Potomci lidí - Už devatenáct let se nenarodilo jediné dítě!

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Filmy Alfonsa Cuaróna pat­ří k dílům, kte­rá uspo­ko­ju­jí jak divá­ky, tak fil­mo­vé kri­ti­ky. Vynikají pří­mo­ča­rým vyprá­vě­ním, jsou vizu­ál­ně při­taž­li­vé, zábav­né a inte­li­gent­ní. Řemeslně zdat­ní tvůr­ci, kte­ří si „umí vybrat“ vhod­nou lát­ku a doká­žou z ní vytě­žit maxi­mum, byly vždy v Hollywoodu vítá­ni. Talentovaný Mexičan jeho vábe­ní dlou­ho neo­do­lal. Po komerč­ně úspěš­né adap­ta­ci kni­hy Harry Potter a Vězeň z Azkabanu se Cuarón tak tro­chu pro­ti oče­ká­vá­ní roz­ho­dl, že nato­čí film z tem­né, apo­ka­lyp­tic­ké budouc­nos­ti, kte­rý však (opět) nepů­jde pro­ti divá­ko­vi.Scénář jeho nové­ho fil­mu vychá­zí z lite­rár­ní před­lo­hy P. D. Jamese. Cuarón ústroj­ně zakom­po­no­val pří­mo do děje něko­lik kla­sic­kých vysvět­lo­va­cí pasá­ží, aby divák pří­liš netá­pal. Postupně se dozví­dá­me, že lid­stvo sto­jí na pokra­ji vymře­ní, pro­to­že se pře­sta­ly rodit děti, že ve všech dří­vě vyspě­lých zemí, vyjma Británie, vlád­ne cha­os a že prá­vě Británie se zba­vu­je imi­gran­tů, tzv. běžen­ců, na způ­sob židov­ských pogro­mů. Budoucnost roku 2027 však nemá být až tak tem­ná, pro­to­že mezi běžen­ci se zčis­ta­jas­na obje­ví těhot­ná žena, jejíž zaku­la­ce­né bři­cho zna­me­ná šan­ci na záchra­nu lid­stva. Bohužel, svět je i v tako­vé pohnu­té době řízen, řek­ně­me spí­še ovlá­dán, poli­ti­ky a orga­ni­za­ce­mi, jež své vlast­ní mocen­ské zájmy upřed­nos­ťu­jí před veřej­ně pro­spěš­ný­mi, a tak je nut­no onu šan­ci pro lid­stvo zachrá­nit.

Hlavním hrdi­nou pří­bě­hu je pros­tý muž jmé­nem Theo (Clive Owen), kte­rý se do víru udá­los­tí dostá­vá sho­dou okol­nos­tí. Od chví­le, kdy je vta­žen do děje, zůstá­vá na plát­ně až do kon­ce fil­mu. Jeho zadu­ma­ná tvář a zpo­čát­ku pasiv­ní postoj dáva­jí posta­vě roz­měr oby­čej­nos­ti. Theo je typ spí­cí­ho hrdi­ny, kte­rý je k činům donu­cen okol­nost­mi. Všechny posta­vy včet­ně Thea jsou jed­no­znač­né a pře­hled­né, záro­veň ale uvě­ři­tel­né a vel­mi dob­ře zahra­né. Morální kva­li­ty klad­ných postav zře­těl­ně kon­tras­tu­jí se sobec­tvím a pokry­tec­tvým postav zápor­ných. Tuto vyhra­ně­nost lze při­číst kraj­ní vyostře­nos­ti doby. Nutno k tomu dodat, že kru­té rány osu­du zasa­hu­jí „spra­ved­li­vě“ cha­rak­te­ry klad­né i zápor­né.

Fikční svět fil­mu fas­ci­nu­je výraz­nou plas­tič­nos­tí a auten­tič­nos­tí. Přesvědčivé vymo­de­lo­vá­ní hrou­tí­cí­ho se svě­ta je o to hrůz­něj­ší, že Británie v budouc­nos­ti vypa­dá jako Jugoslávie během občan­ské vál­ky. Kdo viděl např. Harisonovy kvě­ty, jis­tě mi dá za prav­du. Potomci lidí zob­ra­zu­jí budouc­nost podob­ně chmur­nou a desi­lu­ziv­ní jako sním­ky Blade Runner nebo Brazil. V těch­to dvou sním­cích před­sta­vo­va­la nadě­ji pro lid­stvo pře­de­vším lás­ka, v Potomcích lidí je nadě­jí tole­ran­ce a poro­zu­mě­ní, kte­ré­ho se lidem nedo­stá­vá. Mezi lid­mi panu­je vzá­jem­ná nevra­ži­vost, lhos­tej­nost a odci­ze­ní, což film zda­ři­le uka­zu­je.

Význam fil­mu spat­řu­ji v půso­bi­vé ale­go­ri­za­ci sou­čas­ných spo­le­čen­ských pro­blé­mů. Budoucnost je zde pou­hou atrak­cí – zřej­mě má zmír­nit pal­či­vost společensko-kritických šlehů. Velkým tahá­kem je tech­nic­ké zpra­co­vá­ní a audi­o­vi­zu­ál­ní podo­ba fil­mu. Akční scé­ny svou oprav­do­vos­tí při­po­mí­na­jí tele­viz­ní zpra­vo­daj­ství, srov­ná­ní sne­sou snad jen se sním­kem Zachraňte vojí­na Ryana. Cuarón, ved­le schop­nos­ti pře­hled­ně a zají­ma­vě vyprá­vět, umí divá­ka také vydě­sit a napnout. Občas se nezří­ká žán­ro­vých ber­li­ček, aby udr­žel závrat­né tem­po. Film má pro­to dvě tvá­ře: kri­tic­ky mora­list­ní a inte­li­gent­ně baví­cí. Nenapadá mě žád­ný jiný film, kte­rý by byl podob­ně str­hu­jí­cí a napí­na­vý a při­tom by obsa­ho­val nevy­uměl­ko­va­ný étos. Potomci lidí si zaslou­ží pozor­nost kaž­dé­ho fil­mo­vé­ho divá­ka.