Kapsy plné dynamitu - poslední western Sergia Leone

Juan Miranda (Rod Steiger) je chlad­no­krev­ný zlo­děj a šéf počet­né rodi­ny, kte­rá se živí okrá­dá­ním náhod­ných pocest­ných a pře­pa­dá­ním dostav­ní­ků. V době, kdy kolem něho doslo­va „vře“ mexic­ká revo­lu­ce, zají­má se jen o to, jak rych­le napl­nit vlast­ní žalu­dek. Zlomyslná náho­da mu jed­no­ho dne posta­ví do ces­ty muže, s jakým se ve svém živo­tě ješ­tě nikdy nese­tkal: John H. Mallory (James Coburn) jez­dí na moto­cy­klu, z niče­ho a niko­ho nemá strach, pří­mo ďábel­ským způ­so­bem zachá­zí s dyna­mi­tem a dělá jen to, co chce. Na roz­díl od všech čle­nů své tlu­py Miranda rázem pocho­pí, že to je ten správ­ný člo­věk, kte­rý mu může pomo­ci spl­nit dlou­ho­le­tý sen. Tím není nic jiné­ho, než vykra­de­ní vel­ké ban­ky v měs­tě Mesa Verde. A tak se poku­sí Johna H. Malloryho pro svůj záměr zís­kat. Ten však má napros­to odliš­né plá­ny, o nichž ale pří­liš nemlu­ví. Přesto se ces­ty obou roz­díl­ně uva­žu­jí­cích mužů spo­jí..

Každý žánr má více­mé­ně jed­no­ho stě­žej­ní­ho tvůr­ce, kte­rý daný žánr pro­sla­vil nej­ví­ce. Co se týče wes­ter­nů toto prven­ství prav­dě­po­dob­ně pat­ří Sergiu Leonovovi, jeli­kož 5 z jeho 8 fil­mů spa­dá do žán­ru wes­ter­nu a titu­ly jako kom­plet­ní Dolarová tri­lo­gie (Pro hrst dola­rů, Pro pár dola­rů navíc, Hodný, zlý a ošk­li­vý) a Tenkrát na Západě pat­ří mezi vzo­ro­vé fil­my toho­to žán­ru. Krom těch­to zmí­ně­ných 4 fil­mů je tu ale ješ­tě jeden wes­tern Sergia Leoneho- Ten, kte­rý je tak tro­chu neprá­vem zapad­lý prá­vě ve stí­nu svých slav­něj­ších brat­říč­ků a kte­rým Sergio Leone defi­ni­tiv­ně udě­lal pápá wes­ter­no­vé­mu žán­ru. Je to titul Kapsy plné dyna­mi­tu.

Na Kapsách plných dyna­mi­tů Leone pra­co­val už během fini­šo­vá­ní Tenkrát na Západě a spo­leč­ně s Tenkrát na Západě a poz­děj­ším Tenkrát v Americe pat­ří Kapsy plné dyna­mi­tu do neo­fi­ci­ál­ní Americké tri­lo­gie (původ­ní název fil­mu měl dokon­ce být Tenkrát za revo­lu­ce!) ve kte­ré se Leone chtěl zamě­řit na zásad­ní momen­ty vývo­je Ameriky. Leone poté sice Kapsy plné dyna­mi­tu napsal a měl je pro­du­ko­vat, reží­ro­vat ovšem ten­to­krát nechtěl.

Leoneovi se zde poda­ři­lo napros­to věro­hod­ně vybu­do­vat přá­tel­ství mezi dvě­ma zce­la odliš­ný­mi lid­mi, kte­ří jsou zdán­li­vě odsou­ze­ni k vzá­jem­né­mu se zni­če­ní, osud to ale ve finá­le chce jinak. Zatímco Juan Miranda je oči­vid­ně bídák od kos­ti, John Mallory má ve finá­le vel­mi dob­ré úmys­ly a i když se nejdří­ve sna­ží Miranda vyu­žít Malloryho vzhle­dem k jeho vyhlá­še­nos­ti v kate­go­rii tero­ris­tů a vyu­žít ho ke své­mu snu o vykra­de­ní ban­ky, kar­ta se rych­le obrá­tí. Juan se tak pro­ti své vůly sta­ne hrdi­nou revo­lu­ce, časem se v něm ale pře­ce jen začne pro­bou­zet jeho svět­la schrán­ka a pře­de­vším zde sku­teč­ně dochá­zí k peč­li­vě věro­hod­ně budo­va­né­mu přá­tel­ství, ale ne zas tako­vé­mu aby zavá­ně­lo homoero­ti­kou. Jednoduše pro­slu­lý Leoneho balanc.

I zde se neza­pře Leoneho autor­ský per­fek­ci­o­nis­tic­ký ruko­pis, kde se opět jede na cel­ky, dlou­hé pro­táh­lé a pře­de­vším vizu­ál­ně úchvat­né zábě­ry a pře­de­vším je tu opět napros­to bra­vur­ně nasta­vo­va­ná atmo­sfé­ra díky, kte­ré se pozná, že už má sku­teč­ně divák zku­še­nost s někým, kdo si wes­ter­no­vý žánr oša­hal.

Kapsy plné dyna­mi­tu jsou ve finá­le i přes své dobo­vé zasa­ze­ní mož­ná tro­chu odleh­če­něj­ší než zby­tek Leoneovy tvor­by i přes to, že ani zde nechy­bí napros­to váž­né a drs­né momen­ty. Zároveň mají co se týče výpra­vy mož­ná Kapsy plné dyna­mi­tu vět­ší měřít­ko než ostat­ní Leoneho wes­ter­ny (nej­lé­pe se to srov­ná­vá s Hodný, zlý a ošk­li­vý), pře­ce jen jsme ale už zvyklí na to, že Leoneovi sta­čí více­mé­ně malé měřít­ko a přes­to doká­že divá­ka dostat do kolen. Kapsy plné dyna­mi­tu jsou tak sice vět­ší, výprav­něj­ší a do jis­té míry akč­něj­ší (co se týče Mexické revo­lu­ce se zde dosta­ne­me i do bitev­ních řad), Leone ale pře­kva­pi­vě doká­zal ješ­tě vět­ší před­sta­ve­ní před­tím s men­ším měřít­kem. Nic to ale nemě­ní na tom, že jsou Kapsy plné dyna­mi­tu bez­po­chyb vel­kou epic­kou výprav­nou zále­ži­tos­tí.

Zároveň mají Kapsy plné dyna­mi­tu opro­ti před­cho­zím Leoneho wes­ter­nům men­ší tem­po­vá zaškobrt­nu­tí, což je věc na kte­rou od Leoneho nejsme zvyklí (Hodný, zlý a ošk­li­vý má 166 minut, zatím posled­ní Final Cut Tenkrát v Americe 240 minut a čty­ři hodi­ny nikdy neu­tek­li tak rych­le!) a je to pře­kva­pi­vé. Ten film se kdo­ví­jak neloudá, jako jedi­né­mu v rám­ci Leoneho tvor­by by mu ale mož­ná pro­spěl men­ší výstřih pár momen­tů.

I po strán­ce vizu­á­lu jde ale opět o pře­krás­ný Leoneho film a s kame­ra­ma­nem Giuseppem Ruzzolinim si vizu­ál­ní strán­ku kla­sic­ky pohlí­dal. U Leoneho fil­mů jinak nesmí chy­bět Ennio Morricone a jeho dal­ší famóz­ní soun­d­track, kte­rý se opět nád­her­ně poslou­chá. I tohle dělá z Kapes plných dyna­mi­tů něco víc než pou­hou fajn věc a jde o dal­ší vel­mi pove­de­nou wes­ter­no­vou kla­si­ku, kte­rá jen nedo­sa­hu­je vrcho­lu.

Leone se mož­ná neroz­lou­čil nej­lep­ším wes­ter­nem, zato ale roz­hod­ně v nej­lep­ší for­mě. Bravurní dob­ro­druž­ná jíz­da s pove­de­nou hlav­ní dvo­ji­cí a sym­bo­lic­ká teč­ka za Leoneho wes­ter­ny v defi­ni­tiv­ně posled­ním obdo­bí Divokého Stojím si za tím, že šlo z toho vše­ho ať už po strán­ce emo­cí nebo zimo­mrá­vek ješ­tě o kus víc, přes­to jsou ale Kapsy plné dyna­mi­tu důka­zem, že Leone snad oprav­du v živo­tě nena­to­čil špat­ný ba ale­spoň prů­měr­ný film. A i to z něj dělá jed­no­ho z nej­vý­znam­něj­ších fil­ma­řů his­to­rie kine­ma­to­gra­fie.....

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

Photo © United Artists