Za ginipiggu 4: Manhoru no naka no ningyo (1988)

rp thumbCoverMain.jpeg

Máte rádi nechut­nos­ti? Tak si tenhle díl nenech­te ujít!

Životem zkla­ma­ný malíř poma­lu ztrá­cí veš­ke­rou svou inspi­ra­ci a jde to s ním z kop­ce. Jednoho dne se roz­hod­ne sestou­pit do sto­ky, kde nara­zí na žijí­cí moř­skou pan­nu, kte­rou si mat­ně pama­tu­je ješ­tě z dět­ství. Rozhodne se jí odnést do své­ho bytu a nama­lo­vat jí v celé její krá­se. Mezi obě­ma začí­ná vzni­kat zvlášt­ní pou­to, ale to je naru­še­no nena­dá­lou postup­nou pro­mě­nou moř­ské pan­ny, kte­rá se v pod­ze­mí naka­zi­la něja­kou infek­cí a její tělo se začne pokrý­vat hni­sa­vý­mi bolá­ky, plný­mi krou­tí­cích se čer­vů a jiné havě­ti. Přestože se jí sna­ží malíř vše­mož­ně pomo­ci, blí­ží se neod­vrat­ný konec plný boles­ti a utr­pe­ní.

Režie: Hideshi Hino
Rok výro­by: 1988
Délka: 63 min
Země: Japonsko
Alternativní název: Guinea Pig: Mermaid in the Manhole

Hrají:
Shigeru Saiki ... (malíř)
Mari Somei ... (moř­ská pan­na)
...a dal­ší

Po třech letech se roz­ho­dl reži­sér Hideshi Hino (autor dru­hé­ho dílu) nato­čit ješ­tě jeden díl Guinea Pig, ale ten­to­krát na to šel úpl­ně jinak. Ubral bru­ta­li­ty, kte­rá zdo­bi­la jeho pře­de­šlý kou­sek a vymě­nil ji za pořád­nou dáv­ku nechut­nos­tí. Mimo to své­mu pří­bě­hu ten­to­krát dal i jakousi obdo­bu roman­tic­ké­ho pod­tex­tu s pří­chu­tí lás­ky, ale samo­zřej­mě se smut­ným a lehce mor­bid­ním kon­cem. Mnohými je čtyř­ka ozna­čo­vá­na za jeden z nej­lep­ších dílů celé série a ani se moc nedi­vím. I ve mě zane­chal ten­to film hod­ně smí­še­né poci­ty.

Přestože se podob­ně jako u troj­ky i zde poku­si­li vymys­let něja­ký zají­ma­vý pří­běh, tak prá­vě samot­ná poin­ta pat­ří mezi ty slab­ší prv­ky celé­ho sním­ku. To se však již nedá říct o atmo­sfé­ře, kte­rá kaž­dou dal­ší minu­tou začí­ná nabí­rat na síle a divá­ci jsou doslo­va pohl­ce­ni tvůr­čí zvrá­ce­nos­tí a postup­ná pro­mě­na moř­ské pan­ny roz­hod­ně není urče­na pro sla­bé pova­hy. V těch­to chví­lích si štáb doce­la pěk­ně pohrál s efek­ty, kte­ré ač mís­ty půso­bí tro­chu laci­ně, tak na teh­dej­ší dobu jsou doce­la solid­ně zpra­co­va­né. Především pak ty pasá­že, kdy začí­na­jí pras­kat jed­not­li­vé vře­dy a bolá­ky, ze kte­rých postu­pem času vyle­ze vše­li­ja­ká havěť. V těch­to chví­lích je atmo­sfé­ra zřej­mě na úpl­ném vrcho­lu a míra nechut­nos­ti rov­něž.

Ke kva­li­tě fil­mu urči­tě dopo­moh­ly i samot­né herec­ké výko­ny obou hlav­ních her­ců. Jak malíř, tak moř­ská pan­na odved­li doce­la solid­ní prá­ci a nena­šel jsem za celou dobu sko­ro nic, co bych jim mohl vytknout. To se už nedá tvr­dit, o rolích ved­lej­ších (sou­se­dé), kte­ří byli zra­lí na blá­zi­nec. V koneč­ném hod­no­ce­ní musím říct, že tahle mor­bid­ní podí­va­ná ve mně zane­cha­la sku­teč­ně nesma­za­tel­nou sto­pu a do jis­té míry i obdiv, pro­to­že něco tak podob­ně ulít­lé­ho se vidí jen oprav­du málo kdy. Myslel jsem si, že mě Japonci už asi ničím nedo­ká­ží pře­kva­pit, ale to jsem se šered­ně sple­tl. Trochu mě však mrzí, že zde neby­la pou­ži­ta krat­ší sto­páž. Některé úse­ky sním­ku jsou totiž doce­la nud­né a zby­teč­ně nata­ho­va­né, pře­de­vším pak v závě­ru fil­mu.

Hodnocení:
70%