Přání k mání - 75 %

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Albert žije se svou mamin­kou a tatín­kem v bytě, kte­rý tro­chu při­po­mí­ná skla­diš­tě. Je to mož­ná tím, že jeho rodi­če se živí jako kou­zel­ní­ci, ilu­zi­o­nis­té. Pracují spo­lu dlou­ho a úspěš­ně, ale posled­ní dobou to mezi nimi tro­chu skří­pe. Maminka má totiž záli­bu v dob­rém jíd­le, a to se bohu­žel pro­je­vu­je na její posta­vě, a tím pádem nemů­že měnit ve svém kaba­ret­ním čís­le tolik šatů. A tatí­nek je pro­to na nej­lep­ší ces­tě si poří­dit novou part­ner­ku, asi­s­tent­ku, se kte­rou by se mohl vrá­tit do úspěš­ných začát­ků. Malý Albert je má oba rád a jako dospí­va­jí­cí­mu klu­ko­vi se mu začí­na­jí líbit hol­ky. Nejvíce jeho spo­lu­žač­ka Johana, kte­rá je sestrou nej­lep­ší­ho Albertova kama­rá­da Emana. Jednoho dne dosta­nou zají­ma­vou nabíd­ku na „prá­ci“, zahrát tři Mikuláše na Vánoční akci. Během ní se jim totiž poda­ří zadr­žet zlo­dě­je a kou­zel­ný děde­ček jim nabíd­ne tři přá­ní. Bohužel Eman s Johanou vyřknou svá přá­ní bez­myš­len­ko­vi­tě a tak jedi­ným, komu přá­ní zůstá­vá, je Albert. Je to ale záro­veň i nepří­jem­né, pro­to­že od toho­to oka­mži­ku se Albert stá­vá cílem pro ty, kdo chtě­jí mít přá­ní pro sebe, a to za kaž­dou cenu.
Scénář k fil­mu napsal Miroslav Adamec, kte­rý vytvo­řil i scé­ná­ře k něko­li­ka fil­mům (Škola prin­ců, V peři­ně). Tyto pohád­ky v sobě mají vtip, humor i nad­sáz­ku. „Přání k mání“ je ozna­čen jako pohád­ka, ale vhod­něj­ší by bylo zařa­ze­ní rodin­ný film, pro­to­že obsa­hu­je vtip a humor, kte­rý je sro­zu­mi­tel­ný pro děti i dospě­lé. Zasazení děje do měs­ta Karlovy Vary, navíc ve vánoč­ním obdo­bí, byl od scé­náris­ty dob­rý tah. Zároveň to plně odpo­ví­dá tomu, že o Vánocích se mají plnit přá­ní, což se také děje.
Hlavní dět­ské posta­vy ve fil­mu jsou Albert, Johana a Eman. Ty si zahrá­li Filip Antonio, Michaela Pecháčková a Matěj Převrátil. Ti si zahrá­li roz­díl­né posta­vy: Filip Antonio (Špunti na vodě, Jak bás­ní­ci čeka­jí na zázrak, Líbáš jako Bůh) nesmě­lé­ho chlap­ce, kte­rý milu­je dív­ku. Michaela Pecháčková si jako Johana zahrá­la namyš­le­nou sle­čin­ku, kte­rá se ale umí posta­vit za správ­nou věc. A Matěj Převrátil hra­je Albertova nej­lep­ší­ho kama­rá­da Emana, kte­rý se nechá strh­nout na špat­nou stra­nu. Jako čtvr­tá výrazná dět­ská posta­va je Bosák mlad­ší, kte­ré­ho si zahrál Jan Maršál (Pojedeme k moři). V roli boha­té­ho a nespo­ko­je­né­ho mla­dí­ka doká­zal zahrát nepří­jem­né­ho flout­ka stej­ně jako nešťast­né­ho mla­dí­ka.
Rodiče Alberta hra­jí s chu­tí a zábav­ně Jitka Čvančarová a Martin Myšička. Jejich opa­kem je pak otec Bosák star­ší, jehož si zahrál Vítězslav Jandák. Role boha­té­ho a úspěš­né­ho hote­lo­vé­ho mag­ná­ta mu sedí úpl­ně skvě­le. Pěknou para­le­lou se sku­teč­nos­tí je i to, že kan­di­du­je na pre­zi­den­ta a nevá­há pou­žít jakých­ko­liv prak­tik v před­vo­leb­ním čase, aby uspěl.
Při sle­do­vá­ní fil­mu jsem si všimla i něko­li­ka drob­nos­tí, kte­ré mě poba­vi­ly a potě­ši­ly. Jedním z nich byla ukáz­ka hodi­ny tělo­cvi­ku, včet­ně dobo­vé­ho oble­če­ní mlá­de­že z 80. let. Dalším pak byly škol­ní aktov­ky žáků, kte­ré jako by se vrá­ti­ly z minu­lé­ho sto­le­tí, ale skvě­le zapadly do sou­čas­né doby. Pohlazením bylo i to, že se ve fil­mu nepo­u­ží­va­jí žád­né mobil­ní tele­fo­ny, pou­ze pev­né lin­ky. Díky tomu jsem si moh­la zavzpo­mí­nat na dobu, kdy se tyto věci ješ­tě nepo­u­ží­va­ly, a lidé mezi sebou nor­mál­ně mlu­vi­li a domlou­va­li se.
Film má jed­no­du­chý a jas­ný pří­běh, kte­rý je sro­zu­mi­tel­ný i pro děti a mlá­dež. Jednotlivé scé­ny na sebe nava­zu­jí ply­nu­le, tak­že se v nich divák dob­ře ori­en­tu­je. Celkový vizu­ál­ní dojem, kte­rý v někte­rých scé­nách dopl­ňu­jí i vizu­ál­ní efek­ty, je pěk­ný, navíc ho skvě­le dotvá­ří i kva­lit­ní hud­ba. Bonusem jsou pak v prů­bě­hu fil­mu zábav­né hláš­ky a vtip­ná moud­ra.
Film je vhod­ný pro děti a mlá­dež, ani dospě­lí se nebu­dou při jeho sle­do­vá­ní nudit. Stopáž sním­ku je 105 minut, ale při sle­do­vá­ní děje a vánoč­ních krás to divá­ko­vi ute­če jako nic.