhu tím, že sklo na dveřích rozbijete nalezeným kladivem (sklářské závody a rodina sklářova vám budou vděční za práci). Povětšinou vám hra dává několik možností, jak dospět k cíli vašeho snažení. Odpadá tak nepříjemný zákys, který mnohdy nutí lidi šílet, protože nevědí, co je špatně a jinak to prostě nejde, takže začíná znovu oběhávání všech míst a „pokec“ s každým stromem.
Celkově hra nabízí 3 konce, podle toho, jak jste celou dobu hráli. Je to docela sympatické, jelikož zde neplatí, že všechny cesty vedou „do Říma“- tedy k jedinému zakončení ať děláte, co děláte.
Ve hře je několik hudebních motivů, které se mi docela zamlouvaly, a tak k nim neřeknu slova křivého. Mohlo by jich být víc. No jo, no - kdyby…….
Hra má hezký dabing, kde některé z postav mluví se sympatickým lehkým francouzským přízvukem. Cenega hru lokalizovala, takže tu máme i české titulky, kterým se nedá nic vytknout. V souvislosti s titulky musím zmínit jednu „NEmožnost“-nejdou přeskakovat/skipovat, což třeba u opakovaných pasáží hodně zamrzí, jelikož postavy mají co říct. Takže se pěkně usaďte a snažte se to vychutnávat.
Pokud jde o hádanky, tak jsou hodně nápadité a různorodé. Čím mi autoři opravdu drobet zkomplikovali hraní, bylo sestavování portrétu podezřelého podle popisů svědků. Stačil 1 z asi 7 znaků špatně a portrét nebyl svědky poznán, ale po opravě onoho chybného rysů - už to šlo. Také tu budete se svíčkou hledat ukryté znaky na obrazu, z nichž budete muset následně sestavit další obrázek či hledat rozdíly mezi originálním uměleckým dílem a kopií nebo si připravíte „dryjáček“ + další a další, ty vám už ale prozrazovat nebudu.
Sečteno a podtrženo
Hru mohu jen doporučit. Má povedenou temnou atmosféru, detektivní zápletku, které sekunduje hororové pojetí, snadné ovládání, nabízí logické nikoli však přehnaně složité hádanky, propracované dialogy a jistou míru nelinearity, která ústí do 3 různých zakončení. Další výhodou je bezesporu čeština a dnes už i cena.
Název: Post Mortem
Žánr: Adventura
Výrobce: Microids Canada
Distributor v ČR: Cenega Czech
Minimální systémové požadavky: Win 98/Me/2000/XP, CPU 350 MHz, 16 MB Direkt 3D kompatibilní 3D grafická karta, 64 MB RAM, 470 MB na HDD, 16x CD-ROM mechanika
Doporučené systémové požadavky: CPU 500 MHz, 32 MB grafika, 128 MB RAM, 720 MB HDD, 24x CD-ROM
Příspěvky do diskuze:
Nejnovější komentáře