Když spisovatel Jesse (Ethan Hawke) a jeho žena Celin (Julie Delpy) dostanou od přátel dárek ve formě jedné noci strávené v hotelu, netuší, že jedno z jejich konverzačních témat bude poněkud choulostivé. Ale dá se to čekat. Od Jesse a jeho ženy se ostatně očekává, že budou trávit veškerý čas neustálým dohadováním a připomínáním minulosti. Bylo to tak v minulosti a není tomu jinak ani při jejich dovolené v Řecku, kde jsou i se svými dětmi. Jesse si sice na chvíli odskočí vyprovodit syna z předchozího manželství na letiště, ale ani tam nezavře pusu. Syn však očividně výmluvností netrpí a bere svého otce s nadhledem. Rozloučení proběhne v poklidu a bez velkých emocí. Jenže zdání klame a pro Jesse je budoucnost syna důležitá. Hned zčerstva sděluje své touhy a představy Celin, která ho nejen vyslechne a komentuje jeho názory, ale má i vlastní pohled na budoucí život. Cesta autem z letiště trvá nějaký čas a tak se dozvíme o průběhu předchozích let, něco o právě probíhající dovolené a ještě je tu ten syn. Špičkování, společné vzpomínky i komentování samotné jízdy se střídají ve svižném tempu a nechybí ani drobné vtipy. Je vidět že Celin i Jesse jsou dvojice sehraná, která dokáže měnit téma během chviličky a přehodit výhybku v rozhovoru. Mají dvě dcery a také vzpomínky, které se občas v paměti vynoří. Dcerušky během jízdy a rušného rozhovoru spí, nebo to šikovně předstírají a každopádně se do problémů rodičů nepletou. Ono vlastně v podstatě o děti ve filmu tak moc nejde.
Jesse je spisovatel s bujnou fantazií, kterému nedělá potíž přeskakovat z popisování minulosti nebo vymyšleného příběhu do současného života. Celin mu je mu více než dobrou partnerkou a jejich slovní přestřelky jsou jako ze života. Jenže každý má své představy o budoucnosti i jiné vzpomínky. Tak už to v životě chodí. Chvíle souznění střídají chvíle nedorozumění a hádek. Věčné dohadováním nekončí jízdou autem, ale pokračuje cestou do hotelu a v hotelu. Krátkým vyrušením dialogu je rozhovor s přáteli u společné večeře. Tentokrát to není jen špičkování dvojice partnerů, ale celkem nezávazné plkání na klasické téma mužnosti a mužství. Ještě že čeká naše hrdiny společně strávená noc v hotelu a možná i trocha sexu, když už se o něm vedou řeči. Jenže kam se hrabe sex na pořádné poklábosení v posteli. Sen o báječné romantické noci v hotelu se ztrácí v nenávratnu. Nebo na ní nakonec opravdu dojde?
Film Před půlnocí natočil scénárista a režisér, Richard Linklater, a navázal tak na úspěšné filmy z předchozích let. V roce 1995 vznikla první romantická konverzačka Před úsvitem, kdy se Jesse a Celin setkávají ve Vídni. Režisér a dvojice herců zaujala diváky svou otevřeností a slovními přestřelkami. V roce 2004 vznikl film Před soumrakem a dvojice mladých lidí konverzovala v kulisách Paříže. Ve stylu předchozích filmů je natočen i film Před půlnocí, kdy ústřední dvojice zestárla a řeší problémy v manželství. Hlavní dvojici Jesse a Celin hrají stejní herci jako v předchozích filmech a jejich herecká souhra je patrná. V podstatě spolu konverzují na dané téma a jejich rozhovor neustále sleduje kamera v dlouhých záběrech. V centru hledáčku je herecká dvojice a okolnímu prostředí je věnována minimální pozornost. To vtahuje diváka neustále do rozhovoru a nutí ho sledovat každou repliku. Dialogy jsou svižné, vtipné a dochází k nečekaným obratům a změnám. Jenže už od počátku je jasné, že se jedná jen o mluvení. Přes všechnu snahu herců ponechat text plynout a spontánně reagovat na repliky partnera, je obtížné dostat se k podstatě problémů a projevit hlubší city. Co zpočátku vypadá zábavně, se obehraje, a divák je zasypán množstvím slov. A stejně jako Jesse, který se nenechá rozhodit náladovostí a argumenty Celin a jen čeká, až se vymluví, tak v klidu čeká i divák, až se všechna slova řeknou a řeči odplynou.
Jestli se někomu styl režiséra líbí a pro herce má slabost, pak se mu film zalíbí. Vypadá jak ze života, ale není to romantika ani realita. Jen speciálně namíchaný konverzační atak na diváka. Oba herci hrají uvolněně a jejich postavy působí velice přirozeně. Předpokládám, že se natáčelo a současně i improvizovalo. Ostatně pod scénářem filmu Před půlnocí jsou podepsáni i oba hlavní herci.
Film Před půlnocí neklade na diváka nijak velké nároky. Pokud se budou na film dívat zamilované dvojice, pak jim doporučuji věnovat se chvilkami sobě navzájem a nechat film filmem. A jestli režisér Richard Linklater přemluví herce, pak můžeme nejpozději za deset let čekat film s dvojicí hlavních hrdinů po rozvodu.
Nejnovější komentáře