Filmy Alfonsa Cuaróna patří k dílům, která uspokojují jak diváky, tak filmové kritiky. Vynikají přímočarým vyprávěním, jsou vizuálně přitažlivé, zábavné a inteligentní. Řemeslně zdatní tvůrci, kteří si „umí vybrat“ vhodnou látku a dokážou z ní vytěžit maximum, byly vždy v Hollywoodu vítáni. Talentovaný Mexičan jeho vábení dlouho neodolal. Po komerčně úspěšné adaptaci knihy Harry Potter a Vězeň z Azkabanu se Cuarón tak trochu proti očekávání rozhodl, že natočí film z temné, apokalyptické budoucnosti, který však (opět) nepůjde proti divákovi.Scénář jeho nového filmu vychází z literární předlohy P. D. Jamese. Cuarón ústrojně zakomponoval přímo do děje několik klasických vysvětlovací pasáží, aby divák příliš netápal. Postupně se dozvídáme, že lidstvo stojí na pokraji vymření, protože se přestaly rodit děti, že ve všech dřívě vyspělých zemí, vyjma Británie, vládne chaos a že právě Británie se zbavuje imigrantů, tzv. běženců, na způsob židovských pogromů. Budoucnost roku 2027 však nemá být až tak temná, protože mezi běženci se zčistajasna objeví těhotná žena, jejíž zakulacené břicho znamená šanci na záchranu lidstva. Bohužel, svět je i v takové pohnuté době řízen, řekněme spíše ovládán, politiky a organizacemi, jež své vlastní mocenské zájmy upřednosťují před veřejně prospěšnými, a tak je nutno onu šanci pro lidstvo zachránit.
Hlavním hrdinou příběhu je prostý muž jménem Theo (Clive Owen), který se do víru událostí dostává shodou okolností. Od chvíle, kdy je vtažen do děje, zůstává na plátně až do konce filmu. Jeho zadumaná tvář a zpočátku pasivní postoj dávají postavě rozměr obyčejnosti. Theo je typ spícího hrdiny, který je k činům donucen okolnostmi. Všechny postavy včetně Thea jsou jednoznačné a přehledné, zároveň ale uvěřitelné a velmi dobře zahrané. Morální kvality kladných postav zřetělně kontrastují se sobectvím a pokrytectvým postav záporných. Tuto vyhraněnost lze přičíst krajní vyostřenosti doby. Nutno k tomu dodat, že kruté rány osudu zasahují „spravedlivě“ charaktery kladné i záporné.
Fikční svět filmu fascinuje výraznou plastičností a autentičností. Přesvědčivé vymodelování hroutícího se světa je o to hrůznější, že Británie v budoucnosti vypadá jako Jugoslávie během občanské války. Kdo viděl např. Harisonovy květy, jistě mi dá za pravdu. Potomci lidí zobrazují budoucnost podobně chmurnou a desiluzivní jako snímky Blade Runner nebo Brazil. V těchto dvou snímcích představovala naději pro lidstvo především láska, v Potomcích lidí je nadějí tolerance a porozumění, kterého se lidem nedostává. Mezi lidmi panuje vzájemná nevraživost, lhostejnost a odcizení, což film zdařile ukazuje.
Význam filmu spatřuji v působivé alegorizaci současných společenských problémů. Budoucnost je zde pouhou atrakcí – zřejmě má zmírnit palčivost společensko-kritických šlehů. Velkým tahákem je technické zpracování a audiovizuální podoba filmu. Akční scény svou opravdovostí připomínají televizní zpravodajství, srovnání snesou snad jen se snímkem Zachraňte vojína Ryana. Cuarón, vedle schopnosti přehledně a zajímavě vyprávět, umí diváka také vyděsit a napnout. Občas se nezříká žánrových berliček, aby udržel závratné tempo. Film má proto dvě tváře: kriticky moralistní a inteligentně bavící. Nenapadá mě žádný jiný film, který by byl podobně strhující a napínavý a přitom by obsahoval nevyumělkovaný étos. Potomci lidí si zaslouží pozornost každého filmového diváka.
Rád bych upřesnil, že P.D.James není „on“, anýbrž „ona“ https://cs.wikipedia.org/wiki/P._D._Jamesov%C3%A1
Tenhle film ma opravdu unikatni konec xD